Duševní nemoc a Bůh

Dobrý den,
Jsem duševně nemocný a rád bych se zeptal, jak se mám ke své nemoci stavět z duchovního hlediska. Trpím úzkostnou poruchou, depresemi, obsedantně kompulsivní poruchou s různými obsahy. Několikrát jsem se pokusil o sebevraždu. Také mě trápí noční můry a úzkosti. Míval jsem kvůli tomu velké problémy jak v profesním, tak i soukromém životě. Nyní je situace trochu lepší.

Jelikož jsem věřící, mé obsese měly často náboženský obsah.
Buď na mě v mysli útočil Bůh, nebo se mi v hlavě ozývalo naopak rouhání, skrupulozita a ochromující strach z hříchu, nebo naopak jsem volal ďábla (ode dne, kdy jsem nešťastnou náhodou viděl horror s podobnou tématikou), případně se mi v hlavě opakovala věta, že se mu upíšu pokud udělám to a to atd… Nedokázal jsem to ovládat. Čím víc jsem s tím bojoval, tím to bylo silnější. Občas jsem se neudržel a ze zoufalství a vyčerpání jsem to všechno nahlas vyřval abych si alespoň trochu ulevil. Ani poté se nic nezměnilo. Někdy jsem měl i tendence tomu věřit, že po mě jde ďábel, nebo že mě Bůh nenávidí, že jsem zatracen, že nic nemá smysl. Všechnu tu duchovní špínu jsem smýval modlitbou, ale mechanicky, neboť se jednalo o můj kompulsivní rituál.

Tento stav trvá nepřetržitě už několik let. Předloni jsem se konečně odhodlal nastoupit na psychiatrickou léčbu. Beru léky a účastním se psychoterapie. Bohužel je velká pravděpodobnost, že se svých problémů nezbavím až do konce života. Ale díky terapii jsem si konečně naplno uvědomil, že se jedná jen o mé přeludy, výtvory mé fantasie, které se chovaly podle mé nálady, tužeb a strachů. Zatímco modlitby a svátosti nezměnily nic, psychoterapie a psychofarmaka zabírají velmi dobře. 

Přesto občas přemýšlím, zda-li na tom všem nemohlo něco být... Zda-li to nebyl hřích nebo okultismus?  Zda ty fantasmagorie nemohou mít reálné důsledky? Ale pak si vždy řeknu: „Vše svědčí o tom, že to je tvůj výmysl. A i kdyby nebyl, odevzdal jsi to v modlitbě Bohu, tak se soustřeď na léčbu.“ Snažím se to velmi důsledně nesměšovat se svým duchovním životem, ani v tom nehledám spiritualitu, nemodlit se, ani nedělat kvůli tomu jiné rituály, protože už vím, že mi to nepomůže, naopak mé obsese mají potenciál můj duchovní život zničit.

Domníváte se, že je tento přístup z hlediska duchovního správný?

Děkuji za odpověď

Zdravím Vás, 
je skvělé, že jste vyhledal odbornou pomoc! Léčba má, jak uvádíte, výsledky, a proto si dovolím s Vaším postupem, pokud jsem ho dobře pochopil, souhlasit s malým upřesněním:
a) Veďte dál normální svátostný život bez extrémů.
b) Přeludy a výtvory Vaší fantasie se nedají rozhodně žádným způsobem klasifikovat jako Vaše provinění. a proto nemají duchovní důsledky. (Duševní ano, proto se léčíte, aby Vám to neubližovalo.)
c) Bylo by fajn, kdybyste měl někoho opravdu moudrého, s kým můžete sdílet reálné události svého života, na které v rámci terapie přijdete - jako jsou např. různá emoční zranění. Za ty ať se tato moudrá osoba pak modlí.

No a to je celé. Děláte to dobře.
Přeji pokojné dny.

Kategorie otázky: Modlitba