Návaly vzteku, nutkání někoho uhodit, na někoho křičet

Dobrý den,
mám pocit, že všechno v mém životě se začalo hroutit. Poslední dobou  mívám dost často návaly vzteku, nutkání někoho uhodit, na někoho křičet, prostě strašný představy. Začínám mít panickou hrůzu, abych něco neudělala. Taky mě napadají  strašné a zlé myšlenky, které nechci, a nevím proč. 

Krista miluji, ale teď prožívám prázdno. Asi mě úplně opustil. Už nejsem hodna jeho lásky.  Pořád ho o něco prosím, ale chci mu ukázat i svoji velikou vděčnost,  jen nevím, jak.  

Děkuji za odpověď.

Milá tazatelko,

hned na začátku své odpovědi Vás chci ujistit - Ježíš Vás nikdy neopustil a neopustí. On je jedno s Otcem a ten je Láska. Miluje, přijímá, pečuje, uzdravuje, vede, utěšuje…..on je jako ten nejlepší táta – máma dohromady. Jen my tomu někdy nedokážeme uvěřit, zvlášť pokud naše zkušenost s pozemskými rodiči byla jiná. Nikdo z nás není hoden Ježíšovy lásky… stejně jako novorozeně není hodno, nemá žádné zásluhy, nemůže si zasloužit, vysloužit lásku své mámy nebo táty. Bůh nás miluje, protože jsme Jeho, on nás vymyslel, vysnil si nás, každého z nás "utkal v lůně matky‘" jak čteme v Písmu. Pozval nás do života a Ježíš za nás dal život, abychom se právě nemuseli děsit toho, že nějakou svojí chybou, vinou, neuvážeností ... ztratíme Boží přízeň, Boží blízkost. A Ježíš, když se vracel k Otci, slíbil, že nám pošle Ducha Svatého, který nás všemu naučí, dá nám porozumět, bude nás utěšovat, vést, milovat….

Nevím, v jaké rodině jste vyrůstala, jak moc jste zakusila lásku bez podmínek, jak se u Vás doma dávala láska najevo, co se dělo, když jste něco provedla, jak jste mohla projevovat svoji jedinečnost, kolik jste měla svobody být sama sebou….? To jsou všechno otázky, na které je dobré si odpovědět. A které byste asi dostala, pokud byste vyhledala nějakou psychoterapii. Pokud ji zatím nemáte, moc bych Vám ji doporučovala, abyste společně s terapeutem mohli rozklíčovat příčiny Vašeho současného stavu a nalézt vhodnou pomoc. To, co prožíváte, může být jen důsledek života ve Vaší původní rodině. Mohla jste tam vnímat nejistotu, přísnost, nárok, možná jste se nesměla hněvat… a jako malé dítě jste pak mohla přijmout do svého života mnoho lží, které Vám teď  v dospělosti komplikují život… např. - "nejsem hodna lásky" – to je lež, nikdo takový neexistuje. A jaká je pravda? Jste milovaná Boží dcera, ve které má Bůh zalíbení! Čtěte Boží slovo a přivlastňujte si všechna Boží zaslíbení, postavte se na ně jako na skálu.

Pokud chcete Bohu udělat radost, tak se jen rozhlédněte kolem sebe a děkujte za vše dobré, co máte, co žijete, co přichází do Vašeho života… Pokud se Vám to těžko hledá, tak proste Ducha Svatého, aby Vám to ukazoval, aby probudil Vaše smysly pro vnímání Boží dobroty. A pak jen stačí říci: "To jsou dnes krásné mraky….díky, Ježíši".

Pokud se Vám v hlavě objeví nějaké myšlenky, které nechcete, tak je jen nechte odplout. Nebo je nahraďte opakem toho, co říkají. S myšlenkami můžete zacházet, nemusíte se jimi nechat utiskovat. Určitě jste dobrý člověk a nikomu nechcete ubližovat. A zlo Vás chce jen znepokojit, odvést Vás od Ježíše, tak mu to nedovolte. Někdo moudrý řekl, že existuje velký Bůh a malý ďábel s velkou hlásnou troubou. Ježíš už nad ďáblem zvítězil, tak ho jen volejte, kdykoli Vás něco nedobrého obtěžuje, znepokojuje… A On pomůže, zastane se Vás.

Moc Vám přeji, abyste našla odvahu k psychoterapii. A také abyste našla společenství věřících, kde se budete moci sdílet o tom, co prožíváte a kde se za Vás také mohou modlit. A nejvíc Vám přeji, abyste uvěřila Boží lásce a zakusila ji celou svou bytostí. Abyste zjistila, jak vzácná jste v Božích očích, abyste zažila Boží něhu i moc nade vším zlým a těžkým ve Vašem životě. K tomu Vám ze srdce žehnám a vyprošuji lásku, radost, pokoj, humor a lehkost života!

Linka víry

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Hudba, škola, krize víry,...