Sobotní mše s nedělní platností a zasvěcené svátky

Dobrý den,
měl bych pár dotazů ke katolickým bohoslužbám a prosím o jejich zodpovězení.
Jak se pozná, že sobotní mše je s nedělní platností? Existuje vůbec nějaké pravidlo, podle kterého to obecně lze určit? Může člověk jít namísto nedělní mše na sobotní mši s nedělní platností kdykoli, nebo jen když k tomu má zvláštní důvod (např. by nedělní mši nestihl, protože bude na cestách)? Kdyby měl jít katolík na bohoslužbu, myslím tím mimo neděle -- o slavnostech,
nebo i o svátcích...?
S pozdravem a přáním radosti ve vaší práci

Každá mše, která se slaví v předvečer svátku, tedy i neděle, je pro tento svátek platná. Řečeno slovy Kodexu církevního práva:

Kán. 1247 O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše; kromě toho se zdrží práce a činností, které jsou na překážku bohoslužbě a radosti, vlastní dnu Páně, nebo náležitému duševnímu i tělesnému zotavení.

Kán. 1248 Povinnost účasti na mši splní, kdo se mše zúčastní, kdekoliv se koná katolickým obřadem buď v den svátku, nebo večer předcházejího dne.

Sobotní mše s nedělní platností je tedy nepřesný a trochu zavádějící termín. U nás se většinou používá u sobotních mší, u kterých se chce zdůraznit, že už se čtou texty z následující něděle. Nicméně platí, že každá mše, která se koná v předvečer slavnosti, je platná.

Co se týká dodržení povinnosti, je tedy možné chodit třeba i pravidelně na bohoslužbu v předvečer svátku. Nicméně si myslím, že je vhodné pro to nějaký důvod mít. Vždyť neděle není pouze dnem k odpočinku, ale je to především den Páně a mše svatá je součástí posvěcení celého dne. Během tohoto dne se shromažďuje celé společenství církve, aby společně slavilo radost z vykoupení. Slavnostního charakteru dne se týká i druhá část výše uvedeného kánonu - zdržet se činností, které jsou na překážku bohoslužbě, radosti a odpočinku.

Vedle nedělí slavíme další zasvěcené svátky.

CELOCÍRKEVNĚ jsou určeny, a tedy pro ně platí povinnost účasti na bohoslužbě, tyto svátky:
Narození našeho Pána Ježíše Krista 25. 12.
Zjevení Páně (lidově Tří králů - 6. 1.)
Nanebevstoupení Páně (čtvrtek po 6. neděli velikonoční)
svátek Těla a krve Kristovy (lidově Božího Těla čtvrtek po Nejsvětější Trojici)
Matky Boží Panny Marie (1.1.)
Neposkvrněné početí Panny Marie (8. 12.)
Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.)
svatého Josefa (19. 3.)
svatých Petra a Pavla (29. 6.)
Všech svatých (1. 11.)

V ČECHÁCH A NA MORAVĚ z nařízení biskupské konference jsme vázáni povinností pouze u dvou:

1) Narození našeho Pána Ježíše Krista
2) Matky Boží Panny Marie


Určitě jsou ještě další svátky, které je dobré slavit, ale u těch už nejde o povinnost. Namátkou třeba Svatých Cyrila, mnicha, a Metoděje, hlavních patronů Moravy (5. 7.) a slavnost Svatého Václava, hlavního patrona českého národa (28. 9.).

Nastane-li nějaká povinnost či jiná překážka, která člověku brání ať už v účasti na bohoslužbě nebo v odpočinku, je třeba se poctivě rozhodnout, jak postupovat. Každou situaci je třeba řešit aktuálně, nejdou předem stanovit jasná pravidla. Morálka říká, že z účasti na bohoslužbě omlouvá středně závažná příčina. To je jen "nápověda". Člověk sám musí zvážit okolnosti a zvolit vhodné řešení.

Kategorie otázky: Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost