Ježíš říká: Pojďte ke mně. (Mt 11,28) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Henry Cloud

Jak se naučit vytvářet vazby

Vydat se do skutečného světa...

z knihy Změna přináší uzdravení , vydal(o): nakladatelství Návrat domů

To, že má člověk citová spojení je stejně přirozené jako když rostlina přijímá vodu. Jenže nejsme rostliny rostoucí v Rajské zahradě. Z toho důvodu, abychom nesli ovoce, potřebujeme řádnou péči. Zahradník plánoval, že fíkovník, který rok nenesl ovoce, "okope a pohnojí", aby mu pomohl a on mohl nést ovoce.

Vytvářet vztahové vazby, když už jste zmeškali stanovený čas, se také nestane přes noc. Jak uvidíte na konci této kapitoli, Joana, která byla tou depresivní ženou pokoušející se o sebevraždu, musela vynaložit dlouhé měsíce tvrdé práce, aby si vytvořila s jinými lidmi pouta. Susan, která byla dvacetiosmiletá grafická návrhářka, se nemohla prostě připojit ke sdružení grafických návrhářů, nebo skupinky v církvi, aby tak získala citová pouta. Než se mohla vydat do "skutečného světa", zápasila se svým problémem jak v individuální tak skupinové terapii.

Navázat spojení s lidmi, když jste vyrostli bez nich, vyžaduje notnou dávku milosti, pravdy a času. Zde jsou některé dovednosti, které vám pomohou vyrazit na dlouhou cestu, která vede ke změnám, které uzdravují.





DOVEDNOSTI NUTNÉ PRO VYTVÁŘENÍ VAZEB


Uvědomit si svou potřebu

Mnozí z vás si neuvědomují, že vaše problémy vyvěrají z nedostatku vztahových vazeb. Třeba jste vyrostli v rodině, kde se nepřikládala hodnota citové blízkosti, nebo jste mohli být zraněni do té míry, že jste zapomněli, jak se máte připoutat. Proto první věc, kterou musíte udělat, je, uvědomit si, jak moc připoutání potřebujete.

Při pozorném čtení Bible si jistě všimneme hodnoty, jakou Bůh spojení přikládá. Pavel k tomu používá obrazu těla : "Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů."(1Kor.12:27). Jste částí těla, a nemůžete být citově amputováni od krevního oběhu a očekávat, že budete prospívat. "Oko nemůže říct ruce 'nepotřebuji tě!'. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny."(1Kor.12:21,26)


Vydejte se k ostatním

Je báječné, když se jiní pohnou směrem k vám a vyhledají vaše srdce, protože přesně to dělá Bůh. Bohužel častokrát jiní nemohou vidět vaše potřeby a jak citově izolovaní skutečně jste. Proto se aktivně snažte dosáhnout pomoci a podpory, co vám síly stačí. Viděli jsme, jak se tato myšlenka Robbiemu nelíbila. Neuměl si představit, že by někdo měl zájem spojit se s ním na hlubší úrovni.


Buďte přístupní

Můžete se pohnout směrem k jiným, zapojit se do společnosti a mít vztahy, ale přesto můžete být stále izolováni. Vaše izolace může pramenit z neschopnosti otevřít se, neschopnosti ukázat jiným své skutečné já. Naučte se být  přístupní. Slovo přístupný znamená doslova "otevřít se kritice nebo napadení". Potřebujete být tak otevřeni co se  týče vašich potřeb, že budete otevřeni útočit.

Uvědomění si potřeby je začátkem růstu. Pokora a  zranitelnost jsou  nezbytně nutné k tomu, aby mohlo dojít k připoutání na hlubší  úrovni.

Být přístupný na společenské úrovni se může zdát ze  začátku děsivé. Třeba budete muset začít s kazatelem,  poradcem nebo podpůrnou skupinou. Přístupnost je dovednost,  která otevírá srdce, aby v něm mohla zakořenit láska. Když si  můžete připustit, že potřebujete podporu a pomoc, a můžete  projevit svou bolest a izolaci, dostává se do pohybu  dynamika, která může doslova proměnit vaši osobnost i váš  život.


