1. 10. 2026
Antikoncepce v manželství - PPR vs. jiná antikoncepce
Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Sexualita v manželství
Dobrý den,
chtěla bych prosím vysvětlit, proč církev povoluje a doporučuje PPR (tzv. přirozené plánování rodičovství za pomoci sledování plodných a neplodných dnů) a naopak jiné způsoby antikoncepce zavrhuje.
Rozumím tomu, že není správné "brát věci příliš do vlastních rukou" a "obcházet" Boží plán s námi, případně s naším rodičovstvím. Přijde mi ale, že tím, že jako antikoncepci dodržujeme PPR, Boha obcházíme stejným způsobem.
Dále věřím tomu, že hormonální antikoncepce pro tělo není dobrá, ale např. v používání kondomů nevidím pro tělo žádný problém.
Na jednu stranu nechci obcházet Boha, avšak na druhou stranu si nemyslím, že bych obcházela Boha o moc víc používáním kondomů, než dodržováním metody PPR.
Chtěla bych prosím znát Váš názor. Předem děkuji za odpověď a za to, co děláte. Mám tuto stránku moc ráda. Držte se!
Dodržování PPR není nejvyšší metou, o kterou je možné usilovat izolovaně.
Dobrý den,
Váš dotaz je jistě oprávněný, i když je to dotaz spíš pro osobní či zpovědní rozhovor, než že by bylo možno ho dostatečně obecně zodpovědět. Doporučení v této věci mají totiž výsostně osobní rozměr, neboť vybočují z obecně daných linií (což může být za konkrétních podmínek možné ba dokonce i vhodné). Proto jen několik zásadních věcí:
To, že je církev přesvědčena, že antikoncepce do manželského spojení nepatří, je všeobecně známo. Pohlavní styk manželů by měl vyjadřovat totéž, co říká svatební slib: Odevzdávám se ti a přijímám tě - včetně i tvé plodnosti. Je však nutné na začátku si uvědomit, že manželství žité podle náročných křesťanských mravních norem není myslitelné bez hlubokého duchovního života, modlitby, bez žité důvěry v Boží Prozřetelnost a vedení. Obojí musí růst společně. Dodržování PPR není nejvyšší metou, o kterou je možné usilovat izolovaně.
Myšlenka Humanae vitae - tedy encykliky, která hovoří o skutečnosti propojení tělesné intimity a potřebě být otevřen početí, se může vykládat buď v naprosto striktní podobě, která znamená, že je bezpodmínečně nutno, aby každý intimní styk v každé době a situaci prožívaný mezi manželi byl otevřený početí, nebo existuje méně přísný výklad, který vnímá jako správné pouze použití přirozené metody (PPR), a pak přístup mnohem volnější.
K dobrému uchopení problému je třeba připojit následující: I když církev předkládá těm, kteří žijí v manželství, požadavek "aby intimní vztah byl otevřen pro darování nového života", současně platí to, co učí papežský dokument Familiaris consortio: "rodiče se mají se zodpovědností rozhodnout o počtu svých dětí". Manželé jsou současně povoláni k tzv. zodpovědnému rodičovství – tedy plánování rodiny dle své aktuální situace. Toto rozhodování stojí před manželi po celou dobu jejich plodnosti a nelze je vytrhávat z kontextu růstu vzájemného vztahu a růstu jejich vztahu k Bohu.
Církev upřednostňuje PPR metodu proto, že nechává manželům největší prostor pro společný život s Bohem. „ Bože, věříme, že o nás víš, vidíš naše životy v širším kontextu, víš, co je pro nás dobré, záleží Ti na nás, nikdy nás neopustíš. Chceme Tě, Bože, přizvat i do svého plánování rodiny. Děti jsou Tvým darem, jestli nám je chceš svěřit, chceme je přijmout.“
K tomu však přistupuje naše nedokonalá víra, strach, konkrétní situace na hranici či přímo za hranicí existencionální možnosti, mnohé oprávněné racionální důvody, zdravotní rizika, rozdílný sexuální apetit apod. A používání PPR může ohrozit posvátnou hodnotu manželského vztahu. Pak může být ono "jak?" pro manžele dlouhé a bolestné hledání, jak žít v otevřenosti Boží vůli a neohrozit přitom svůj vztah.
Pokud se tedy partneři dostanou do takového dilematu, je na místě vytvářet prostor pro rozkrytí motivů pro a proti a zhodnocení konkrétní situace manželů a to v prvé řadě v modlitbě – v rozhovorech s milosrdným Bohem – nejlépe ve třech – manželé a Bůh, a dále tento prostor může vytvořit citlivé duchovní doprovázení. Je to práce na budování citlivého svědomí a hledání Boží vůle pro nás. Duchovní doprovázející – s největší pravděpodobností zpovědník, může manželům pomoci se na věc podívat s odstupem, vést je k větší důvěře v Boha anebo z nich v kontextu okolností sejmout tíhu výčitek. Dlouhodobá sexuální abstinence v zásadě do manželství nepatří - manželství není celibát. Bůh chápe složitost situace. Není soudcem ale tím, kdo doprovází, posiluje.
Jestliže oba partneři vnímají, že jsou v situaci, kdy není možné zodpovědně přijmout do rodiny další dítě, a nejde o postoj pohodlnosti či nadprůměrných požadavků na materiální zabezpečení, pak je zcela správné, aby hledali způsob zabránění početí, který bude pro oba přijatelný a zároveň nebude abortivní či poškozující zdraví.
Mnozí PPR ve své životní situaci odmítnou a žijí pak s pocity viny, že nedokáží dostát požadavkům víry. To je vskutku nesmírné břemeno pro vztah mezi sebou i s Bohem. Proto je třeba takové manžele povzbuzovat k rozhovoru se zkušeným a citlivým knězem nebo laikem, který by je duchovně doprovázel. Pomohl jim rozlišit jejich situaci, kořeny jejich motivů, přidal svůj pohled, povzbuzoval je ve víře, modlitbě, ….
Linka víry
P.S. K otázce antikoncepce v manželství doporučuji také zveřejněnou odpověď:
http://otazky.vira.cz/otazka/Antikoncepce-a-prerusovana-souloz.html
Kategorie otázky: Sexualita v manželství









