13. 2. 2008, brop
Dokonalost jednoty bozskej trojice
Navigace: Katalog dotazů > Víra – nauka víry, katechismus
Dobry den!
Moja otazka sa tyka jednoty bozskej trojice. V evanjeliu podla Matusa v casti "eschatologicka rec (Mt24 veta 36) sa hovori: "Ale o tom dni a o tej hodine nevie nik, ani nebeskí anjeli, ani Syn, iba sám Otec"
Aj s ohladom na tuto informaciu podavanu evanieliom by som sa rad opytal do akej miery moze teda povazovat jednotu bozskej trojice za dokonalu?
Dakujem.
Dokonalost jednoty Božské Trojice
Dobrý den,
Vaší otázkou míříte na povahu božské jednoty. Víme, že to, co má božský původ, je jiné, než to, co má původ pozemský. Proto již dopředu avizuji, že představy o dokonalé jednotě, jaké si vytváříme polidsku, bude třeba v případě Boží jednoty trochu korigovat. Určitě platí, že „všecko, co má Otec, je mé“ (Jan 16,15) a „Otec je v Synu a Syn v Otci“ (srov. Jan 17,21-23). Jakákoliv rozdílnost, která se mezi Božskými osobami objeví, je jen znamením nesmírného bohatství Boží jednoty.
Budeme-li nyní uvažovat o poznání času posledního soudu, přenechal tuto „hodinu“ Otec Synovi: „a dal mu konat soud, protože je Syn člověka“ (Jan 5,27). Syn ale „sám od sebe nemůže dělat nic“. Typickým rysem Syna je, že – ve znamení Boží jednoty – vše přijímá od Otce. Tento jeho rys se v Synově lidství projeví formou poslušnosti; poslušnost, která se vyjadřuje absolutní odkázaností Syna člověka na Otci i Duchu, je tedy výrazem dokonalé jednoty Syna člověka a Otce v Duchu. Syn se zkrátka může absolutně na Otce spolehnout; proto „čisté vědění“ hodiny by byl krok zpátky. Když tedy Syn nezná „sám od sebe“ hodinu soudu, tak jen proto, že je natolik sjednocen s Otcem, že mu „tento okamžik“ svěřuje a dozví se ho v atmosféře absolutní důvěry a odkázanosti. Čisté vědění by zde tedy bylo ve znamení „nezávazného vědění“, a potud se Syna člověka netýká; zatímco Kristovo vědění je nerozlučně spojeno s důvěrou, schopností se spolehnout. Syn člověka je tedy plně vykonavatelem soudu, jehož určení není ponecháno nějakému individuálnímu „vědění“ Syna člověka, ale nastane v jednotě Syna a Otce.
Ať to vyznívá jakkoli zvláštně, nevědění Syna člověka není znamením jeho slabosti či oslabením Boží jednoty, ale je naopak znamením Božího sjednocení: důvěry a jednoty.
Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus
