10. 9. 2006

23. neděle v mezidobí

Přicházíme do chrámu na nedělní mši svatou, abychom spolu s Kristem děkovali Bohu a vzdávali mu chválu za obdivuhodné dílo stvoření, vykoupení a obnovy. Stojíme před ním ve společenství církve, bratří a sester, jako ti, kterým dal ve křtu nový život a které povolal. Jsme zde jako slabí lidé, obtížení vlastními hříchy a starostmi, vzdálení od jeho lásky. Neseme své kříže a jsme přitom příliš zahleděni do sebe. Bůh k nám v Kristu vzkříšeném přichází. Právě sem, právě k nám, protože chce být s námi, protože s námi chce sdílet náš úděl. Dnes v evangeliu uslyšíme jeho mocné slovo: „Otevři se!“, dnes se i nás dotkne, aby nás osvobodil. Z chrámu se můžeme vrátit jako zcela noví lidé se slovem o spáse…

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Text je součástí malé Izajášovy apokalypsy, ve které je hrůzný úděl pohanských národů v protikladu k jásotu a veselí Božího lidu.

Iz 35,4-7a

Řekněte malomyslným: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“
Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.
Vyprahlá země se změní v močál a žíznivá půda v prameny vod.

ŽALM 146

Odpověď: Duše má, chval Hospodina!

Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

Základním principem novozákonní morálky je následování Krista a Boha (Mt 5,48; 11,29). Bůh se sklání k chudým (v. 5; 1,27; Mt 5,3) a na základě tohoto principu má křesťanské společenství posuzovat sebe sama (v. 2-4).

Jak 2,1-5

Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: „Prosím, posaď se tady na čestné místo.“ Ale tomu chuďasovi řeknete: „Ty stůj tamhle“ nebo „Sedni si tady u mých nohou“. Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?
Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM

Pro pochopení této perikopy je velmi důležité mít před očima kontext: předcházející Ježíšův rozhovor s učedníky („Ještě nerozumíte? Máte snad zatvrzelé srdce? Máte oči a nevidíte? Ještě nechápete?“) a následující uzdravení slepého (8,22-26). Ve světle těchto dvou úryvků se ukazuje, že učedník je ten, kdo skutečně potřebuje otevření očí a uší.

Mk 7,31-37

Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři.
Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.
Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali.
Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!“

K ZAMYŠLENÍ

Boží poselství se v dnešních liturgických čteních soustřeďuje do jediného slova: naděje. Poušť našeho lidského bytí rozkvétá skrze láskyplné Boží jednání. Malomyslní dostávají zprávu o jistotě přicházející spásy, chudým se věnuje pozornost, protože Bůh si je vyvolil, hluší a slepí jsou uzdraveni Ježíšovým slovem a gestem. Naděje člověka i stvoření se naplňuje! Jak je to s námi? Známe Boží jednání v nás? Přijali jsme zprávu o naší spáse? Víme o našem vyvolení? Je v nás osvobozující Boží slovo? Pokud ano, pak jsme i my tady a teď schopni říci: „Dobře všechno udělal a dělá!“

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

11. 9.

1 Kor 5,1-8

Lk 6,6-11

Komentář: 1 Kor 5,1-8
Rozhodnost vůči hříchu – postavení se mu – může být službou hříšníkovi, kterého Bůh nepřestává milovat a pro kterého naše napomenutí může být pomocí na cestě k uvědomění si a k opuštění vlastního hříchu.

12. 9.

1 Kor 6,1-11

Lk 6,12-19

Komentář: Lk 6,12-19
Ježíš si vyvolil i mne. Jeho vyvolení spojené s požehnáním a uzdravením mohu zakoušet i dnes.

13. 9.

1 Kor 7,25-31

Lk 6,20-26

Komentář: Lk 6,20-26
Výroky blahoslavenství i běda jsou výzvou ke zkoumání mého srdce. Učedníkovo srdce má zůstat chudé, neztučnět vlastním bohatstvím, ale být otevřené pro Boží obdarování, pro spásu.

14. 9. Svátek Povýšení svatého kříže

Nm 21,4b-9

Jan 3,13-17

Komentář: Jan 3,13-17
Uštknuti hříchem potřebujeme uzdravení „pohledem“ na Ježíšův kříž, který nás uzdravuje a na kterém umřel všechen náš hřích.

15. 9. Památka Panny Marie Bolestné

Žid 5,7-9

Jan 19,25-27

Komentář: Jan 19,25-27
Maria jako matka zakusila mnoho utrpení. Může tak být i mojí průvodkyní, když nesu tíhu života svých dětí (či lidí blízkých), jejich nezdary, prohry, …