Přinášíme část textu nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla z jeho knížky Karlův Most.
Most je prostředníkem;
který má lidem umožňovat,
aby se mohli setkat,
ačkoli přicházejí z různých břehů.
Není to stavba,
která překonávanou překážku odstraňuje,
ale organismus,
který si s ní vytváří vztah.
Most se sice jeví
jako velmi jednoduché řešení,
jak překonat překážku,
současně však jde o řešení
značně náročné,
které vyžaduje genialitu.
Princip mostu je jednoduchý:
dva pilíře pevně opřené o zem
překlenuje oblouk.
Most není jen stavbou či komunikací,
ale také symbolem lidského života.
Svou konstrukcí nás inspiruje k tomu,
abychom pevně stáli na vlastních nohou
a současně se dokázali sklonit
ke svému bližnímu
a překlenout to, co nás rozděluje.
Být takovým člověkem vyžaduje
pevný životní postoj
jako soucit, milosrdenství a lásku,
která nám dovolí přiblížit se k druhému,
aniž bychom to vnímali
jako újmu či ponížení.
Každý, kdo má možnost a prostředky k tomu,
aby mohl pevně stát na nohou života,
dostává s tím i čestnou povinnost
nežít sám pro sebe.
Takto vznikl i starodávný titul
pontifex – „stavitel mostů“.
Nejprve byl čestným titulem
římských císařů a poté papežů.
Ten, kdo jakkoliv vládne druhým,
má být tím, kdo staví mosty,
aby lidé k sobě nacházeli
snadnější
cestu.
