25. 12. 2002

Slavnost Narození Páně /ve dne/

Uprostřed lidských dějin se narodí dítě, Bohem darované. Uprostřed dějin světa, v nichž je tolik zlého, daruje lidstvu Bůh svého Syna. A my dnes, po všech úspěších i katastrofách, silní i slabí, můžeme tuto skutečnost slavit. Ale slavit něco s Bohem znamená být s ním. A zakoušet nově jeho dar, i když byl dán už dávno. Protože pro něho je vše živé a současné. Ať se tedy naše radost, každý rok nová a živá, rozzáří a rozlije i na ostatní lidi.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno: podivuhodný rádce.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka, a s ještě větší láskou jsi ho obnovil; vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě. Dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Iz 52,7-10

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión.

Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť se Hospodin smiloval nad svým lidem, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novu, - neboť učinil podivuhodné věci. - Vítězství je dílem jeho pravice, - jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu, - před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. - Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost - Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely - spásu našeho Boha. - Jásejte Hospodinu všechny země, - radujte se, plesejte a hrejte!

Hrejte Hospodinu na citeru, - na citeru a s doprovodem zpěvu, - za hlaholu trub a rohů, - jásejte před králem Hospodinem.

2. ČTENÍ

Žid 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil? A dále: Já mu budu otcem a on mi bude synem. A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Aleluja.

EVANGELIUM

Jan 1,1-5.9-14

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.

To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.

Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

K ZAMYŠLENÍ

Není snadné proniknout přes silnou vrstvu vzpomínek a zážitků starých i čerstvých k podstatě Vánoc. Ta totiž netkví ani ve starých pohanských zvycích, ani v novodobé tradici rodinných svátků. Vánoce v sobě nesou velmi podstatné a pro mnohé těžko pochopitelné poselství - poselství o vtělení Syna Božího. Tedy poselství o tom, že se Bůh přiblížil člověku tím největším způsobem - sám se stal člověkem a nepřestal být Bohem. A tím se mění všechno. K Bohu se od té chvíle nepřichází bez člověka a mimo člověka. Ale člověk od té chvíle nemůže být plně viděn a chápán bez pochopení Boha. Nebe a země nejsou spojeny dohromady v něco nového, ale nebe a země nelze nijak oddělit. Bůh a člověk v Ježíši Kristu srostli v neuvěřitelně pevný svazek.

<!--