Co je lepší - lhát nebo ublížit pravdou?

Dobrý den, chodím s přítelem, který je z věřící rodiny a chodí každý týden do kostela. Sám se asi považuje za věřícího, i když to občas z jeho chování tak nevypadá. Já sama sebe bych za věřící neoznačila(v Boha věřím, ale nesouhlasím v určitých věcech s církví).

S přítelem chodíme přes dva roky a od začátku vztahu spolu spíme. Nikdy jsme ani neřešili, že by chtěl dodržovat zákaz předmanželského styku.

Vadí mi ale, že před svou matkou lže a tvaří se, jak žije vzorně podle víry ( tedy, že spolu nespíme). Nemá s matkou příliš dobré vztahy a tímhle chováním se vyhýbá jejímu neustálému poučování. Těžko se jí něco vysvětluje. Argumentuje také tím, že by jí pravda ublížila.

Já s jeho jednáním nesouhlasím. Mám se svými rodiči otevřený vztah a tyto lži mi velmi vadí. Co je tedy lepší? Lhát mamince, nebo jí pravdou možná ublížit? Jak moc velký vliv (aby nebylo porušeno 4. ?přikázání) na něj může matka mít?

Milá slečno...,

Je dobře, že uvedenou situaci chcete řešit. Ptáte se, co říci/neříci mamince, dokonce projevujete obavy, aby nebylo porušeno jedno z přikázání.
Rovnou vám řeknu, že neznám "lepší" řešení.

Spíše bych ale chtěl obrátit vaši pozornost k mnohem důležitější skutečnosti, a tou je váš vzájemný vztah. Nebojte se, nehodlám moralizovat. Spíše chci ukázat, že konflikt s maminkou může být pro vás důležitou výzvou zamyslet se nad tím, co vlastně chcete.

O vašem vztahu píšete pouze to, že spolu spíte a pak, že máte s vaším partnerem neshody. Do mailu se samozřejmě nedá vše vměstnat, ale vy byste si mezi sebou měli provést jakousi inventuru vašeho vztahu: "O čem to je?".

*Kam jsme za ty dva roky pokročili ve vzájemném poznávání?
*Co jsme se o sobě dobrého a zlého dozvěděli?
*Dává nám to novou sílu do další cesty? Nebo nás to naplňuje obavami či dokonce úzkostí?
*Co vzniklo nového? Co nás posiluje, obohacuje? Co nás trápí, ničí? Co neřešíme a ono to začíná vyhnívat?
*Kam směřujeme? Jak vidíme náš vztah do budoucna? Chceme vztah rozvíjet a směřovat k trvalému, celoživotnímu vztahu a nebo nám to vyhovuje tak, jak to je?
*Pokud vyhovuje, jakou to má perspektivu? Rok? Dva? A co pak?
*Pokud se chceme vzít, jsme ochotni nést naše "dobré i zlé" dalších 50-60 let?

A pak ještě konkrétněji:
*Jaké místo bude mít víra/nevíra v našem životě a různé nároky z toho plynoucí?
*Co je pro mě/ pro Tebe vlastně víra/nevíra? Kdo je pro mě/ pro Tebe Bůh?
*Jaké místo má maminka v mém životě/ v Tvém životě? První? Druhé? Třetí? ...
*Jaké by měla mít nyní? A jaké v případném budoucím trvalém vztahu? Jsme schopni v tom být zajedno teoreticky i prakticky?.....

Je spousta otázek, na které byste měli najít společné konkrétní(!) odpovědi. Vaše intimní soužití vás k sobě jistě silně připoutalo, ale budování vztahu jste - zdá se - poněkud odsunuli do pozadí.

Ale teď máte příležitost to změnit! Teď je ta správná chvíle s tím začít něco dělat!

A až naleznete společnou vizi do budoucna (vezmeme se tehdy a tehdy, rozejdeme se, nebo něco úplně jiného? - a existuje něco úplně jiného?), pak pro vás oba nebude problém předstoupit před maminku a říci jí, jak se věci mají.

Do té doby, ať už svůj intimní vztah přiznáte či ho budete tajit, vaše poselství bude neúplné a nesrozumitelné.


Držím vám oběma palce a přeji vám hodně odvahy!

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská