Život z víry, charita, finance a investice

Jak se má věřící má stavět k podnikání a investování? Zakusila jsem v širší rodině podnikání a vnímala jsem tam mnohá morální dilemata. Např. se mi příčilo stanovování ceny za služby s ohledem na zákazníka, jak to nastavit, aby to zisk byl přiměřený …

Také nákup akcií či veškeré "obchodování" s penězi se mi příčí. Připadá mi to jako nezasloužené obohacování se.

Proto mě moc mrzí, když mi blízcí dávají najevo až pohrdlivý postoj a napomínání z nezodpovědnosti, že nechci investovat a připravuji tak děti měsíčně i o desítky tisíc. Je namístě trvat si na svém, že spoléhám plně na Pána, že on se postará, nebo je to už jen naivní.

Nepříčí se mi dávat ročně i desítky tisíc na charitu či farní opravy, když je to potřeba, protože jsme např. v zaměstnání dostali odměny, nebo že mám (podle mne nezaslouženě, ale darem od Pána ještě jiný příjem). Nejsme rozhazovační, ale ani lakomí, řekla bych. Tedy, jak se k tomu postavit?
 

-redakčně upraveno-

Dobrý den,
ano, podnikání není pro každého. Požadovat ale za svoje služby průměrnou obvyklou cenu není špatnost. Pokud se nám daří dobře, můžeme někdy lidem v horší finanční situaci nabídnout cenu nižší.  Co se týká investování do akcií, fondů apod., je vidět, že jste to ještě nezkusila. Investovat se ziskem je umění. Kdo rozumí investicím, zaslouží si svůj výnos. Nejde o nezasloužené obohacování se.  Každá investice nese i riziko, často je výnos nepatrný nebo investice ztrácí na ceně.

Když chcete investovat do fondů, akcií apod., je důležité si ohlídat, aby člověk nepodporoval obchod s chudobou (například při nákupu akcií společností, které půjčí každému, ale na vysoký úrok), nebo aby nepodporoval neekologické projekty apod. Kdo je schopen investovat, měl by svých schopností využívat, kdo není schopen, ať spoléhá na Pána a využívá svoje jiné schopnosti.

V současné době se většinou vyplatí koupit nemovitost na úvěr, který se splácí z nájmu, hodnota bytu většinou v čase roste. Nebo u menších částek alespoň peníze uložit na spořicí účet, aby neztrácely tak rychle hodnotu. Nechat úspory ladem je podobné jako je nerozumně utrácet.

Výrazem solidarity s méně obdařenými není svoje schopnosti nepoužívat, ale pamatovat na ně, poté co uspokojím v rozumné míře potřeby svojí rodiny. Dary potřebným vyjadřujeme uvědomění, že jsme svoje schopnosti dostali nezaslouženě, děkujeme tím Bohu a chráníme se jimi před lakotou (psychickou závislostí na majetku).

Odpověď na otázku, kolik přispívat chudým, je individuální. Dávejte, kolik považujete za rozumné, kolik můžete dát ráda, dobrovolně, ale nevyčítejte si, když potřebujete zabezpečit svoji rodinu aktuálně i do budoucna. Výrazem důvěry v Pána je nenechávat úplně všechny přebytky jako rezervu pro nečekané situace.

Možná Vám přijdou odpovědi dost všeobecné, ale na některé otázky musí odpověď hledat každý sám pro svoji situaci. V každém případě mi bylo milé odpovídat na dotazy člověka, který rád obdarovává potřebné.
Přeju Vám vše dobré a myslím na Vás v modlitbě.  

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích