1. 10. 2026, jipe
Používaní kondomu v manželství
Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Sexualita v manželství
Dobrý den, máme s manželkou tři děti, poslední těhotenství bylo rizikové a další těhotenství nám lékařem nebylo striktně doporučeno.
Používali jsme doposavad PPR (pozn. redakce: metoda přirozeného plánování rodičovství, též někdy označovaná jako STM - symptotermální), ale nyní máme obavy z její nespolehlivosti. Rozhodli jsme se pro užívání kondomu. Máme teď ale chaos v tom, jestli můžeme chodit k přijímání. Žena mě někdy odmítá s tím, že s kondomem je to hřích, nebo pak v neděli nejde ke sv. přijímání, já zas řeším, že není možné chodit každý týden ke zpovědi s tím samým – to přeci není cesta.
Děkuji za pomoc.
Bůh nás jeden od druhého netrhá, ale naše vztahy očišťuje, uvádí do pravdy, učí nás milovat.
Dobrý den,
vážíme si důvěry, se kterou se na nás obracíte. První, co vyjadřuji, je pochopení a přesvědčení, že Bůh chápe složitost situace ještě více než kdokoliv jiný. A to nikoliv jako soudce ale jako opora a posila.
Církev prosí manžele, aby byli velkoryse otevřeni přijmout do svého života tolik dětí, kolik budou schopni zabezpečit a vychovat - tato základní otevřenost je něco, na čem pak stojí i požadavek, aby intimní život byl ve své podstatě otevřen početí.
Jestliže však oba s manželkou vnímáte, že jste v situaci, kdy není další těhotenství zodpovědné, a nejde o postoj Vaší pohodlnosti či nadprůměrných požadavků na materiální zabezpečení, pak je zcela správné, abyste hledali způsob zabránění početí, který bude pro Vás oba přijatelný a zároveň nebude abortivní či poškozující zdraví (viz kondom).
Jako manželé byste rozhodně neměli cítit úzkost jeden z druhého, z dotyků, z projevů fyzické lásky. A pokud by pocit neschopnosti dodržet doporučovanou metodu PPR vedl tomu, že rezignujete na duchovní život a přestanete přistupovat ke svátostem, považoval bych to za špatné. Zachovat pravidelnost v modlitbě a svátostech je zásadní a životadárné. Bůh nás jeden od druhého netrhá, ale naše vztahy očišťuje, uvádí do pravdy, učí nás milovat.
Znám starší ženy, které začaly plněji prožívat sexualitu až po klimakteriu. Ve fyzicky plodné části života praktikovaly/i (s manželi) pouze PPR a každý měsíc se děsily možného otěhotnění, nedokázaly se uvolnit, prožívat orgasmus, zkrátka žily ve strachu, což zásadně poznamenalo jejich manželství. Je mi takovýchto párů líto. Praktikovaly sice „vnitřně dobrou“ antikoncepční metodu, ale pochybuji, že ji praktikovaly „vnitřně dobře“.
Mnoho žen vnímá jako negativum PPR, že v období přirozeně nejvyšší touhy po spojení s mužem v milování (v ovulační fázi cyklu) je koitální sex zapovězen. Proto některé páry kombinují PPR s jinými „vnitřně špatnými“ metodami.
Osobně tuto cestu nevidím jako zavrženíhodnou, ale jako hledání toho nejlepšího způsobu zacházení s vlastní sexualitou v daném životním období s vědomím omezení, v kterých pár žije (fyzických, psychických, vztahových, rodinných). Z mého úhlu pohledu je třeba mít na mysli, co bude nejvíc posilovat lásku/rozvoj páru: to se může lišit nejen v různých vývojových etapách rodiny, ale i měsíc od měsíce. Jeden měsíc lze okamžik největší sexuální touhy přetavit do nesexuálního vyjádření lásky, jiný do nekoitálního sexuálního spolubytí, další do „nekošer“ milování s bariérovou antikoncepcí. Cestu je třeba hledat v otevřené komunikaci spolu a s Bohem, v respektu jeden k druhému. Ne nutně je to nejlepší vždy to předpisově ideální, protože ani náš vztah není ideální.
Doporučila bych Vám proto hledat společně s manželem, jak nejlépe pěstovat intimní lásku mezi vámi a pečovat o ni, chopit se naplno spoluzodpovědnosti za rozhodování v sexuální oblasti, tak jako v jiných manželských oblastech, a být k sobě i manželovi milosrdná.
Klasifikace jednání/ činu jako těžkého hříchu (který mj. zapovídá přistupování k eucharistii) se odvozuje od skutečnosti porušení vnější normy v závažné věci. Tady se ale nabízí otázka, zda jde o "závažnou věc". Dále také od toho, do jaké míry je naše jednání svobodné. Svobodu (a spolu s ní i mravní odpovědnost za naše jednání) může omezit např. právě strach. Proto nelze hledání cest, jak v určitém období života zabránit početí, automaticky označit za těžce hříšné. V takových obdobích je vhodné předkládat své nejistoty, obavy v modlitbě Bohu a také vyhledat citlivé duchovní doprovázení. Vnímá-li člověk, že je poctivé, aby svůj intimní život předkládal Bohu a zahrnoval do svátosti smíření, může použít např. formulaci, že se mu v současné situaci nedaří zcela naplňovat zásady manželského života v intimní oblasti. To stačí.
Eucharistie je pokrm na cestu a posilou pro nás slabé a hříšné. Moc Vás povzbuzuji, abyste k ní nadále s pokorou a vědomím své nedokonalosti oba přistupovali.
S přáním všeho dobrého
Linka víry
- redakčně upraveno-
Kategorie otázky: Sexualita v manželství









