25. 12. 2010

Slavnost Narození Páně, za svítání – cyklus A

Z četných textů vánočních mší, té dnešní nevyjímaje, je zřejmé, že i Vánoce, tak jako Velikonoce, jsou svátkem našeho vykoupení. O Vánocích stojí v popředí vtělení Syna Božího, jeho početí a zrození. O Velikonocích jeho utrpení a smrt a především zmrtvýchvstání. Oba svátky připomínají a zpřítomňují tajemství nezištného a nezměrného obdarování člověka Bohem, učiněného na základě Božího sebezřeknutí. Každý dar vyžaduje přijetí, jinak ztrácí svůj smysl. S přijetím je spojena radost, vděčnost a odpověď – závazek. Přijímáme Otcův dar? Jaká bude naše odpověď?

1. ČTENÍ

Iz 62,11-12

Hospodin ohlašuje až do končin země: „Řekněte siónské dceři: Hle, přichází tvá spása, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Nazvou je: ‘Svatý lid, vykoupení od Hospodina.‘ Ty pak dostaneš jméno ‘Vytoužené, neopuštěné město’.“

ŽALM

2. ČTENÍ

Tit 3,4-7

Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

EVANGELIUM

Lk 2,15-20

Když andělé odešli od pastýřů do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: „Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!“ Pospíchali tam a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno.
Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.
Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

K ZAMYŠLENÍ

Dobře víme, že smysl Vánoc nespočívá v pocukrované sentimentální společenské chvíli jednoho večera a dvou následujících svátků, v konzumaci pokrmů a televizních pořadů. Smyslem Vánoc je přece nezměrná láska Boha k člověku, člověka k Bohu a vzájemná láska mezi lidmi. Zamysleme se nad tím, jak snadno bychom mohli skončit u první mylné varianty smyslu Vánoc tak, jak se to stalo mnoha lidem v době Kristova narození: Ti, kdo Mesiáše čekali, nepoznali ho a odmítli, naopak ti, u kterých se zdálo, že nemají šanci, zakusili velikou radost ze setkání s ním; ti, kdo byli v teple svých domovů, se náhle ocitli mimo, uzavření do svého sobectví, a ti, kdo byli venku, našli ráj – společenství s Bohem v malém dítěti; pro jedny se den změnil v noc násilí, pro druhé se noc naplnila světlem. A konečně ti první žijí ve stálém nepokoji, druzí už uslyšeli zvěst o pokoji. Ke které skupině patříme my?