Mám strach, že neskončím po Boží pravici...

Dobrý den,
nejprve bych chtěl napsat, že jsem věřící, ale mnoha věcem v bibli nerozumím. Možná že je to tím, že je mi jen 15, ale stejně mi to nedá spát :)

Chtěl bych se zeptat na soudný den. Je psáno, že ti dobří půjdou s Ježíšem do království a ti špatní do jakéhosi pekla, kde bude pláč a skřípění zubů. Za jak velké hříchy bude tento trest? Snažím se žít podle Ježíšova příkladu, být dobrým člověkem a očekávat jeho příchod s radostí. Ale přesto mě přepadá strach, že nebudu po Ježíšově pravici, ale na té špatné straně... A to z důvodu, že hřeším... Asi nejvíc mě teď štve marný boj puberťáka, jestli mi rozumíte...  Bude mi to odpuštěno?

Milý ...,
děkuji za tvůj dotaz a zájem o křesťanství a život z něho pramenící. Pokud milujeme Boha, neexistuje pro nás jiná cesta, než cesta lásky, pokory a milosrdenství k druhým lidem. Řídíme se Ježíšovým příkladem, který je nejen krásný, ale i náročný.

Tvůj dotaz je nadčasový. Lidé si vždy kladli otázku, jak skončí, zda na pravé nebo na levé straně Kristova trůnu. Odpověď není ale vůbec snadná a dokonale ji zná jen sám Bůh. Pokud se ale snažíš svůj život žít tak, jak nejlépe dokážeš, jsi na nejlepší cestě. Křesťanství učí o Bohu, který je láska a odpuštění. Boha skutečně nemůžeme vnímat jako policajta, který nás neustále hlídá a čeká, aby nás za každý přestupek nemilosrdně trestal.

Bůh zná naše slabosti a limity a počítá s nimi. Nenakládá nám nesnesitelně těžká břemena. Právě naopak. Jde nám příkladem v podobě svého Syna a ukazuje nám cestu životem, který sám prožil. Měli bychom proto Boha vnímat jako milujícího otce, který své děti bezvýhradně miluje a ke kterým je vždy připraven se sklonit, pomoci a hlavně odpustit.

Pokud otevřeme bibli, najdeme tam mnoho úryvků, které nám nás staví před skutečnost, že hřešíme, tedy že se odkláníme od cíle naší cesty…, např. v knize Řím 3, 23 apoštol Pavel píše: „Není totiž rozdílu, všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ V knize Izajáš 53, 6 se píše: „My všichni jsme jako ovce zabloudili. Každý se na svou cestu obrátil.“ To jsou špatné zprávy pro každého z nás.

Avšak Bůh nám v Kristu poskytl Dobrou zprávu, jak se můžeme dočíst dál:   Bůh nás tolik miloval, že „na něj uvalil provinění nás všech.“ Iz 53,6  My všichni bloudíme a hřešíme, avšak Ježíš Kristus zemřel na našem místě a obětoval se za nás. A to ne proto, že my jsme milovali jeho, ale protože on jako první si zamiloval nás. Také apoštol Jan nás ujišťuje o Boží lásce:  Jan 3,16 - Neboť Bůh natolik miloval svět, že dal svého jediného Syna,  aby každý, kdo v něj uvěří,  nezemřel, ale získal život věčný.   

Na Tobě je, abys na tuto Boží oběť odpověděl, osobně, sám za sebe přijal a vyznal tuto skutečnost – ano, Ježíši, Ty ses za mě obětoval, abys mi vrátil život, děkuji.

Pokud se tedy budeš přihlašovat k Ježíšově oběti v lítosti nad svým selháváním a s odhodláním vykročit opět na Boží cesty a pokud se budeš dovolávat jeho lásky a milosrdenství, Bůh bude moci měnit Tvé srdce, bude Tě očišťovat a naplňovat a vést svým Duchem, protože jsi Jeho.

Když Tě přepadají pochybnosti, obracej se vždycky k Ježíši, v něm je záchrana. Opírej se o Boží slovo, které slibuje Tvou záchranu, např.: Ž 107,1ꓼ Ž 36,6ꓼ Tob 4,10ꓼ Mt 18, 21-35ꓼ Lk 15ꓼ Lk 23, 42-43…). Věřím, že je znáš i ty sám. Neboj se těmto slovům uvěřit, jsou skutečně pravdivá.

Věřím, že po odpuštění hříchů toužíš a s pravdivostí je vyznáváš. Pak věř, že to Tě vrací do náruče bezvýhradně milujícího Boha. Vše špatné je navždy zapomenuto.

Milý…, rád ti žehnám k cestě životem, na kterou tě Bůh pozval. A věřím, že je to cesta do věčné radosti.
 

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry