Bůh řekl Mojžíšovi:
„Nepřibližuj se sem,
zuj si opánky ze nohou,
neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ (Bible, Starý Zákon, Ex 3,5)

Jak to, že si dnes mohu povídat s Bohem i v kuchyni?

Co se změnilo tak zásadního od doby Mojžíšovy, že si já, důchodkyně bez teologického vzdělání, mohu s Bohem povídat doma v kuchyni, v pantoflích, s tváří nezahalenou, a ještě u toho škrabat brambory? Vím bezpečně, kdo se nezměnil – nezměnil se Bůh. O něm je psáno, že „je stejný včera, dnes i navěky“. Změnili jsme se my? Nemáme už k Bohu tu úctu a respekt, jaké měl Mojžíš? Kde bereme odvahu mluvit s ním od rána do večera, o všem, co nás napadne? A co když to není z naší strany odvaha a dětská důvěra, ale rouhání a nehorázná drzost? Máme vůbec právo obtěžovat Boha svými malichernostmi a starostmi? Vždyť jsme si jich nejmíň polovinu nadrobili sami.

Uspokojivou odpověď na tuhle otázku mi dal papež Pavel VI. při generální audienci 3. listopadu 1976: „Podobně jako apoštolové na hoře Proměnění cítíme, jak jsme nepatrní. Pokora Boha, který se stal člověkem, nás uvádí ve zmatek stejně jako jeho velikost. A přitom právě tato Boží pokora dialog nejen umožňuje, ale přímo jej nabízí a vyžaduje.“

Bůh se zjevil jako dosažitelný

Bůh se nezměnil, Bůh se nám zjevil! To je to zásadní, co se ve světě od dob Mojžíšových změnilo. Bože, děkuji ti, že ses nám nezjevil v hořícím keři jako nedostupný, nedosažitelný, nýbrž v lidském těle jako dostupný a dosažitelný. Tobě, Panno Maria, děkuji, že jsi svým „ano“ vtělení Boha umožnila. Tobě, Ježíši, děkuji, že jsi lidské tělo přijal, ač jsi věděl, co všechno bude následovat. Děkuji ti, žes nás naučil Boha oslovovat Abba, což v češtině znamená tati. Patřím už do Boží rodiny a s tatínkem si mohu bez obav a s důvěrou povídat, kdy chci, kde chci a o čem chci.

Děkuji ti, Ježíši, žes nás tu po svém nanebevstoupení nenechal jako sirotky, ale slíbil jsi nám pomoc Ducha svatého. Díky, že nám ho od té doby neustále sesíláš. Děkuji ti za dar modlitby, za tuhle úžasnou možnost bezplatné komunikace. Bez ní si čekání na tvůj druhý příchod vůbec neumím představit.