Slavnost Nejsvětější Trojice - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Moudrost zjevuje svůj původ (v. 22-26), svoji aktivní účast v díle stvoření (v. 27-30) a úkol ve prospěch lidí: přivést je k Bohu (8,31.35-36). V tomto úryvku je těžko rozlišitelné, nakolik je personifikace (zosobnění) Moudrosti literárním prostředkem a nakolik novým zjevením. V každém případě nauka o Moudrosti je prohloubena v NZ a vztažena na Krista (Jan 1; 1 Kor 1,16-17.24-30).

PŘ 8,22-31

Toto praví Boží Moudrost: ”Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve, než povstala země.
Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve, než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve, než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.”

ŽALM 8

Odpověď: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, – na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: – Co je člověk, že na něho myslíš, – co je smrtelník, že se o něho staráš?
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, – ověnčils ho ctí a slávou, – dals mu vládnout nad dílem svých rukou, – položils mu k nohám všechno:
Ovce i veškerý dobytek, – k tomu i polní zvířata, – ptáky na nebi a ryby v moři, – vše, co se hemží na stezkách moří.

2. ČTENÍ

Jedině vírou je možné stále znovu přistupovat k milosti ospravedlnění, tj. k pokoji a přátelství s Bohem (v. 1). Tato víra oživuje i naději, že jednou bude toto přátelství s Bohem prostoupeno září slávy (v. 2). Taková naděje není založena na pouhém lidském přání, ale na jistotě Boží lásky k nám. Tato jistota je vnuknuta přímo Duchem svatým přítomným v našem srdci. Tento Duch nás ujišťuje o Boží lásce tím, že připomíná největší a nejkrajnější projev Boží dobroty: Boží Syn zemřel za nás, když jsme byli slabí a hříšní, když jsme dokonce odporovali Bohu (v. 6).

ŘÍM 5,1-5

(Bratři a sestry!) Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM

Opět se mluví o Duchu jako o nositeli zjevení (srov. již 14,26), jež se učedníkům odhaluje postupně. To, co jim zatím chybí, je ”celá pravda”, tj. ne něco nového, ale spíše prohloubený vhled do plného smyslu této pravdy, ke které patří i Ježíšova smrt jako odchod k Otci a oslavení. Z toho vyplývají dvě důležité věci – zaprvé: i po Ježíšově odchodu bude růst prohloubené poznání Ježíše a jeho poselství. Zadruhé: Duch nepřinese žádné nové zjevení nezávislé na Ježíši. Vše má totiž cíl v Ježíšově oslavení.

JAN 16,12-15

Ježíš řekl svým učedníkům: ”Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.”

K ZAMYŠLENÍ

Vnímat Boha jako Ježíšova Otce i Otce našeho, vnímat vztah Otce a Syna, tedy Ježíše a jeho Otce, vnímat lásku – Ducha svatého, který je spojuje. To je úkol na celý život a šance pro věčnost. Křesťanská víra klade člověku dneška řadu otázek, na které někdy obtížně hledá odpovědi. Křesťanská morálka je v dnešním světě pro mnohé lidi takřka nepochopitelná. Ale ani u jednoho, ani u druhého problému nemáme zůstat. Jsme pozváni k životu s Trojjediným Bohem, a tedy i k poznávání Trojjediného. To je skvělá šance. Vztah k Bohu – Otci, vztah k jeho Synu – Ježíši, vztah k Duchu svatému jako k osobě Trojice – to je nabídka nejzákladnějších vztahů, na nichž stojí celý náš život a také naše naděje na věčnost.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

4. 6.

Tob 1,3; 2,1a-8

Mk 12,1-12

Komentář: Mk 12,1-12
Boží záměry se naplňují (zdánlivě možná těžce a pomalu) a já je mohu pomáhat naplňovat, nebo se proti nim stavět. (A říkat, že se mě to celé netýká, je vlastně také postoj jdoucí proti jejich naplňování.)

5. 6.

Tob 2,9-14

Mk 12,13-17

Komentář: Mk 12,13-17
”Co je Boží, Bohu.” Jsem Božím obrazem a před něj mám sebe sama, všechno své úsilí a námahu přinášet a jemu (se) podřizovat.

6. 6.

Tob 3,1-11a.16-17a

Mk 12,18-27

Komentář: Tob 3,1-11a.16-17a
Modlitba zkroušeného, těžce zkoušeného člověka, který ví o své vlastní hříšnosti, nalézá u Boha vyslyšení. Tobiáš i Sára jsou Bohem vysvobozeni, aby mohli Boha chválit a byli pro nás svědky velikého Božího milosrdenství.

7. 6. Slavnost Těla a Krve Páně

1 Kor 11,23-26

Lk 9,11b-17

Komentář: Lk 9,11b-17
Zázračné rozmnožení chlebů se mohlo udát díky naslouchání Ježíšovi, díky ochotě jej poslechnout (i když by bylo ”moudřejší” lid rozpustit, aby…) a díky ochotě dát k dispozici vše, co měli.

8. 6.

Tob 11,5-17

Mk 12,35-37

Komentář: Mk 12,35-37
”Lidé mu rádi naslouchali” – tento text je pro mne výzvou k vytrvalému, opakovanému naslouchání Ježíši v jeho Slově, i když mu zrovna teď nerozumím, nechápu je. Možná porozumím příště, možná až více zakoření v mém srdci, …

9. 6.

Tob 12,1.5-15.20

Mk 12,38-44

Komentář: Mk 12,38-44
Nedělám ve svém životě určité věci jen kvůli druhým? Nedělám něco jen na oko, bez přesvědčení ve svém srdci? Nedávám jen to, co nepotřebuji, jen když jsem sám zajištěn…?