Jsem věřící lékárník a nesouhlasím s výdejem některých přípravků

Prosím o radu, nevím, jak se zachovat. Jsem věřící praktikující, povoláním lékárník.

Vydávám pacientkám antokoncepci, dále léky z kliniky na umělé oplodnění a případně bez receptu tablety proti otěhotnění při nechráněném sexy (Postinor, Escapelle). Nesouhlasím s výdejem těchto přípravků, ale jako zaměstnanec jsem se doposud "jen" modlila, ať tyto "léky" vydávat nemusím. Ale pokud si žena pro ně přišla, vydala jsem jí je... říkala jsem si, že ona "TO" chce, já vydat musím:-( je pravdou, že jsem se i bála nevydat, bála jsem se kolegyň, posměchu z jiného názoru... také se bojím o ztrátu zaměstnání... nyní jsem to asi měsíc řešila tak, že jsem poprosila ženu, ať si jde vedle ke kolegyni a pokud jsem byla v práci už jen já, tak jsem říkala, že "léky" nemáme, že se budou muset objednat, ikdyž jsme je měli... řešila jsem to lží, mrzí mě to, nevěděla jsem co dělat... Vydržela jsem pouze měsíc, teď se bojím, že si mohou odmítnuté ženy stěžovat u šéfa, u svých gynekologů a já pak přijdu o práci... Nechodí si pro tyto "léky" jen ženy, ale i gynekologové (a známí mých kolegyň i šéfa...)...

Dále některé z těchto přípravků používají ženy jen jako doplnění ubývajících hormonů, ale je obtížné se jich ptát, zda je to pro účely léčby nebo jako antikoncepce... vypadala bych profesně neschopně tam kde není jasné použití.... Pohled kněží z mého okolí se různí - potrdili mi, že výdej těchto "léků" je proti 5. přikázání a také výdej odmítají, ale setkala jsem se i s názorem, že mohu být exkomunikována... Nechci žít už ve strachu a lži a nechci také každou zpověď zpovídat se ze stejného hříchu... Děkuji za radu.

Vážená tazatelko,

nejprve pár poznámek ke spolupráci s nesprávným jednáním druhého:
Všichni odborníci uznávají, že kapitola o spolupráci s hříchem druhého člověka patří mezi zvlášť svízelné problémy křesťanské morálky. Vzhledem k Vaší obtížné existenční situaci (spočívající v obtížném hledání jiného zaměstnání, na které jste se připravovala dlouhým odborným studiem, protože v každé lékárně, i kdybyste vyměnila působiště, narazíte na stejný problém) Vás ujišťuji, že nadále můžete v dosavadní profesi pokračovat. Řečeno etickým jazykem, jedná se o přijatelnou obhajobu Vaší činnosti jako materiální spolupráce s předpokládaným nesprávným jednáním zákazníka. Toto je třeba vysvětlit.

Tzv. materiální spolupráce

Tzv. materiální spolupráce, na rozdíl od nesprávné spolupráce formální, spočívá v činnosti, při které spolupracující s předpokládaným nesprávným záměrem zákazníka nesouhlasí (což je v našem případě mimo diskusi). Jeho činnost je dobrá nebo aspoň indiferentní. Při této úvaze se uplatňuje zásada tzv. dvojího účinku: svým jednáním chci dobro a z přiměřeného důvodu připouštím zlo, které je s dobrem spojené.

Při takové spolupráci se zohledňuje řada okolností. Jak závažná je moje povinnost zamýšlenému nesprávnému jednání zabránit (majitel, vedoucí, řadový zaměstnanec)? Jsem při své spolupráci snadno vyměnitelný (propuštěním a nahrazením nejedním zájemcem)? Jak nutné je zamýšlené dobro, které je uskutečnitelné pouze uvažovanou spoluprací (moci pokračovat v práci)? Existují alternativy problematického jednání (odmítnutím, výmluvou, předběžnou úmluvou se zaměstnavatelem)? Kolik dobra je možno tímto způsobem zachránit, kolik zla odvrátit (snad dokonce občasným poučením interesujícího se zákazníka)? Jaké hrozí riziko při vzepření se vynuceného jednání (nezaměstnanost)? Pokud jde o tzv. negativní spolupráci mlčením či nebráněním, může se jednat o spolupráci dovolenou kvůli bezúčelnosti jakéhokoliv „protestu“, navíc spojeného s těžkou újmou prodavače.

