Rozvádíme se

Prožívám velkou duševní krizi. Rozvádíme se. Manželka si našla jiného. Společná komunikace není možná, snažil jsem se, ale manželka mi připadá jako hluchá.
Mám pocit, jako by se na mě v této těžké době Bůh ... Nechci to raději říkat... Je toho prostě moc, cítím se na odpis.
Chodím na bohoslužby, přijímám svátosti, snažím se modlit, ale cítím se úplně vyhořelý. Prosím, poraďte...

Milý ...
rozchod s manželkou (ať už úředně rozvodem nebo formálně - jít od sebe) patří podle psychologů vedle smrti blízkého člověka k nejzátěžovějším situacím v životě člověka. Takže to, že nejste v současné době v pohodě, není nijak překvapivé. Rozchod sám o sobě je řešením velmi nedokonalým, nejen z hlediska morálního. Většina problémů žije dál v nitru těch, kteří se rozešli, a ti je přinášejí do případných dalších vztahů, a tak se šíří zlo vzájemného zraňování, ubližování ...

Co s tím?

Viděl bych dvě roviny: odborně psychologickou a duchovní.

Vůbec bych ve Vaší situaci neváhal navštívit psychologa/psychoterapeuta a ujasnit si, co vlastně chci. Zachránit ještě rozbitý vztah? Nebo začít žít sám bez manželky? Je možné se z dosavadního života poučit?
Tím, že jste věřící člověk, možná se budete snažit najít spíše věřícího odborníka. Jistě by to bylo lepší. Ale i návštěva v "obyčejné" manželské poradně by měla smysl.

A druhá rovina, ta duchovní: Ať už se rozhodnete do budoucna jakkoliv, z pohledu víry (ale nejen víry!) je zcela zásadní otázka odpuštění!! V případě rozpadu manželství je to záležitost dlouhodobého procesu. K tématu rozvodu moc doporučuji článek o odpuštění - viz zde. 

K tomu všemu může pomoci nový pohled na Boha, ne na toho, kterému jsem povinnen modlitbou, návštěvou bohoslužeb a který bedlivě posuzuje moje selhání. Spíše objevit Boha jako toho, který je přes všechny mé průšvihy stále se mnou a stále opakuje: "Mám tě rád, ne proto že si to zasloužíš, ale proto, že jsem se tak zcela svobodně rozhodl. Já jsem Bůh věrný, já tě nikdy neopustím. Žádné tvé karamboly nezabrání tomu, abys byl stále mým milovaným dítětem. Já je za tebe nevyřeším, ale budu ti vždy po boku posilou, pomohu ti je nést." Píšete: "V modlitbě mám pocit, jako by se v této těžké době na mne Bůh ..." Je dobře, že tento svůj pocit formulujete. A nebojte se ho říci v modlitbě přímo Bohu, i s tím, co je obsaženo v těch tečkách!!! Má-li být náš vztah s Bohem důvěrný, neměla by v něm být žádné tečky. Bůh to unese a se váš vztah s ním se může prohloubit.

I když se cítíte mizerně a z vašeho dosavadního života je vám na nic - On, Bůh to má pevně v rukou!
To, že život bolí, neznamená, že se blíží konec všeho.

Modlím se za Vaši naději

Kategorie otázky: Manželské krize