Vzepřete se pokivenému myšlení

Pokřivené myšlení vás blokuje od vztahů s jinými. Je v  podstatě příčinou toho, proč opakujete to, co se stalo v  minulosti. Vzepřete se deformacím, které vás svazují. Dokud  nepřestanete vidět svět brýlemi svého dětství, bude vaše  minulost vaší budoucností.

Pokud se např. nevzepřete myšlence, že "všichni lidé mě  opustí", nikdy si nevytvoříte trvalé pouto a opět si stvoříte  izolaci, jakou jste měli v minulosti. Pán slíbil, že vám  vyjeví pravdu. Požádejte ho, aby vás ukázal vaše vlastní  deformace.

Pokřivenému myšlení jste se naučili v kontextu vztahu a to  je také jediné místo, kde se mu můžete odnaučit. Potřebujete  nové vztahy, abyste anulovali to, co jste se naučili v  minulosti. V nich se může vaše skutečné já spojit s milostí a  pravdou a tak se proměnit.


Nebojte se riskovat

Berte na sebe rizika. když se učíte novým vztahovým  dovednostem a novým způsobům vytváření svazků. Poslechněte si  Ježíšovo pozvání: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču.  Zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s  ním večeřet a on se mnou."(Zjev.3:20). Nesete zodpovědnost za  to, abyste slyšeli hlas a otevřeli dveře. Lidé a Bůh vás  budou volat, jenže pokud se do cesty dostane vaše pokřivené  myšlení a váš odpor k riskování, necháte schválně dveře  zavřené , takže ke spojení nedojde. Dovolte si risknout, že  si budete někoho citově vážit. Podstupte riziko, že vám zase ublíží.  Je to těžké, ale podstatné.


Dejte volný průchod svým pocitům závislosti

Kdykoliv dovolíte, aby byl někdo pro vaše izolované srdce  důležitý, dostanou se na povrch nepohodlné pocity potřebnosti  a závislosti. Tak vypadají začátky měknutí srdce. Přestože  jsou nepohodlné, jsou tyto pocity klíčem ke svazku. Často si  myslíte, že si musíte" uchovat fasádu", ale když svou něžnou  a potřebnou stránku ukážete těm, které potřebujete, pak to  svazek jen upevní a způsobí to jeho vývoj.


Uvědomte si své obranné mechanismy

Uvědomte si, jaké specifické obranné mechanismy proti  vytváření svazků u vás fungují. Jakmile budete schopni  rozeznat vzorce ve své původní rodině, začnete si všímat  toho, jak fungují, a můžete za ně převzít zodpovědnost. Možná  budete muset říct něco jako :"Ach, už to dělám zas. Snižuji  hodnotu někoho, kdo se mě snaží milovat. Budu se snažit a  udělám to tak, že tentokrát to pro mě bude mít význam."

Pamatujte si, že jste sami zodpovědni za svůj růst.  Vzepřete se svým starým způsobům chování a dovolte Duchu  Svatému zmocnit vás, abyste mohli odporovat svým obranným  mechanismům.


Přijměte svůj hněv

Lidé se často vyhýbají svazkům s jinými lidmi, protože se  bojí svého hněvu vůči těm, které milují. Výsledkem toho je,  že aby ochránli ty, které milují, zavede je jejich hněv do  izolace. Je přirozené, že vůči těm, které milujete, někdy  pociťujete zlost. Čím více se smíříte se svými pocity zlosti  vůči "dobrým" lidem, tím lépe je budete schopni začlenit do  vztahu a neskazit ho. Blíže se na tento proces podíváme v  části 4, jelikož má pro svazky mnohý význam. Zlostné já je  aspektem osobnosti, který mnozí lidé nechávají raději  "nepřipoutaný". Věří tomu, že toto je nemilovánihodný aspekt  toho, kým jsou.


Modlete se a přemýšlejte před Bohem

V Žalmu 139:23-24 žádá David Boha, aby mu zjevil, kým na  hlubší úrovni je.

Bože zkoumej mě, ty znáš mé srdce,

zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení,

a po cestě věčnosti mě veď!

Modlete se Davidovu modlitbu zároveň s ním a Bůh vám ukáže  skutečný stav vašeho srdce. Poproste Boha, ať vám objasní problémy, které stojí v cestě vaší schopnosti vytvářet  vazby. To, abyste zůstávali v jeho blízkosti a v jeho lásce, je nejvyšší Boží  hodnota pro vás, takže si můžete být jisti, že touží po tom,  aby vám mohl pomoci dosáhnout cíle. Jak říká David v Žalmu  51:8 :"Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat  tajuplnou moudrost."


Buďte empatičtí

Empatie je schopnost sdílet s jinými jejich city, myšlenky  nebo pocity. Soucítění s potřebami jiných, ztotožnění se  s jejich bolestmi, změkčuje vaše vlastní srdce. Mnozí  zatvrzelí lidé roztáli, když se dostali do blízkosti bolesti  jiných. Nechci tady naznačovat strategii "dej-abys-dostal"  nebo "přestaňte-myslet-na-sebe". Mluvím o ztotožnění se s  tím, kdo zápasí, proto, abychom se dostali do styku s vlastní  bolestí a osamělostí.


Spoléhejte se na Ducha Svatého

Duch Svatý vás zmocňuje, abyste se mohli změnit a vyjít z  pout, kterými vás svazují vaše staré způsoby existence.  Požádejte ho, aby vás uvolnil ze smrtícího sevření vašich  obranných mechanismů, a aby vám dal odvahu udělat první kroky  na cestě vytváření svazků s jinými.

Proste o pomoc vždycky, když se dostanete na tuto  křižovatku, na místo, kde můžete reagovat buď tím, že se  podle starých vzorců dostanete do obrany, nebo riskovat nové.  Sami to nemůžete zvládnout. Když se dostanete tváří v tváčř  své neschopnosti připoutat se, musíte tuto neschopnost  vyznat, a požádat Ducha Svatého o pomoc. Nemůžete se změnit  sami. Spolehněte se na Něj, že vám pomůže učinit změny, které  uzdravují.


Řekněte "ano" životu

Úkol připoutat se k jiným a k Bohu, je jedním ze způsobů  jak říct ano životu. Říkáme tak ano Božímu pozvání i pozvání  jiných, abychom se s nimi spojili. Lidé, kteří zápasí s  izolací, říkají ne vztahům a to mnoha způsoby.

Říkáte ne, když se skrýváte za své obranné mechanismy.  Říkáte ne, když se vyhýbáte intimitě. Říkáte ne, když si  vymýšlíte omluvy. Spojení vyžaduje, abyste začali říkat ano  lásce, když k vám příjde. Může to znamenat přijímat pozvání  být s lidmi, namísto toho, abyste se vždycky stáhli. Může to  znamenat odlišné odpovědi na otázku :"Jak se máš?". Může to  znamenat soucítit s bolestí někoho jiného. Ať je příležitost  jakákoliv, znamená to "ano" vztahu.





 JOAN

Tako část knihy začínala Joan. Izolovanou v armádě svých  přátel, naplněnou temnou depresí, snažící se ukončit svůj  život.

Joaniny první týdny v nemocnici byly bouřlivé. Denně  odrážela pokusy zaměstnanců, kteří se snažili poznat ji.  Schovávala se ve svém pokoji, a dokonce i když vyšla ven,  o svých problémech nemluvila.

Když však začala pozorovat bolest v životech jiných  pacientů, začala se pomalu otvírat některým lidem, kteří jí  byli bližší. Nejprve odkryla pouze povrchní věci, na kterých  postavila svůj život - svůj důvtip, svůj šarm, svou  přitažlivou osobnost, svou inteligenci. Později se začalaotevírat několika důvěryhodným lidem a vyprávěla jim svůj  příběh.

 Joan byla vychována v silně křesťanském prostředí, kde jí  byl vštípen hluboký cit pro to, co je správné a co špatné.  Nikdy si však se svými rodiči nevytvořila svazky na hlubší  úrovni." Nikdy jsem svou matku nemilovala," vyznala. "Byla  tak pasivní. A otec - no, všechno, co ho zajímalo, bylo,  jestli "jsem hodná". Výsledkem toho bylo, že Joan vyrostla  zároveň se svým chováním, dodržovala pravidla a poslouchala  jako hodinky, ale uvnitř cítila pouze prázdnotu.

Joan vyprávěla :"Když jsem potkala Dava, byl chytrým,  slibným studentem semináře. Vzali jsme se mladí, a on byl pro  mě celým světem - ze začátku. Pak jsem zjistila, jaký je  puntičkář. Byl velmi pilný, a splečně jsme vybudovali  úspěšnou službu. Ale já jsem se vždycky cítila tak osamělá, i  když jsem byla s ním."

Joan nikdy nepřiznala svou potřebu jiných lidí, ani to, že  potřebuje svého muže Dava. Ve své původní rodině se naučila  své potřeby ignorovat, potlačovat a zakrývat. A stejné vzorce  udržovala ve svém manželství a ve svých přátelstvích.

V nemocnici to bylo poprvé v životě, kdy se Joan začala  otevírat. Dělila se o svou bolest. Plakala. A byla okouzlena,  když jí lidé milovali i když projevila svou slabost.

Když začala pociťovat hranice své nezávislosti, začala  pomalu dovolovat, aby jí záleželo na jiných lidech. Pronikala  ke svým spolupacientům, přičemž zjišťovala, že i když je sama  "potřebná", její síla nezmizela. A staré přátele pozvala  na návštěvu, a žasla, když jí- ve stavu bezbrannosti-  neodmítli.

Také začla zkoumat své manželství, protože i tam měla  pocit nedostatku přístupnosti. Společně s manželem začali  pilně pracovat na vytvoření intimity, o kterou přišli díky  svým individuálním rodinným zázemím a obavám. Po dlouhé době  a množství času byli schopni vytvořit nový a mnohem  intimnější vztah, založený na vzájemném sdílení aotevřenosti.

Joanina deprese časem ustupovala. Nalézela důvody k  životu. Poprvé v životě chápala, že smysl a naděje vyplývají  ze vztahu. A poprvé skutečně zakoušela lásku Boží, svého  manžela, rodiny i přátel. Pokračovala v pilné práci na  rozvíjení intimity a připoutání. Nyní, mnoho let po tom, co  absolvovala dlouhý nemocniční pobyt, se jí daří dobře.

Joanina bitva nebyla jednoduchá. Musela doslova bojovat o  život, stejně jako smrtelně nemocný pacient. Jednou se však  bude moci postavit před svého Spasitele a být hrdá na to, že  "bojovala dobrý boj", boj lásky, a získala zpět "podobnost  Bohu", kterou ztratila díky Pádu a svému rodinnému zázemí.  Než k tomu dojde, se může ona i celá její rodina těšit z  toho, že jsou zakotveni a zaořeněni v lásce.

Joan už nežije v pozemském pekle izolace. Místo toho žije  v "nebi na zemi" intimních, láskyplných vztahů - takových, o  jakých nám Ježíš zaslíbil, že je můžeme poznat.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Henry Cloud

Vyšlo další číslo časopisu pro dívky IN!

Vyšlo další číslo časopisu pro dívky IN!
(7. 7. 2020) Tak konečně jsou tu prázdniny se vším všudy. Opravdové volno které si můžete užít nejen s přáteli, s rodinou, ale i s…

Cyril a Metoděj

(3. 7. 2020) Oba rodní bratři, jejichž svátek slavíme 5. července, pocházeli ze Soluně. Ta byla v té době největším střediskem…

Nedělní videokázání (NEJEN) pro děti

Nedělní videokázání (NEJEN) pro děti
(26. 6. 2020) Ježíš řekl svým apoštolům: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo…

27. 6. Den památky obětí komunistického režimu

27. 6. Den památky obětí komunistického režimu
(26. 6. 2020) 27. června 1950 byla komunisty zavražděna Milada Horáková (o několik měsíců před ní byl komunisty ubit k smrti kněz Jose…

Tomáš More (22.6.)

Tomáš More (22.6.)
(21. 6. 2020) Filozof, humorista, mučedník... Popraven králem Jindřichem VII. Patron politiků a vládců.

Josef Kemr - výročí narození skvělého herce

(19. 6. 2020) Josef Kemr (20. 6. 1922 – 15. 1. 1995) vynikající herec a aktivní křesťan.

Varování před sektou Shincheonji

Jde o nové náboženské hnutí z Jižní Koreje. Církve po celém světě proti němu varují.

Důvodem je sektářská povaha, manipulativní praktiky, snahu o utajování, zásadní odklon od křesťanského učení apod.

Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty s vnějším světem.

Více informací:

 www.scjinfo.cz