Slavnost Seslání Ducha svatého - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás pře­bývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty shromažďuješ svou cír­kev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své mi­losti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna.

1. ČTENÍ

Podle pozdní židovské tradice byly Letnice vzpomínkou na předání Zákona na hoře Sínaj (Ex 19-20). Se­stoupení Ducha svatého silně připo­míná Boží zjevení na Sí­naji: Zemětře­sení a oheň doprovázely také ode­vzdání Zákona. A Duch svatý se­stou­pil právě o Letnicích, aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon. Tento zákon není vepsán na kamenné desky, ale do srdce. Není to vnější zákon, ale vnitřní. Tak se naplnila slova: „Svůj zákon jim dám do ni­tra“ (Jer 31,33), „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím no­vého ducha“ (Ez 36,26). Duch sestou­pil v podobě ohnivých jazyků a apoš­tolové roznícení tímto ohněm začali v nových jazycích chválit Boha. Jejich ml­čení se stalo slovem, jejich strach se stal odvážným svědectvím o Bohu, jejich chlad se proměnil v horlivost. Nový Duch, nové srdce, nový jazyk.

Sk 2,1-11

Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se při­žene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli na­plněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
„Ti, co tak mluví, nejsou to Gali­lejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Mé­dové, Elamité, obyvatelé Mezopotá­mie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybij­ského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104

Odpověď: Sešli svého Ducha, Hos­podine, a obnov tvář země.

Veleb, duše má, Hospodina! – Hos­po­dine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva.
Hynou, když vezmeš jim život, – a vra­cejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obno­vuješ tvář země.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ

Úryvek z listu Korinťanům je výstiž­ným komentářem prvního čtení. Je­nom Duch svatý dává odvahu k víře v Krista, odvahu k vyznání. Ježíšův Duch neodkazuje ke Kristu jenom skrze slovo vyznání, ale také skrze jiné projevy (např. uzdravení, rozlišování duchů, srov. 1 Kor 12,8-11). Všechny tyto dary dosvědčují, že Ježíš opravdu žije. Zároveň jsou tyto pro­jevy k prospěchu a „budování“ Kristova těla. Mnohost darů tedy nepřispívá k rozdělení, ale k jednotě církve. Duch svatý není jen oživující silou jednotli­vého křesťana, ale je také oživující „duší“ ce­lého Kristova Těla.

1 Kor 12,3b-7.12-13

Bratři! Jenom pod vlivem Ducha sva­tého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze je­den Bůh. On to všechno ve všech pů­sobí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být uži­tečný.
Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože jich je mnoho, tvoří dohro­mady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli na­pojeni jedním Duchem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš dává svého Ducha právě v den vzkříšení: Dar Ducha je totiž „plodem“ jeho smrti a zmrtvýchvstání. Letnice tak „zpřítomňují“ Velikonoce, „zpřítomňují“ v srdcích apoštolů Ježí­šovu smrt a vzkří­šení. Proto Ježíš uka­zuje nejprve probo­dený bok: Je to ten bok, z kterého vyprýš­tily krev a voda symbolizující nový život! Duch zpří­tomňuje Ježíšovu smrt tím, že odumírá „staré“: strach, uzavřenost, hřích (v. 19). Místo toho Duch vzkříšeného při­náší do nitra nový život: pokoj, ra­dost, od­puštění, otevřenost vůči dru­hým, odvahu k přijetí Ježíšova poslání (v. 20-23). To­hoto stvořitelského Du­cha Ježíš dává vdechnutím a slovem, podobně jako Hospo­din stvořil Adama slovem a vdechnutím (Gn 2,7). O Letnicích se konečně uskutečňuje nové stvoření!

Jan 20,19-23

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“.

K ZAMYŠLENÍ

Mnoho lidí by chtělo, aby se smířili ti, kdo mají mezi sebou spory. Bylo by to jistě dobré, ale mnohdy je nedosažitelné zapůsobit na druhé lidi, kteří se smířit navzájem nechtějí. Apoštoly Ježíš nepo­sílá do světa především proto, aby své okolí nabádali ke smíření. Vybavuje je mnohem dokonalejším nástrojem, totiž odpuštěním, které vychází od Boha. Je to něco neslýchaného, že člověk může od­pouštět mocí Boží. Ale je to ta nejúčin­nější likvidace zla. Odpuštění je skvělý dar, který Bůh člověku dává. A je až ne­pochopitelné, že je tento dar tak snadno dosažitelný. Bůh ale ví, co dělá. Ví, jak bez odpuštění může člověku tvrdnout srdce. Jak těžko odpouští ten, kdo sám odpuš­tění nezažívá!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Svátek Navštívení Panny Marie

Sof 3,14-18 nebo Řím 12,9-16a

Lk 1,39-56

Komentář: Lk 1,39-56
Mariino navštívení nebylo pou­hou zdvořilostní formalitou. Maria, naplněna Duchem, nemohla nenakazit Alžbětu… jásotem, chválou Boží veli­kosti. Nechám se nakazit i já?

2 Petr 3,12-15a.17-18

Mk 12,13-17

Komentář: 2 Petr 3,12-15a.17-18
Očekáváme novou zemi, nové nebe. A především očekáváme, že přijmeme nové, vzkříšené tělo: Bu­deme tak podobni Zmrtvýchvstalému. Není to velká nabídka?

2 Tim 1,1-3.6-12

Mk 12,18-27

Komentář: 2 Tim 1,1-3.6-12
Nestydět se za evangelium, za Krista... to je stále aktuální.

2 Tim 2,8-15

Mk 12,28b-34

Komentář: 2 Tim 2,8-15
Setrvat s Kristem – to nemusí být zrovna snadné. Ale může mě v tom posílit vzpomínka na Pavla: Kvůli evangeliu byl pronásledován, mučen, uvězněn, byl osočován od svých vlastních bratří v Kristu. A vytr­val.

2 Tim 3,10-17

Mk 12,35-37

Komentář: 2 Tim 3,10-17
Jak a čím se vyzbrojit v tomto nesnadném a (často) nepřehledném životě? Odpověď poskytne verš 16.

2 Tim 4,1-8

Mk 12,38-44

Komentář: 2 Tim 4,1-8
Ideálem je očekávat Kristův pří­chod ne se strachem, ale s láskou – vždyť i on mě očekává s touhou a lás­kou větší, než si dokážu představit.