25. 12. 2008

Slavnost Narození Páně, za svítání – cyklus B

"Slovo se stalo tělem". Tato věta z prologu Janova evangelia (1,14) je skutečným srdcem křesťanské víry. Věčné a božské Slovo vstupuje do prostoru a času a nabývá lidskou tvář a totožnost, takže je možné se přímo k němu přiblížit... Slova bez tváře nejsou dokonalá, protože neumožňují setkání v plnosti. Kristus je "Slovo, které je u Boha a je Bůh", je "věrným obrazem neviditelného Boha, dříve zrozeným než celé tvorstvo" (Kol 1,15); ale je také Ježíšem z Nazareta, narozeným v Betlémě, který chodí po cestách provincie na okraji římské říše, mluví místním jazykem a má charakteristické rysy židovského lidu a jeho kultury. Skutečný Ježíš Kristus je tedy křehkým a smrtelným tělem, je historií a lidstvem, ale je také slávou, božstvím, tajemstvím, je tím, kdo nám zjevil Boha, jehož nikdo nikdy neviděl (srov. Jan 1,18; srov. Poselství synody biskupů Božímu lidu z 24. října 2008, Pastorační středisko, 2008, č. 4).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Dnes vzešlo nad námi světlo, protože se nám narodil Kristus Pán; dostal jméno: podivuhodný, Bůh, kníže pokoje, otec budoucího věku; jeho království nebude mít konce.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, tvé vtělené Slovo nás prozářilo novým světlem; dej, prosíme, ať víra, která svítí v našich srdcích, září i z našich skutků. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Iz 62,11-12

Hospodin ohlašuje až do končin země: "Řekněte siónské dceři: Hle, přichází tvá spása, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Nazvou je: ´Svatý lid, vykoupení od Hospodina.’ Ty pak dostaneš jméno ´Vytoužené, neopuštěné město’."

ŽALM 97

Odpověď: Světlo dnes zazáří nad námi, neboť se nám narodil Pán.

Hospodin kraluje, zajásej, země - ať se radují četné ostrovy! - Nebesa hlásají jeho spravedlnost - a všechny národy vidí jeho slávu.
Světlo vychází spravedlivému - a lidem upřímného srdce radost. - Radujte se, spravedliví, v Hospodinu - a oslavujte jeho svaté jméno!

2. ČTENÍ

Tit 3,4-7

Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení. Aleluja.

EVANGELIUM

Lk 2,15-20

Když andělé odešli od pastýřů do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: "Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!" Pospíchali tam a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno.
Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.
Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

K ZAMYŠLENÍ

Vánoce je potřeba chápat jako počátek velikonočního setkání mezi lidstvím a božstvím, mezi stvořením a Stvořitelem. Jsou vstupem života do naší smrti. Počátkem definitivního vítězství Boží dobroty. Klíčovým slovem Vánoc je vtělení, totiž příchod Božího Syna a jeho narození v těle, které je podrobeno smrti. Vánoce jsou tak i zrozením člověka v Bohu. Kristus je živým slovem, které vyžaduje naše pokorné a tiché naslouchání a poslušnost; Kristus je světlem, odhalujícím a zahánějícím naši temnotu a slepotu (viz prolog Janova evangelia); Kristus je životem, ke kterému má člověk přilnout tím, že se zřekne svého vlastního. Vánoce jsou odkrytím pravdy o člověku, odhalením naší skutečnosti. Bez nich by však nebyly Velikonoce. Máli se o těchto Vánocích uskutečnit ono velikonoční setkání lidství a božství i v nás, pak je třeba, abychom na Boží iniciativu odpověděli svým svobodným souhlasem a z temnoty vstoupili do světla.