Křest dítěte - volba církve

Uvažujeme s manželem o tom, že bychom nechali pokřtít naše dítě. Jsem katolička, ale můj muž odmítá křest v katolické církvi. Preferoval by některou z evangelických. Jaké jsou podmínky křtu dítěte?

Postoj Vašeho manžela není zdaleka ojedinělý. Vaše otázka jde ale hlouběji, než se na první pohled může zdát. Dovolte mi prosím předložit více kroků úvahy, nejprve obecně.

Lze říci, že katolická církev křest dětí umožňuje pouze tehdy, když alespoň jeden z rodičů je praktikující katolík. Jde totiž o to, že kromě milosti získané přímo křtem, je nezbytné, aby dítě vyrůstalo v křesťanském prostředí a s živou vírou se doma setkalo. Nestačí tedy např., když nechá dítě pokřtít babička. Křtem se nám otevírá přístup k Bohu, smývá se dědičná vina a otevírá se Boží náruč. Ale bez následného zapojení do života z víry to velkou cenu nemá. Je to podobné, jako když dostaneme vzácný šek na milion korun, který založíme někde na poličce. Ač je hodnotný, z jeho hodnoty vůbec nežijeme.

Jsou tu ale další zásadní věci. Dítě totiž přejímá to, co poznává u svých rodičů. Přejímáme tak hodnoty, které jsme doma poznali, ať jde o hudbu, styl života, sport nebo životní povolání. Dítě se o víru bude opírat, pokud u rodičů zažilo, jak se víra žije, jaké má ovoce a jaký má smysl. Samozřejmě toto „kopírování rodičů“ platí i v negativním smyslu a dítě se vůči všemu falešnému či nepravdivému vymezuje.

Druhou skutečností je to, že do světa víry vrůstáme postupně. Tedy nejde o něco, co se stane ze dne na den. Také dítě nepřihlásíme na klavír či na fotbal až se jako dospělé rozhodne. To už by bylo pozdě. Vy mu máte pomoci v orientaci v životě a to i v otázce víry! Když přicházíme každou neděli do kostela, když si vybojováváme místo modlitby ve svém diáři, když se setkáváme s dalšími křesťany nebo se postupně seznamujeme s učením křesťanů a s Biblí. Zápas o víru dítěte a pak zvláště dospívajícího není vůbec snadný! Zkušenost ukazuje, že takový člověk nezbytně potřebuje potkávat vrstevníky, kteří víru berou vážně, potřebuje se s nimi modlit, zažít akce. To všechno je ale divné, když k nim nepatří - je nepokřtěný. Není myslitelné první svaté přijímání, biřmování,… což jsou ale důležité milníky na cestě, které pomáhají mladému člověku zapojit se do života víry. Lze to přirovnat k někomu, kdo chce jít první den ve škole rovnou k maturitě. Ono to jednoduše nejde.

A nyní přichází otázka volby církve. Lépe bych v tomto případě řekl společenství, kam budete jako rodiče pravidelně přicházet a kde bude dítě potkávat život. Jde o pravidelnou návštěvu bohoslužeb, přípravy na svátosti, jde o Vaše zapojení v daném místě. Známe z některých rodin, kde jsou dva manželé každý jiného vyznání, že se skutečně dítě ztotožní se společenstvím rodiče nekatolíka. Přesto to není tragédie, pokud dítě přijalo víru a svůj křest naplňuje takto. Mnohem horší varianta je formální křest bez dalšího pokračování života víry. Proto před rozhodnutím nejprve s manželem mluvte o tom, kde svoji víru jako rodina budete prožívat. Pokud manžel nežije víru a vy přicházíte do katolického kostela, pak je opravdu zásadní pokřtít ho tam, kde má perspektivu živého kontaktu! Pokud naopak manžel je ztotožněn s některou evangelickou církví a chce prožívat svoji víru tam, pak má jeho požadavek logiku. 

Pokud Vaše otázka směřovala k právnickému pohledu, pak formálně opravdu dítě nemůže být pokřtěno v církvi, v níž ani jeden rodič není zapsán. Obávám se však, že zde nejde o formality, ale o budoucnost milovaného dítěte, na kterém Vám i Vašemu manželovi velice záleží. A pak rozhoduje to, jakou budoucnost pro něj připravíte. Zde hraje klíčovou roli výchova a ovlivnění kroků. Mnoho si dítě skutečně volí samo jako dospělé, ale 80 rozhodnutí konáme na základě životní zkušenosti předané rodiči!

K této volbě Vám i Vašemu manželovi přeji mnoho sil, odvahy a radosti z Vašeho milovaného dítěte!

Redakčně upraveno

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Církve, hnutí, ekumenismus, Křest dětí