Nevěra - nedokážu odpustit

Dobrý den,
mám dotaz ohledně nevěry. Manžel mi byl rok nevěrný. Nevěděla jsem to. Ukončil to sám a provalilo se to až po té. Vzal vinu na sebe, přiznal, že selhal v náročném období v práci i u nás doma, kdy jsme měli manželskou krizi.  Od odhalení nevěry se mi pořád omlouvá, kaje se, říká, že mě nikdy nepřestal milovat, že mi nikdy nechtěl ublížit,  že do toho prostě spadnul a nevěděl jak ven. Je upřímný a otevřený, odpovídá mi na vše, na co chci odpověď. Sdílí se mnou sám od sebe polohu v mobilu. Říká, že ho to tak vyškolilo, že se to už nikdy nestane, že sám sebe v tom období nepoznával, že nikdy ani netušil, že by toho byl schopen. Dělá všechno, co je jen možné, pro záchranu naší rodiny. Naše děti miluje a  věřím, že i mě. Když vidí, že se minulostí trápím obejme mě a omluví se. Je vidět, že ho trápí i to, že se sám v sobě zklamal. Já bych mu strašně chtěla věřit. Všechno co teď říká. Tomu, že se bude snažit po zbytek života dělat vše pro to, abych si na to nikdy už nemusela vzpomenout. A opravdu činy ukazují, že by to mohl myslet vážně. Chci mu věřit, ale strašně mě to trápí, jsou lepší a horší dny. Někdy mám dokonce pocit, že bych na to dokázala i zapomenout, ale vždy se to vrátí. Nejvíc v těch dobrých dnech, kdy si říkám, proč to udělal, ale pak mi dojde, že v době kdy to udělal, jsme moc dobrých dní neměli.

Po nocích se modlím a prosím za znamení, ale asi v nich neumím číst. Myslím, si, že kdybych se rozvedla, nenajdu pro děti tak dobrého otce a novému partnerovi už bych taky asi nedokázala úplně věřit. Manžela miluju, byl pro mě vždy spřízněnou duší a když myslím na rozvod, strašně pláču, protože i přes to všechno si bez něj život neumím představit.

Ale pak je tu ten aspekt, že všichni v mém okolí nevěru neodpustili a o těch, co ji odpustí, si mysli, že jsou slabí, protože jen slaboch zůstává z nevěrníkem. Strašně se to ve mně pere.

Nevím si rady. Nerada bych žila v manželství kvůli dětem, potřebuju cítit lásku. Manžel se mi ji snaží dávat, jak jen to jde, ale i tak mám pochybnosti. Důvěra se po všech těch lžích těžko vrací.  

-redakčně upraveno-

Milá tazatelko,

děkuji za Váš dotaz. Je v něm tolik bolesti, smutku, trápení, nejistoty….Nevěra je velký zásah do vztahu. A Vy ještě k tomu slyšíte mnoho negativních zkušeností ze svého okolí. Na začátku bych ráda napsala jednu zásadní věc – váš příběh je jedinečný. Vaše manželství je jedinečné, Váš vztah s manželem i Bohem je jedinečný. Zkuste teď nechat stranou všechny ostatní příběhy nevěry. A zůstaňte u sebe a své rodiny.

Napadá mě několik otázek : Chcete svému manželovi odpustit? Zkoušela jste to? Pokud ano, jak jste to udělala? Potřebujete od svého manžela, aby ještě něco udělal, řekl…., abyste mu odpustit mohla? Co Vám nejvíce brání se rozhodnout, jak dál? Odpustila – propustila jste i ženu, se kterou Vám byl manžel nevěrný?

Při odpouštění je několik důležitých věcí. Odpustit znamená otevřít ventil všeho, co v sobě mám vůči druhému…..a nechat to odtéci….opravdu "vypustit potrubí s odpadem". Někdy může pomoci dopis, který druhému napíši, bez toho, že bych mu jej dala. Mohu tak psát bez jakékoli cenzury, pravdivě popsat vše, co v sobě mám. A pak vše z dopisu dát na Ježíšův kříž, aby si to vzal (protože on už splatil dluh, který vůči Vám měli ti, co ublížili ) a prosit jej, aby vše proměnil v požehnání pro celou vaši rodinu… I pro vaše děti - protože ty jsou už také zasažené (i když jsou malé) – neláskou, smutkem, velkou nejistotou… Nemusíte před nimi nic řešit, ale děti ví, vnímají jinak než my dospělí! A nejistota je pro ně velkou zátěží.  (A dopis pak spalte.)

Odpustit také znamená zcela pustit z rukou to, co se stalo. A vzdát se role oběti. Pak může Ježíš konat – uzdravovat, napravovat, žehnat, proměňovat….

A odpuštění v neposlední řadě znamená se rozhodnout – využít svobodu, kterou mám. Už nechci, aby tohle otravovalo můj současný a budoucí život. Určitě se Vám to občas vrátí, zpochybní…   ale Vy se můžete postavit na své rozhodnutí – Ježíš za to zaplatil a já už to nemusím a nechci řešit. Bůh je větší než to, co se stalo. Pokud se rozhodnete, nedovolte, aby Vás nepřátelské myšlenky vracely zpět do zmatku a nejistoty. Duchovní boj opravdu začíná v naší mysli – a kdo asi nechce, aby se vaše manželství obnovilo? "Zbraně našeho boje nejsou tělesné…." Podívejte se na text z 2. listu Korintským 10, 4-5. Čtěte Boží slovo a bojujte Jeho mocí!

Ještě jednu lež bych ráda vyvrátila – Odpustit znamená velkou odvahu – rozhodně není pro slabochy!

Z toho, co jste napsala, mnoho věcí z mého pohledu vede k naději pro vaše manželství a vaši rodinu. Oba dva pravdivě vnímáte a prožíváte, co se stalo. Vy velkou zradu, bolest, smutek, obavy, nejistotu…  a zároveň i nějaký podíl na celé situaci. Váš manžel velkou vinu a bolest i z toho, že to nemůže vrátit, ani ubrat Vaši bolest… Zároveň je mezi vámi velká transparentnost, průzračnost… která možná předtím ani nebyla. A to je dobrý začátek pro manželství s jinou kvalitou.

Je velmi těžké znovu najít důvěru. Ale zároveň žádná 100 % důvěra neexistuje. Někdy překvapíme i sami sebe – selžeme někde, kde jsme si byli zcela jistí. Často zapomínáme, že jediný zcela důvěryhodný je Hospodin! ... a možná je to i nová šance pro jiný vztah s Ním – pro vás i pro manžela.

Napsala jste, že si život bez manžela ani nedovedete představit… a představa rozchodu Vás bolí. To je také důležitý signál naděje!

Žehnám Vám z celého srdce i celé Vaší rodině jménem Pána Ježíše Krista – vyprošuji vynalézavost lásky, obnovu radosti a důvěry, pokoj, který svět nemůže dát, sílu a odvahu odpouštět a nekončící naději.
Ať se všechna bolest a nechtěná vzdálenost promění v požehnání a velkou vzájemnou blízkost! Ať se vaše děti hřejí ve vaší vzájemné lásce a učí se od vás milovat!

Bůh vám žehnej!

-redakčně upraveno-
 

K tématu: Vězení s klíčem uvnitř
 

Kategorie otázky: Manželské krize