Slavnost Nejsvětější Trojice

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Trojjediný Bůh, Otec, i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Text následuje po úryvku o zhotovení zlatého telete (kap. 32) a Hospodinově příslibu zjevit Mojžíšovi svoji slávu (33,19-23). Mojžíš vystupuje na horu, aby obnovil narušenou smlouvu mezi Hospodinem a lidem. Pán se mu zjeví s božskými atributy, mezi kterými se vyjímá milosrdenství. Mojžíš tak prosí, aby Bůh prokázal toto milosrdenství odpuštěním.

Ex 34,4b-6.8-9

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“
Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“

ŽALM Dan 3,52-56

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,
O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.
Požehnané je tvé slavné svaté jméno
O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě
O: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky.
Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny – a trůníš na cherubech
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty na klenbě nebes
O: a velebený a plný slávy navěky.

2. ČTENÍ

Tyto tři verše nám dovolují poznat dva úkony starobylé liturgie: 1) liturgické políbení, znamení bratrského (a sesterského) vztahu; 2) pozdrav či přání, které křesťané vyslovovali ve jménu Trojice.

2 Kor 13,11-13

(Bratři a sestry), žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
Pozdravte se vespolek křesťanským políbením.
Pozdravují vás všichni věřící.
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento úryvek navazuje na rozhovor Ježíše s Nikodémem. V něm nacházíme ústřední tajemství naší víry: utrpení Kristovo (symbolizované bronzovým hadem na kůlu) a Otcovu lásku, která zachraňuje člověka. Toto Boží jednání vyvolává krizi (neboli rozdělení), protože někteří tuto lásku přijmou, jiní nikoli.

Jan 3,16-18

Ježíš řekl Nikodémovi:
„Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“

K ZAMYŠLENÍ

Tajemství Nejsvětější Trojice je jedno z nejpodivuhodnějších ve víře křesťana. Není to oříšek k rozlousknutí, ale je to skutečnost, do které je člověk pozván, aby do ní svým životem vstupoval. Pohled na Ježíše nás vede k tomu, kdo ho pro nás poslal a ke komu on sám směřuje, k Otci. Dar Ducha, který nám byl slíben, nám umožňuje do těchto hlubokých skutečností vnikat. Pomáhá nám přijímat a chápat to, čemu jen obtížně a zčásti rozumíme. Spása neznamená být zachráněn pro své vlastní plány, ale být zachráněným pro Boha. Ten o nás stojí, zve nás do společenství Otce, Syna a svatého Ducha.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

23. 5.

Sir 17,20-28

Mk 10,17-27

Komentář: Mk 10,17-27
Bohatí možná nejsme. To ale neznamená, že na ničem nelpíme. Co mne tedy váže natolik, že se toho nechci tváří v tvář Ježíši vzdát?

24. 5.

Sir 35,1-15

Mk 10,28-31

Komentář: Mk 10,28-31
Chce-li člověk zakusit pravdivost těchto slov, musí se odvážit opustit něco, co by mu jinak samozřejmě náleželo. Vyzkoušet si spolehlivost slov evangelia předem a nezávazně není možné.

25. 5.

Sir 36,1-2a.5-6.13-19

Mk 10,32-45

Komentář: Mk 10,32-45
Postavit se mezi druhými jako otrok a služebník může být pravdivé, ale může to být také póza. nebo něco, co budeme po čase svým bližním vyčítat. Člověk musí být hluboce přesvědčen o tom, že je Bohem přijat za vlastního, aby si mohl bez trpkosti nebo strachu dovolit být pro bližní služebníkem a otrokem.

26. 5. Slavnost Těla a Krve Páně

Dt 8,2-3.14b-16a

Jan 6,51-58

Komentář: Jan 6,51-58
Žít z Ježíše znamená také žít pro druhé jako on. Přijímání Ježíšova Těla a Krve není jen posila, je to také velký závazek měnit vlastní život podle vzoru Ježíšova.

27. 5.

Sir 44,1.9-13

Mk 11,11-25

Komentář: Mk 11,11-25
Tyto tvrdé scény mohou člověka zarazit a téměř odrazovat. Připomínají ale, že otázky spásy, Božího království a víry nejsou nezávaznými tématy. Jde přece o věčné naplnění šancí každého člověka!

28. 5.

Sir 51,17-28

Mk 11,27-33

Komentář: Mk 11,27-33
Na záludné otázky Ježíš nikdy nepřistupuje. Přišel hlásat Boží království. A kdo tuto zvěst nechce přijmout, těžko se s ním dorozumí.