5. neděle velikonoční – C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň no­vou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou sprave­dlnost. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Misie v Lystře začala božskou úctou a skončila kamenováním (snad narážka na Šav­lův souhlas s kamenováním Štěpána, Sk 8,1). Ani to však (díky podpoře ostatních učed­ní­ků, v. 20) nemůže zabránit dalšímu šíření ra­dostné zvěsti. V. 21 – 25 líčí jakousi Pav­lovu pastýřskou péči o již založené obce a jejich počínající strukturální organizaci (usta­novení starších, v. 23). Kromě struktury však obce k další cestě potřebují především víru a tr­pělivost (srov. 1 Sol 1,4n). První Pav­lova misij­ní cesta pak končí opět v jeho ”do­movské” církvi – v Syrské Antiochii – svědec­tvím.

Sk 14, 21b-27

Pavel a Barnabáš se vrátili do Lys­try, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytr­píme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antio­chie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.

ŽALM 145

Odpověď: Aleluja.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.

Ať tě chválí Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí. – Ať vy­pravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle.

Aby poučili lidi o tvé moci, – o slávě tvé vznešené říše. – Tvé království je králov­ství všech věků – a tvá vláda trvá po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

Boží stvořitelský plán jednou dojde svého konečného dovršení: Bůh stvoří nová nebesa a novou zemi. Přece však to nebude pouhé zdokonalení současného světa, ale něco převratně nového, vždyť dřívější ne­besa a dřívější země zmizí. Nová smlouva dojde svého plného uskutečnění: Nevěsta okrášlená samotným snoubencem (vždyť sestupuje od Boha – v. 2!) bude konečně připravená na svatbu a na život v blízkém společenství se svým ženichem. Ona bude plně Jeho a On bude plně její. ”Svatební radost” bude tak veliká, že ”pohltí” veš­kerý zármutek, nářek či bolest. Bůh tvoří všechno nové (v. 5). Toto ”nové stvoření” už započalo a probíhá právě teď, vždyť jsme tímto ”novým stvořením” (2 Kor 5,17). ”Hle, činím něco nového a už to raší. Ne­víte o tom?” (Iz 43,19).

Zj 21,1-5a

Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: ”Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat, oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí, nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už ne­bude, protože starý svět pominul.”
A ten, který seděl na trůně, řekl: ”Hle – všechno tvořím nové!”

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nové přikázání vám dá­vám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.

EVANGELIUM

”Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy” – tato ústřední věta dnešního úryvku se objevuje častěji v Janově evangeliu. Její přesnější překlad by však měl znít: ”Tou láskou, kterou jsem já miloval vás, tou se navzájem milujte vy”. Ježíšova láska k učedníkům vyvolává pohyb vzájemné bratrské lásky: Mezi nimi proto proudí jeho samotná láska, a ne její pouhé napodobení! Tento postoj Ježíš dokonce označuje jako ”přikázání”. V Písmu je při­kázání vždycky spojené se smlouvou. Nová smlouva tedy obsahuje nové přikázání. No­vost tohoto přikázání spočívá v povaze této lásky, která je projevením samotné Kristovy lásky. Kristova láska, Kristovo nové přikázání nás ”obnovují”, protože v nás obnovují ”nové srdce”.

Jan 13,31-33a. 34-35

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
”Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já milo­val vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.”

K ZAMYŠLENÍ

”Milujte se navzájem: Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.” Jakou láskou nás Ježíš miloval? Ježíš ja­kožto Bůh a tvůrce celého světa mohl při­jít jako svrchovaný král a vládce s politic­kou mocí a uznáním. Přišel však jako člověk, nám podobný ve všem, kromě hříchu. Při křtu v Jordáně se postavil do zástupu hříšníků, nelpěl na tom, že je Bo­hem. Žil mezi námi jako obyčejný člověk, svým životem nám dal návod, jak správně žít. Nakonec pro nás a pro naši spásu po­ložil život. A jde ještě dál, položil život i za své nepřátele, za ty, kteří ho na tuto potupnou smrt poslali, i pro ně smrt pře­mohl. Taková je láska Ježíše k nám. Při­jmeme ji jako důvod k důvěře a radosti i jako výzvu k následování, byť nedokona­lému?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Sk 14,5-18

Jan 14,21-26

Komentář: Jan 14,21-26
Mám-li někoho rád, ”sám od sebe” dělám to, co si druhý přeje – čistě proto, abych mu udělal radost. A stejný zákon platí i ve vztahu k Ježíši.

Sk 14,19-28

Jan 14,27-31a

Komentář: Jan 14,27-31a
Moc zla: Všemocná? Zdrcující? Nikoli. Proto nad těmi konkrétními projevy zla okolo mě mohu nyní vzý­vat Krista: A především věřit, že on je silnější.

Sk 15,1-6

Jan 15,1-8

Komentář: Jan 15,1-8
Být jedna duše s Kristem – to je obrovská výzva. A dar. A podmínka k ”plodnému životu”.

Sk 15,7-21

Jan 15,9-11

Komentář: Jan 15,9-11
Ježíšova slova můžeme vnímat jako cestu k lásce: k objevení a zakou­šení Boží dobroty ke mně.

Svátek sv. Matěje

Sk 1,15-17.20-26

Jan 15,9-17

Komentář: Jan 15,9-17
Nenazývám vás už služebníky, ale přáteli. Kristus mě nazývá svým přítelem! A nejen nazývá… Není to úžasné?

Sk 16,1-10

Jan 15,18-21

Komentář: Jan 15,18-21
Splývám se světem? Nebo se od světa odlišuji? V čem?