Je nutné zvážit pronikavou změnu obecně etické situace společnosti

Především je však nutné zvážit pronikavou změnu obecně etické situace společnosti. Určitá pravidla byla vypracována pro vice méně názorově jednolitou (křesťanskou) společnost, což dnes v názorově pluralitní společnosti vůbec nepřichází v úvahu. Proto je vhodnější než název problému „spolupráce s hříchem druhého“ označení „spolupráce s nesprávným jednáním druhého, které samozřejmě může být objektivně mravně velmi závažné (těžce hříšné), to ale neznamená, že představuje subjektivně těžký hřích (protože nesprávně jednající ve svém jednání žádný hřích nevidí). Nesprávné jednání je samozřejmě také nežádoucí (například právně), ale z čistě etického hlediska je v něm velký rozdíl oproti jednání hříšnému.

Pokusme se nyní aplikovat uvedené zásady na konkrétní případ. Vy, jako profesionální lékárnice, pracujete ve vysloveně užitečném povolání, na které jste se dlouho odborně připravovala. Tu a tam - domnívám se v menšině případů - musíte v rámci své pracovní náplně vydávat preparát, který může být (ale nemusí, nemýlím-li se, inkriminované preparáty mohou sloužit také dobrému účelu) použit pro nesprávný účel. S takovým použitím nesouhlasíte a v případě dotazu byste ihned ochotně poskytla varovnou informaci (pod čarou: zeptat se zákazníka, zda zboží nepoužije pro hříšný účel, by bylo absurdní; dotázaný by především – na rozdíl od minulých dob - otázce vůbec neporozuměl). Pokud byste se podle přání zákazníka postupovat zdráhala, nezabránila byste jeho nesprávnému jednání, protože byste mohla být ihned propuštěna za ochotnější pracovní sílu, a to by platilo na každém pracovišti (nepředstavitelná je ryze katolická lékárna, o které údajně prohlásil vídeňský kardinál, že by velmi rychle ekonomicky dojela).

Princip dvojího účinku

Aplikujme nyní princip dvojího účinku. Zamýšlíte dobro, svou prací pomáhat vydáváním léčiv nemocným lidem. Při Vaší činnosti dochází také k vydávání preparátů, u kterých se důvodně domníváte, že poslouží nesprávnému účelu. S tím nesouhlasíte, ale při výkonu svého povolání nemůžete obě činnosti od sebe oddělit (opak by vedl k až bizarním situacím). Zásadní etická otázka zní: vyhovujete jako lékárnice zákazníkovi z přiměřeného důvodu (ex causa proportionate gravi)? Musíme připustit, že v této otázce dojde k třídění duchů.

 

Z řečeného vyplývá, že vzhledem k povaze konkrétního jednání i celkové atmosféře společnosti by nebylo správné Vás nutit, abyste si našla jiné zaměstnání. Pro zajímavost: vídeňský kardinál Schönborn údajně radil jedné katolické lékárně ve Vídni, jak v té věci postupovat. Uvažoval takto: zákazníci si kupují dotyčné prostředky (třeba uvážit, že jeden z možných důsledků hormonální antikoncepce je raný potrat) z pochopitelných důvodů nejspíš večer, kdy už v lékárně není nával zákazníků. Tehdy bude mít lékárník příležitost žadatele bleskově poučit o tom, co si vlastně kupuje a jaké nežádoucí účinky preparát může mít (v našich médiích prohlásila gynekoložka, že používání jistých antikoncepčních prostředků v nedospělosti je zvěrstvo). Doporučil tedy skutek projevu lásky k bližnímu jako jeden z příkladů duchovního milosrdenství. Problémem by ovšem při realizaci takové rady zůstávala psychologická, nejen názorová (in)dispozice prodavače i zákazníka.

doc. Th.Dr.Jiří Skoblík, Th.D.

Redakčně upraveno

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Křesťanská etika, hřích