Slavnost Nejsvětější Trojice

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci, jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Žádný jiný národ na zemi neudělal takovou zkušenost s Hospodinem jako Izraelité v Egyptě: byli vyvoleni Bohem, a to tak mocnými divy. Tato zkušenost byla ”doplněna” na Sinaji: Izrael slyšel Boží hlas a zůstal naživu. To proto, aby poznal, že Hospodin je blízko a přináší život, ne smrt. Izrael tak má nabýt jistotu, že Hospodin je jediný Bůh a že bez něj není život.

Dt 4,32-34.39-40

Mojžíš řekl lidu: ”Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: ptej se od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy.”

ŽALM 33

Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, - spolehlivé je celé jeho dílo. - Miluje spravedlnost a právo, - země je plná Hospodinovy milosti.

Jeho slovem vznikla nebesa, - dechem jeho úst všechen jejich zástup. - On totiž řekl - a stalo se, - on poručil - a vše povstalo.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, - nad těmi, kdo doufají v jeho milost, - aby jejich duše vyrval ze smrti, - aby jim život zachoval za hladu.

Naše duše vyhlíží Hospodina, - on sám je naše pomoc a štít. - Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, - jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ

Otec je dárce života, a to skrze Ducha. Ten nás spojuje s Otcem a činí z nás jeho děti. A syn (dcera) má právo na dědictví pravé zaslíbené země, v blízkosti Syna - pokud ovšem o Krista stojí a následuje ho už teď.

Řím 8,14-17

Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžete volat: ”Abba, Otče!” Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM

Na závěr Matoušova evangelia je závěť, odkaz Ježíšův: pokračovat v hlásání evangelia a křtít ve jméno Trojice, tj. skrze úkon křtu (čili ponoření do vody) ponořit do samotného nitra Trojice (= křtít ve jméno - jméno zastupuje osobu).

Mt 28,16-20

Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
Ježíš k nim přistoupil a promluvil: ”Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.”

K ZAMYŠLENÍ

Ve křtu nad námi bylo řečena krátká a přece tak neuvěřitelně významná věta: ”Já tě křtím ve jménu Otce, i Syna u Ducha svatého”. Byl to okamžik největší změny, jaká se může v životě člověka stát. Byli jsme vlastně ”ponořeni” do tajemství trojjediného Boha a stali jsme se jeho blízkými. Otevřela se nám cesta, na které jsou etapy poznávání i pochyb, víry a věrnosti, ale také selhávání. Ta cesta má vyústit v plném setkání s Otcem, synem a Duchem svatým, kteří jsou jedno a kterým jen tak váhavě a neúplně rozumíme. Je to fantastické pozvání a nesmírně vzácná cesta, žitá ve všednodennosti a obyčejnosti života. To nás možná někdy trochu plete. Vidíme totiž, že se náš život v mnohém neliší od životů těch, kdo ještě pokřtěni nebyli. V řadě životních situacích se cítíme ohromně vzdáleni od nebe. Naše víra se někdy kymácí a třese jako stéblo trávy ve větru. A přece nám víra říká, že nás trojjediný Bůh ve křtu přijal za vlastní a nechce nás ztratit. Je-li tato naše víra přes všechno trvale v našem životě zakořeněná, je to asi důležitější, než naše schopnost vysvětlovat, jak to přijde, že je jeden Bůh ve třech osobách.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Kor 6,1-10

Mt 5,38-42

Komentář: Mt 5,38-42
Nepochopitelné - pokud jsem nepochopil, že na moji tvrdost, zlobu a netečnost Kristus neodpověděl mým odsouzením, ale darem sebe samotného na kříži.

2 Kor 8,1-9

Mt 5,43-48

Komentář: Mt 5,43-48
Být jako Otec, žít jako On …

2 Kor 9,6-11

Mt 6,1-6.16-18

Komentář: Mt 6,1-6.16-18
Pro koho konám dobročinné skutky, modlitby, skutky sebezáporu?

19. 6. Slavnost Těla a krve Páně

Ex 24,3-8

Žid 9,11-15 ; Mk 14,12-16.22-26

Komentář: Mk 14,12-16.22-26
”Toto je moje tělo, má krev” - Ježíš se tedy dává plně, ne ”napůl”. A nedává se ”jako duch”, ale jako skutečný člověk - ovšem se ”zduchovnělým tělem”. Dar všech darů, dar daný a dávaný mně …

2 Kor 11,18.21b-30

Mt 6,19-23

Komentář: Mt 6,19-23
Oko zdravé, doslova ”jednoduché”, je takové, které vzhlíží jen jedním směrem, k Bohu. Oproti tomu oko nemocné ”pošilhává na dvě strany” a chtělo by ”Boha i majetek”.

2 Kor 12,1-10

Mt 6,24-34

Komentář: Mt 6,24-34
Zatěžovat se každodenními starostmi tak, že zapomínám na Otcovu péči a dobrotu - to je život otroka, a ne syna (či dcery).