1. 1. 2006

Slavnost Matky Boží, Panny Marie

Mariino mateřství je důvodem k radosti i oslavě, protože se v něm naplňují dávné Boží sliby – sliby o překonání zla v lidstvu Boží spásou. Maria přináší svým mateřstvím do světa Spasitele. Je branou pro největší Boží dar. Je blahoslavená, protože uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána. A je nám blízká svou vírou i svou radostí nad Spasitelem.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Buď zdráva, svatá Boží Rodičko, porodila Krále, jenž nad nebem i zemí vládne na věčné věky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Bůh nepřestává pečovat o své stvoření a stále ho doprovází svým požehnáním, jež je souhrnem všech jeho darů. Proto svěřuje izraelským kněžím žehnací formuli, která stojí také na počátku tohoto nového roku. Jejím hlavním obsahem je „obrátit tvář“, „ukázat jasnou tvář“. Tyto obraty se v semitském světě používaly k vyjádření příznivého přijetí u krále. Proto „vidět Boží tvář“ znamená přijmout Boží „pokoj a spásu“ (= „šálóm“ – tento výraz znamená plnost Božích darů). Hospodin je pro člověka Bohem blízkým.

Nm 6,22-27

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat:
Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!
Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.“

ŽALM 67

Odpověď: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš.
Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

2. ČTENÍ

Boží Syn se přiblížil člověku do té míry, že se stal pravým člověkem a vzal na sebe lidskou ne-svobodu. Svým vtělením a ukřižováním podle zákona (Gal 2,19.20) vydobyl pro člověka svobodu od litery Mojžíšova zákona a od otrockého postoje vůči Bohu, od postoje založeného na přesném plnění předpisů. Tato svoboda je projevem synovství v Duchu.

Gal 4,4-7

(Bratři a sestry!) Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.

EVANGELIUM

Obřízka byla znamením smlouvy mezi Bohem a izraelským národem. Tato obřízka začleňuje i Ježíše do konkrétního lidského společenství. Ježíš vstoupil do chrámu, ne však aby byl posvěcen, ale aby posvětil, ne aby byl očištěn, ale aby očistil a přivedl člověka k hlubokému společenství s Bohem. V Ježíšovi Bůh uskuteční něco nového, co převyšuje podobu smlouvy starozákonní: zachrání člověka a přinese mu plnost života (to je význam jména Jehošua).

Lk 2,16-21

Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

K ZAMYŠLENÍ

Chceme-li mít do nového roku silný duchovní impuls, podívejme se na Mariinu víru. Tu bychom měli mít. Ta je klíčem k řešení našeho života. Protože živá víra spojuje člověka s Bohem a otevírá mu cestu k uskutečnění jeho zaslíbení.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2. 1.

1 Jan 2,22-28

Jan 1,19-28

Komentář: Jan 1,19-28
I dnes se může zdát Ježíš, jak ho ukazují evangelia, příliš „obyčejný“ a příliš málo „radikální“. Tak, jako budil pozornost Jan Křtitel, budí pozornost v dějinách i jiní náboženští „hrdinové“. Vítězí ale ten, kdo se přidrží moudrosti Křtitelovy.

3. 1.

1 Jan 2,29 – 3,6

Jan 1,29-34

Komentář: Jan 1,29-34
Ten, na němž spočívá Duch, je plně Boží. Tato plnost se ale dá poznat zas jen přičiněním Ducha svatého – svět pro její poznání nemá schopnosti.

4. 1.

1 Jan 3,7-10

Jan 1,35-42

Komentář: Jan 1,35-42
Měl bych v modlitbě rozvažovat o tom, jestli není v mé blízkosti člověk, kterému bych také měl říct „nalezl jsem Mesiáše!“ – a přivést ho k Ježíšovi.

5. 1.

1 Jan 3,11-21

Jan 1,43-51

Komentář: Jan 1,43-51
Obyčejné lidské setkání přivede Natanaela k setkání s Ježíšem a jeho poznání. Právem můžeme doufat, že tak dopadnou i některá obyčejná setkání s našimi bližními.

6. 1. Slavnost Zjevení Páně

Iz 60,1-6

Mt 2,1-12

Komentář: Mt 2,1-12
Znám svou „hvězdu“, která mne vede ke Kristu? A řídím se jí? Pokud ano, je namístě za ni Bohu poděkovat.

7. 1.

1 Jan 3,22 – 4,6

Mt 4,12-17.23-25

Komentář: Mt 4,12-17.23-25
Ježíš je světlem a vede člověka ke zdroji života, k Otci. Podobně člověk ve světle nachází to, co hledal. Nenechávám se ale něčím zaslepovat? Stojí něco mezi Ježíšem a mnou?