7. neděle velikonoční – C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, náš nebeský Otče, vyzná­váme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také pozná­váme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Ne­boť on s tebou v jednotě Ducha sva­tého…

1. ČTENÍ

Toto čtení je závěrečnou částí od­dílu o Štěpánovi. Pokojný a pevný postoj mučed­níka naplněného Duchem je v přímém kontra­stu s bouř­livým hněvem těch, kdo odporují Duchu svatému. Tak jako Duch předtím ob­dařil Štěpána nepřemožitelnou výmluvností, tak mu nyní prokazuje milost patření na Boží slávu, která se už dříve zrcadlila na jeho obličeji podobném andělu. Štěpán může nyní dosvědčit, co vidí je­ho oči: vzkříšeného Je­žíše stojícího po Boží pravici jako vyvýšený Pán a soudce. Toto svědectví vyvolává jeho násilnou smrt, která je jasným odrazem smrti Ježíšovy. Štěpánova poslední slova připomínají totiž slova jeho Mistra na kříži. Po těch slovech ”zesnul” (dosl. řecky): Ja­koby se chtěla vyjádřit jistota, že Pán vysly­šel jeho prosbu a jednou ho probudí ke vzkříšení.

Sk 7,55-59a

Štěpán, plný Ducha svatého, po­hleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Je­žíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: ”Vidím nebesa otevřená a Syna člo­věka, jak stojí po Boží pravici!” Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědci si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel.
Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: ”Pane Ježíši, přijmi mého ducha!” Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: ”Pane, nepřičítej jim tento hřích.” A po těchto slovech skonal.

ŽALM 97

Odpověď: Hospodin kraluje, je po­vznesen nad celou zemí. Nebo: Aleluja

Hospodin kraluje, ať zajásá země, – ať se radují četné ostrovy! – Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.

Nebesa hlásají jeho spravedlnost – a všechny národy vidí jeho slávu, – všichni bohové se mu koří.

Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, – svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.

2. ČTENÍ

Dnešní úryvek z knihy Zjevení obsa­huje závěrečná slova celé Bible. Úryvek je vymezen dvěma větami: ”Hle, přijdu brzy” a ”Amen, přijď, Pane Ježíši”. Pán sám ujis­til, že přijde brzy, a právě jeho ujištění vyvolává žhavou touhu po jeho blízkosti. Volání ”Přijď” nevyvěrá jen z pouhé ”lidské touhy”, ale prýští zároveň z podnětu Du­cha. Věřící tak prožívá stálé napětí: Pán už přišel (vtělením), je zde přítomný, ale jeho přítomnost dosud nezáří v plném světle! Proto se o Kristu používá označení ”zářivá jitřní hvězda”: On ohlašuje onen zářný den, který nezná temnotu. V ten den Bůh plně odkryje prameny života: Žíznivý se plnými doušky napojí živé vody a hladový přistoupí ke stromu života.

Zj 22,12-14.16-17.20

Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl: ”Hle, přijdu brzy a moje od­plata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup bra­nami do Města.
Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, abych vám svědčil o tom, co se týká cír­kevních obcí. Já jsem výhonek (z Davi­dova kořene) a Davidův potomek, zá­řivá jitřní hvězda.”
Duch i nevěsta volají: ”Přijď!” A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
Ten, kdo to zaručuje, říká: ”Ano, přijdu brzy!”
Amen, přijď, Pane Ježíši!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

EVANGELIUM

Jednota vyprošena Ježíšem je pro věřící již na zemi skutečností, kterou stačí v hloubce vztahů objevit a žít z ní. Není to jen něco zcela niterného, protože je za­měřena k tomu, ”aby svět uvěřil...” v Ježí­šovo poslání (v. 21), a tak ”aby svět po­znal...” (tj. zakusil) Boží lásku skrze učed­níky (v. 23). Boží sláva však nemá jen tak protéci skrze učedníky ke službě světu. Oni sami mají vstupovat do její stále větší plnosti (v. 24 – 26; srov. Jan 1,14). ”Být tam, kde jsem já” (v. 24), pak znamená totéž, co ”já abych byl v nich” (v 26).

Jan 17,20-26

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
”Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založe­ním světa.
Spravedlivý Otče, svět tě nepo­znal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám po­znat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.”

K ZAMYŠLENÍ

Za všechny, kdo uvěřili, Pán prosí: ”Ať jsou všichni jedno.” Dnes tuto výzvu velmi bolestně pociťujeme v souvislosti s rozdělením křesťanských církví. Ekume­nická setkání a společné modlitby i další vzájemné sbližování jsou jistě velice po­třebné. Porozhlédněme se však nejen tak doširoka v křesťanských církvích, všim­něme si také vztahů s našimi nejbližšími. Možná, že v našich rodinách, mezi našimi přáteli, ve farnosti uvidíme také nějakou nejednotu, kterou je třeba odstranit a proměnit. Není to vždy lehké a nedosa­huje se toho snadno a rychle. Ale přece je to úsilí důležité. Budeme-li totiž jed­notní, bude na nás vidět láska Boha Otce, a budeme tak věrohod­nými svědky Kris­tova zmrtvýchvstání.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Sk 19,1-8

Jan 16,29-33

Komentář: Jan 16,29-33
Mít soužení ve světě neznamená trpět nepřátelství či osočování z osob­ních důvodů. Jedná se o nevraživost kvůli naší věrnosti evangeliu – ovšem, jsme-li mu věrni…

Sk 20,17-27

Jan 17,1-11a

Komentář: Jan 17,1-11a
Už samotný začátek této mod­litby je inspirující: Ježíš pozvedl oči k nebi. Zkus se modlit jako Kristus: Pozvedni oči k nebi a řekni ”Otče!”

Sk 20,28-38

Jan 17,11b-19

Komentář: Jan 17,11b-19
Plnost radosti: Kdo by ji ne­chtěl? U Krista, u jeho slov ji nalez­neme.

Sk 22,30; 23,6-11

Jan 17,20-26

Komentář: Jan 17,20-26
Jednota není uniformita, ale ”ži­vot (společenství) v Otci a Synu”. A o takovou jednotu své rodiny či farní obce můžeš nyní prosit i ty.

Sk 25,13b-21

Jan 21,15-19

Komentář: Jan 21,15-19
Je těžké pravdivě odpovědět na otázku, zda miluji, či nemiluji Krista. Přínosnější než se zabývat touto otáz­kou je však postavit se před Krista a odkrýt mu své srdce.

Sk 28,16-20.30-31

Jan 21,20-25

Komentář: Jan 21,20-25
Petr má nemístnou starostlivost o druhého, podobně jako někdy i my. Místo úvah, hloubání, povídání o dru­hých by bylo často užitečnější ”jít do sebe” a následovat Krista.