Potrat. Opravdu je mi odpuštěno?

Vždycky jsem toužila mít velkou rodinu a chtěla být hlavně maminkou. Celkem pozdě jsem si našla partnera, a to bohužel nevěřícího, který však moji víru tolerovala když se nám pak narodily děti, byl vzorným otcem. Jenže když jsem otěhotněla naposled, vyděsila mě manželova reakce na tuto zprávu. O dalším dítěti nechtěl ani slyšet a naznačil mi, abych své těhotenství nechala předčasně ukončit. Byla jsem zoufalá, zpanikařila jsem a poslechla.

Je to už víc jak 20 let, ale tato situace se mi stále vrací a bolí. Když ji vzpomenu před manželem, nechce se se mnou o tom bavit. Svou vinu jsem ve svátosti smíření tehdy vyznala a litovala. Byla jsem vděčná za tu obrovskou milost, ale občas jsem měla pochybnost, jestli takovou věc vůbec jde odpustit, sama sobě neodpustím nikdy. Četla jsem o speciálních podmínkách k odpuštění hříchu potratu, které jsem možná nesplnila.  Bylo mi tehdy skutečně odpuštěno?  

Vážená paní...,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši Linku víry.

Ano, před Rokem milosrdenství (2015-2016) platila praxe, že tento skutek mohl být rozhřešen v případě, že se kajícník vyznal u některého z pověřených kněží (tzv. penitenciářů), kteří sloužili na poutních místech a u katedrál. V rámci Svatého roku Božího milosrdenství r. 2015 ale papež František umožnil udělovat rozhřešení všem římskokatolickým kněžím, pokud se u nich kajícník vyznal z hříchů za poslední rok. Následně toto zvláštní povolení prodloužil na neomezeně dlouhou dobu (apoštolský list Misericordia et misera čl. 12). Papež František zde podává vysvětlení: “Ze všech svých sil chci znovu zdůraznit, že potrat je těžký hřích, protože ukončuje nevinný život. Avšak se stejnou silou mohu a chci prohlásit, že neexistuje žádný hřích, k němuž by nemohlo proniknout Boží milosrdenství a zničit ho, pokud nachází kající srdce, jež se chce smířit s Otcem. Ať se proto každý kněz stane průvodcem, podporou a útěchou při doprovázení kajícníků na této cestě mimořádného smíření.“

Nebojte se! Chtěla bych Vás velmi povzbudit, abyste se přestala trápit. Věc jste s bolestí a lítostí vyznala ve svátosti smíření, jak píšete. Věřím tedy, že Bůh ho spálil v ohni svého milosrdenství a dál Vám ho nepřipomíná. Bůh se nedívá zpět, nemá potřebu rozebírat do nekonečna lidská selhání, dívá se dopředu a zemřel a vstal z mrtvých právě proto, abychom my všichni, kteří jsme zhřešili (a to se týká mě stejně jako Vás), mohli mít jistotu, že nám odpustil. Opřete se prosím o Boží milosrdenství, důvěřujte mu! Není nic, co by Vás mohlo odloučit od lásky Kristovy (srov. Řím 8,:38–39)

Odpuštěno je Vám z Božího milosrdenství, zcela a beze zbytku, zadarmo z lásky! Ne pro splnění formálních záležitostí, které jsou někdy nezbytné pro nás lidi. Nejde o naplnění litery, ale o bytostné setkání s milujícím nebeským Otcem. A stačí naše lítost a touha po Božím odpuštění. Apoštol Jan ve 4. kapitole svého prvního listu píše: "poznali jsme Boží lásku a uvěřili jsme v ní". Milá ... vyprošuji Vám, abyste v tuto lásku, která i Váš hřích zcela odpustila, uvěřila, a tak byla osvobozena od úzkosti a strachu.

Vím, že zpětně se věci už nedají změnit. Ale to, co nám víra v Krista nabízí, je Boží láska, která nezná časové hranice. Bůh tedy umí Vaše dítě nejen zahrnout láskou, ale také plnohodnotně naplnit. Jako křesťané věříme, že každý život má v Bohu místo. Tak i dítě, které se nenarodilo, je Vaše, a u Boha na Vás čeká. Někteří odborníci, kteří pracují s lidmi v podobné situaci, ve které se nacházíte, doporučují dát potracenému děťátku jméno, přihlásit se tak k němu a učinit v modlitbě krok jeho odevzdání do Boží náruče. Můžete tak v modlitbě učinit třeba i sama, s manželem, s někým, kdo je Vám blízký anebo ve mši svaté za děťátko i vás, rodiče. A odevzdat Bohu i to, že jste měli z jeho přijetí obavy.
Klidně to můžete svěřit u nejbližší zpovědi, ale nepůjde již v principu o potřebu odpuštění, ale upokojení, případně uzdravení, neboť je již odpuštěno.

Věřím, že právě Vás, člověka, který v životě prošel těžkým rozhodováním a bolestí, se Bůh touží dotýkat s pochopením, obrovskou něhou a touhou po uzdravení Vašeho zranění. A věřím, že Bůh je dostatečně mocný a laskavě něžný zároveň.

Vyprošuji, ať Vám Bůh, který je Láska, dá nově zakusit svou blízkost a radost z ní.

Linka víry



K přečtení doporučuji i odstavec (z článku 99) encykliky EVANGELIUM VITAE Jana Pavla II. (z 25. března 1995)

Zvláštní úvahu věnujeme vám, ženy, které jste prodělaly potrat. Církev dobře ví, jak rozdílné okolnosti vás přiměly k takovému rozhodnutí, a rovněž ví, že v mnoha případech to bylo pro vás nelehké a bolestné. Rána ve vašich srdcích se snad ještě nezacelila. Ve skutečnosti to, co se tehdy stalo, zůstává a trvá dále jako něco zcela nesprávného. Přesto však nezoufejte a neztrácejte naději.

Spíše se snažte to, co se stalo, přijmout a pravdivě to interpretovat. A jestli jste to dosud neudělaly, otevřete v pokoře a důvěře své srdce lítosti: Otec milosrdenství na vás čeká, aby vám nabídl odpuštění a pokoj ve svátosti smíření. Tehdy pochopíte, že nic není ztraceno a že můžete žádat odpuštění i od vašeho dítěte, které nyní žije u Boha. S pomocí přátel a zkušených lidí se budete moci právě svým bolestným svědectvím stát jedním z nejvýmluvnějších zastánců práva všech lidí na život.

Rozhodněte se sloužit životu, ať už tím, že přijmete nově počatý lidský život nebo že budete pečovat o ty lidi, kteří potřebují vaši blízkost, a tak přispějete k utváření nového způsobu pohledu na lidský život.

Kategorie otázky: Hodnota života, bioetika