Individualita v církvi

Dobrý večer,
můj dotaz se týká názoru církve na individualitu. Ptám se, protože se ve spolčech necítím moc dobře, mám trochu jiné názory na církevní humor a na některé základní zákonitosti ve víře a nedaří se mi příliš do katolické mládeže zapadnout. Čím dál více zjištuji spíše dobré stránky individualismu než spolčování. A tak bych se rád zeptal na pohled církve na tuto individualitu.
Děkuji.

Ahoj,
individualita nebo jinak řečeno jedinečnost je pojmem, který přichází do světa skrze zjevení v Bibli, skrze židovský národ. Tato jedinečnost každého z nás je základním prvkem Božího plánu s člověkem. On nás a celé stvoření vytvořil v nepochopitelné různorodosti, pestrosti, členitosti. Přitom jsme stvořeni k Božímu obrazu, k jeho podobě, jsme mu podobní, tj. jsme si vzájemně podobní, protože jsme podobní Bohu. Dotýkáme se velikého tajemství Božího plánu, stvoření, které v sobě nese JEDNOTU V RŮZNOSTI. Stačí se jen podívat na povolání k manželství dvou diametrálně rozdílných lidí, muže a ženy. I oni jsou stvořeni k jednotě.
Co z toho vyplývá pro Tvou otázku přináležitosti ke společenství?
Pokud jsi ve společenství, které nedokáže respektovat Tvou jedinečnost, specificitu a neumožňuje Ti být sám sebou, jiným než ostatní, hledej jinde. Takové společenství není pro Tebe.

Nezapomeň ovšem, že jsme stvořeni ke společenství, ne k samotě a opuštěnosti, individualismu. Naše jedinečnost nachází naplnění ve společenství s Bohem a lidmi. Bůh Tě stvořil s určitými dary, které nejsou jen ke Tvému růstu, ale jsou pro službu druhým, společenství Ježíšovy církve, které Tě potřebuje právě pro Tvou jedinečnou úlohu v Božím království.

Kategorie otázky: Hudba, škola, krize víry,...