25. 12. 2004

Narození Páně - ve dne - Hod Boží vánoční

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno: podivuhodný rádce.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka, a s ještě větší láskou jsi ho obnovil, vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Iz 52,7-10

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión.
Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť se Hospodin smiloval nad svým lidem, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM

2. ČTENÍ

Žid 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem“. A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Aleluja.

EVANGELIUM

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já‘.“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

K ZAMYŠLENÍ

Dobře víme, že smysl Vánoc nespočívá v pocukrované sentimentální společenské chvíli jednoho večera a dvou následujících svátků, v konzumaci pokrmů a televizních pořadů. Smyslem Vánoc je přece nezměrná láska Boha k člověku, člověka k Bohu a vzájemná láska mezi lidmi. Zamysleme se nad tím, jak snadno bychom mohli skončit u první mylné varianty smyslu Vánoc tak, jak se to stalo mnoha lidem v době Kristova narození: Ti, kdo Mesiáše čekali, nepoznali ho a odmítli, naopak ti, u kterých se zdálo, že nemají šanci, zakusili velikou radost ze setkání s ním; ti, kdo byli v teple svých domovů, se náhle ocitli mimo, uzavření do svého sobectví a ti, kdo byli venku, našli ráj – společenství s Bohem v malém dítěti; pro jedny se den změnil v noc násilí, pro druhé se noc naplnila světlem a konečně ti první žijí ve stálém nepokoji, druzí už uslyšeli zvěst o pokoji. Ke které skupině patříme my?