Jsem katolík nebo evangelík?

Je mi 16 a jsem pokrteny katolik. Maminka je take katolicka ale otec je evangelik....pulka rodiny je katolicka a pulka protestantska. Chodime v nedeli do katolickeho kostela. Pres tyden ani nikdy jindy se u nas zadne aktivity pro mladez neporadaji...je u nas starsi knez.

Kamarad me pozval pred rokem na evangelickou mládež, setkání, od te doby tam chodim. Tatka me v tom podporuje a ja se tam tesim, protoze tam mam kamarady. Od té doby jsem si uvědomil hodně věcí, vic jsem zacal verit, je to proste poznat, ze se venujeme ruznym tematum a diskuzim. Mam v sobe ale nekdy rozporuplne pocity, mam-li vystupovat jako katolik a nebo jako evangelik. Pred mesicem jsem byl pozvan na akci pro mladez poradanou katolickou cirkvi ze sousedni farnosti. Tam se mi moc libilo, poznal jsem cirkev uplne z jine strany a zazil jsem skvelou msi,snad nejkrasnejsi msi v zivote.

Necitimse dobre, kdyz jsem napul tak a napul tak. Chtel bych s tim neco udelat. Nechci se ale ted zcela vykaslat na kamarady od evangeliku, prestat mezi ne chodit. Zaroven ve tride (od zari nova trida), kam chodim, mam katolickou kamaradku. S ni uz jsem byl dvakrat na jejich akcich a vzdycky se mi to libilo. Vim, ze kdyz jsem pokrteny jako katolik, uz jim mam byt stale. Presto to ale neni lehke se nejakym zpusobem rozhodovat, cemu davat prednost.

Modlim se, aby mi Buh pomohl se rozhodnout a ustalit se v nazorech. Dekuji za odpoved.

Myslím, že je to spíš velká milost mít dobré zkušenosti, které tě duchovně budují ve více společenstvích a dokonce dvou různých církví.

Píšeš o rozhodnutí k přináležitosti k jedné církvi. To ovšem neznamená, že když se rozhodneš považovat se za katolíka nebo protestanta, že bys měl opustit vztahy nebo účast na duchovním životě společenství druhé církve.

Pokud je to něco, co ti dává sílu a pomáhá ti duchovně růst, je to něco, čeho se máš držet. Konkrétně to znamená, že pokud jsi pokřtěný v katolické církvi, je dobré abys se hlásil k této církvi a poznával ji. Je to tvá "rodná církev" kde jsi doma. Skrze tuto církev máš možnost přijímat svátosti tj. duchovní sílu vyplývající ze zvláštní přítomnosti samotného Boha. To ti ovšem nebrání v účasti na společenstvích a programech evangelické mládeže, zvlášte, pokud jde o vztahy, práci s Biblí, rozvíjení osobního vztahu s Bohem.

To je jedna strana mince. Na druhé straně je potřeba vědět, že jsou určité věci (zvlášť na teologické úrovni, v chápání určitých věcí vyplývajících z Božího zjevení, které se potom odrážejí v kladení různých důrazů na formu křesťanského života), které se v dané církvi prožívají rozdílně a je na ně jiný pohled. Nejsou to ovšem věci základní, ale spíše věci formy, způsobu prožívání víry. Proto v tom, co se týká duchovního života, tj. osobní modlitby, práce s Biblí, poznání Boha, je možné využít i nabídek jiných církví.

Aby však mohl srovnávat, je však potřeba dobře poznávat vlastní církev, učit se ji milovat a zakořeňovat v ní, jako strom, který potřebuje konkrétní místo, na kterém zapustí kořeny, je mu dobře a díky tomuto zakořenění může růst a rozvíjet se.

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus