Jsem v manželství nešťastná

Dobrý den,
píši Vám ohledně svého manželství, ve kterém jsem čím dál více nešťastná. Jsem věřící, svatbu jsme měli v kostele, máme dvě školou povinné děti. Manžel je introvert a díky původní rodině nemá příliš vysoké sebevědomí.

Už když se nám narodilo první dítě, věnoval manžel hodně času své práci. Když se narodilo druhé, vypadlo z manžela, že není rodinný typ. Na děti jsem byla prakticky sama a on chodil do práce běžně na 12 hodin denně. Prý aby nás uživil. Když jsem byla na mateřské, často jsem mu pomáhala s vidinou, že pak na nás bude mít víc času… Nebylo to k ničemu… Děti rostly, ale on pořád věnoval své práci více, než bylo třeba. Pracoval i o víkendech a to mu zůstalo doposud. Odcizili jsme se, nejsem vůbec šťastná… A to hlavně z důvodu, že mě má jako inventář, služku, matku svých dětí, milenku, hromosvod… Sex mě nebaví, ale on ho má jako středobod existence. A když mu ho nedám, je často protivný do té doby, než se podvolím. Zkoušela jsem s ním řešit, co mě trápí, ale vždycky se to otočilo proti mně. Jsem vyhořelá, mám pocit, že život nemá žádný smysl. Nemám emoce (krom vzteku) ani city. Jsem vystresovaná z toho, že když neudělám to, co chce on, bude doma dusno.
Nevím, co mám dělat... On nic nechce řešit, komunikace z jeho strany není téměř žádná, nejradši by nechal všechny problémy vyšumět... Manželská poradna nepřichází v úvahu, protože o ní nechce ani slyšet. Chodím k psychologovi, což on ví, ale řekl mi, že on prostě nic měnit nebude.
Vím, že by mi bylo lépe bez něj. Ale mám o něj strach, cítím k němu soucit, ale láska to není.
Nevím, co mám dělat. Ztratila jsem sama sebe, jsem nešťastná a vystresovaná.
Moc děkuji za Vaši odpověď.

Milá ...

Je dobře, že se svým trápením nezůstáváte sama a že jste se pokusila ho vypsat. Nevíte, co dělat, v manželství jste stále víc nešťastná. S manželem jste se odcizili. I když jste se snažila mu pomáhat, aby měl na vás s dětmi víc času, nebylo to k ničemu. Těžko vypsat všechnu bolest za čtrnáct let manželství. Je to bezmoc, když manžel nechce nic řešit ani měnit. Snažíte se ho chápat a přijímat s tím, jaký je a co od rodičů nedostal. Ale je to k neunesení.

Vnímám, že jste věnovala velké úsilí tomu, aby Vaši blízcí byli spokojení a šťastní, ale přitom jste obětovala svoje štěstí. Tolik jste se věnovala službě rodině a manželovi, že jste, jak sama píšete, ztratila samu sebe. Už to, že jste si to pro sebe takhle pojmenovala, skrývá v sobě naději. Když jsem se ztratila, můžu se zase najít…

Podporu psychologa máte, a tak bych Vás pozvala k hledání podpory duchovní. Jsme stále na cestě, abychom hlouběji objevili, že jsme milované Boží děti a abychom se tak také cítili. Tuhle identitu nám nemůže nikdo vzít, byla nám darovaná za vysokou cenu Kristovy oběti. Podobenství o vzácné perle, kterou Hospodář našel a dal všechno, co měl, aby ji koupil, je taky o nás. To vy jste v Božích očích tou vzácnou perlou, a tak stačí jen nechat se najít. Bůh může naše vztahy proměňovat.

Brali jste se v kostele, a tak jste pozvali Boha do Vašeho vztahu. I když manžel nespolupracuje, můžete se opřít o Ježíšovu pomoc. Proste ho, aby Vám ukázal, jak milovat taky samu sebe. Zdá se, že je to dobře načasované, protože Vaše děti pomalu přicházejí do puberty a taky začnou hledat svoji identitu, i když na jiné úrovni. A vy jim budete líp rozumět a dokážete jim dát prostor, aby přemýšlely o tom, kdo jsou, jaké dary dostaly, na jakou cestu je Bůh zve.

Je vzácné, že Vašemu manželství dáváte stále šanci. Tím, že k manželovi v současné době cítíte hlavně soucit, se netrapte. Stále je na čem stavět. Láska je komplexní cit a taky akt vůle. Má smysl nezahodit těch čtrnáct let úsilí. Inspiraci byste našla na webu manzelstvi.cz. Zkuste si vzpomenout, co jste spolu dělali, když jste ještě neměli děti, co vás spolu těšilo. Některá manželství proměnilo, když manželé objevili svoje jazyky lásky. Píše o tom pěkně Gary Chapman v knížce Pět jazyků lásky. Není snadné naučit se říct polopatě, co bych potřebovala: Moc by mi pomohlo, kdyby… Potěšila by mě kytička… Toužím s tebou někdy jít zase jen tak na rande… děti už nás tolik nepotřebují. Pro mě by to bylo jako předehra k milování… I když manžel v současnosti nechce nic měnit, tím, že něco proměníte vy, začne se proměňovat i Váš vztah.

Bylo by to krásné, kdybychom mohli druhému darovat štěstí a radost. Ale tak snadné to není a ani já nemám žádnou jednoduchou radu a pomoc. Nevím, co všechno jste už vyzkoušela, napadá mě třeba najít si chvíli, kdy byste se mohla věnovat sama sobě. Můžete se vrátit k něčemu, co Vám přinášelo radost, když jste byla svobodná – ruční práce, hudba, četba, pohyb v přírodě, setkání s kamarádkou. Sama mám zkušenost s vedením deníku vděčnosti. Každý večer si zapíši to, za co jsem vděčná a ráno po probuzení si to znovu přečtu. Většinou mě překvapí, kolik krásného se událo a co všechno jsem dostala.

Milá ..., moc bych Vám přála, abyste zase uviděla smysl svého života a mohla prožívat radost z toho, že jste. Modlím se za Vás i za Vaše manželství.
 

Kategorie otázky: Manželské krize