30. 9. 2001

26. neděle v mezidobí

Nekvašený chléb, který se používá při slavení eucharistie, v sobě nese znamení rozdrcených obilných zrn, která tímto způsobem přinesla užitek. Ježíš několikrát během svého působení použil symboliku lámání chleba. Při nasycení zástupu, při poslední večeři a stejně tak při setkání na cestě do Emauz. Tato symbolika platí i dnes. Každý z nás, kdo má podíl na eucharistickém chlebě, vstupuje do vztahu s druhými. Náš bytostný vztah se zde stává zjevným spoluúčastí na jednom eucharistickém chlebě - Těle Kristově. A to, co prožili učedníci na cestě do Emauz, se rovněž tak stává pro každého z nás přítomným v každém "lámání chleba". I my můžeme nově poznávat Krista.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Všechno, co jsi nám učinil, Bože, v pravdivém soudu jsi učinil. zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Hlas proroka se ozývá proti Severnímu království, že není jak Judsko. Nejde o to, že ti lidé se mají dobře, to nemusí být špatné. Ale oni jsou nevěrni Hospodinu a je jim jedno, co se děje s Hospodinovým národem. A to je hodné kritiky.

Am 6,1a.4-7

Toto praví všemohoucí Pán: "Běda těm, kdo si zpupně žijí na Siónu, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí. Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!"

ŽALM 146

Odpověď: Duše má, chval Hospodina!

Hospodin zachovává věrnost navěky, - zjednává právo utlačeným, - dává chléb lačným. - Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, - Hospodin napřimuje sklíčené, - Hospodin miluje spravedlivé. - Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, - ale mate cestu bezbožníků. - Hospodin bude vládnout na věky, - tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

V tomto úryvku se výrazně projevuje Pavlova autorita. Na základě svého apoštolství připomíná, kudy vede cesta dál. Nabádá Timoteje k vytrvalosti a stálosti ve víře a poznání.

1 Tim 6,11-16

Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.
Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez hany až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý. Abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.

EVANGELIUM

Stejně jako v prvním čtení nejde ani tady Kristu o to, že boháč byl bohatý, ale o to, že s bohatstvím neuměl zacházet pro věčnost a neměl soucit. A druhá část evangelia doplňuje: Člověk má dost podnětů pro to, aby mohl poznat jak má jednat.

Lk 16,19-31

Ježíš řekl farizeům: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben.
V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: "Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu."
Abrahám však odpověděl: "Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám."
Boháč řekl: "Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk."
Abrahám odpověděl: "Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!" On však odporoval: "Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí."
Odpověděl mu: "Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých."

K ZAMYŠLENÍ

Je lépe být na světě Lazarem, aby se člověk po smrti měl dobře? Nebo je lépe být na světě boháčem, abychom užili alespoň něco dobrého? Obě alternativy jsou falešné. Je třeba totiž věřit Bohu. Věřit jeho slovu. Přijímat Boží moudrost a nechtít ji zastřít či překonat moudrostí vlastní. V Ježíšově době se znalci Mojžíšova zákona domnívali, že vědí všechno nejlépe. Dnes se polovzdělaní lidé domnívají, že vědí všechno a že tedy na život vyzrají. Víra ale říká, že zcela moudrý je Bůh, a že on chce dát člověku na své moudrosti podíl. Slyšet, vnímat, přijímat Boží slovo do srdce jako Maria - to je cesta k záchraně pro boháče i Lazary.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

památka sv.Terezie od Dítěte Ježíše

Iz 66,10-14c

MT 18,1-4

Komentář: MT 18,1-4
Pýcha se opravdu s nebeským královstvím nesnoubí. Když se jí vzdáváme, objevujeme v sobě schopnost důvěry dítěte.

památka sv. andělů strážných

Ex 23,20-23a

Mt 18,1-5.10

Komentář: Ex 23,20-23a
Krásná představa, že jde Hospodinův anděl přede mnou. A pravdivá – pokud jsem já ochoten chodit po Hospodinových cestách.

Neh 2,1-8

Lk 9,57-62

Komentář: Neh 2,1-8
Nehemijáše v Babylónském zajetí velmi bolí osud Hospodinova domu, celého národa. Ale i z této hořkosti vytryskl oheň obnovy. V dějinách církve tomu bylo a je podobně.

památka sv. Františka z Assisi

Gal 6,14-18

MT 11,25-30

Komentář: MT 11,25-30
Ježíšův chvalozpěv mě může inspirovat k tomu, abych i já velebil Otce za jeho cesty spásy přítomné v mém životě. Dokážeš vidět konkrétní projevy Boží spásy?

Bar 1,15-22

Lk 10,13-16

Komentář: Bar 1,15-22
Dnes, v pátek, je nám nabídnuta kající modlitba od Jeremiášova písaře proroka Barucha. On v ní nevyznává jen svoje prohřešky, ale přináší před Hospodina hříchy svých předků a prosí za ně o smilování. Modlí se za odejmutí zla, které na národě ulpělo. To je třeba dělat i dnes, předkládat Pánu hříchy našich předků, celou naši církev.

Bar 4,5-12.27-29

Lk 10,17-24

Komentář: Lk 10,17-24
Zřejmě před Bohem není rozhodující, mají-li naše výkony patřičný ohlas, nýbrž zdali jsme opravdu jeho! Zápis v matrice farního úřadu nerozhoduje jistě tolik jako zápis v nebi! Papír, jak známo, snese všecko. Nebe nikoli.