Je přivlastňování nadhodnoty hřích?

Vím, že zaměstnanci dostávají jen zlomek ze zisku, který vytvoří. Mnozí se dokonce nacházejí ve stavu tzv. námezdního otroctví, kdy mají pouze na zaplacení nájmu a na jídlo.

Dopouští se zaměstnavatel hříchu, když si většinu vytvořené hodnoty nechává pro sebe?

V Katechismu katolické církve se k tomuto tématu mj. píše:

"Lidé, kteří mají na zodpovědnost vedení podniků, jsou povinni přihlížet k dobru osob, a ne pouze ke zvyšování zisků. Ty však jsou nutné. Umožňují uskutečňovat investice, které zabezpečují budoucnost podniků a zaměstnanost." (KKC 2432)

"Spravedlivá mzda je oprávněný plod práce. Upírat ji anebo zadržovat může představovat velkou nespravedlnost. Při stanovení přiměřené odměny se mají brát v úvahu jak potřeby, tak výkon každého jednotlivce. Práce má být odměňována tak, aby se jednotlivci a jeho rodině dala možnost vést slušný život po stránce hmotné, společenské, kulturní a duchovní, s přihlédnutím k úkolům a k výkonnosti každého pracujícího i ke stavu podniku a k obecnému dobru. K mravnímu ospravedlnění výše mzdy nestačí pouhá dohoda stran." (KKC 2434)

Pokud se výše uvedené nerespektuje, dá se samozřejmě říci, že se zaměstnavatel dopouští hříchu, podle katechetické tradice dokonce někdy "hříchu do nebe volajícího", jímž je mj. "nespravedlnost vůči zaměstnanci (najaté osobě)" - srov. Dt 24, 14-15; Jak 5,4 (KKC 1867).

 

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Křesťanská etika, hřích