26. 8. 2007

21. neděle v mezidobí - C

Bůh chce všechny lidi spasit. Ke každému má svou cestu a každého svým způsobem oslovuje. Jeho iniciativa trpělivě očekává naši odpověď. Zkusme se sami sebe zeptat, zda v tolika podnětech a nabídkách, které k nám přicházejí, dovedeme bezpečně rozpoznat Boží volání a jaká je pak naše odpověď na ně.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Zdá se, že tu máme velmi pozdní mesiánský text. Příchod Mesiáše bude znamenat sjednocení všech lidí v chrámu pravého Boha. Výlučnost Izraele tak bude překonána účastí všech lidí na kultu a kněžství. Zde přítomný důraz na sjednocení je potvrzen i srovnáním mezi v. 19 a Gen 10: Národy jmenované u Iz 66,19 jsou přítomné i na tom místě (s výjimkou Róš). To poukazuje na to, že mesiánské období nově nastolí jednotu narušenou stavbou babylónské věže.

Iz 66,18-21

Toto praví Hospodin: ”Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, k těm, kteří o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu.
Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma – praví Hospodin – jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity” – praví Hospodin.

ŽALM 117

Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho, všechny národy.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství – a Hospodinova věrnost trvá navěky.

2. ČTENÍ

Žid 12,5-7.11-13

Skrze životní zkoušky nás Otec chce dovést k ”očištění”, ke svatosti. Je přirozené pociťovat smutek za takových okolností, ale na druhou stranu je možné nacházet posilu v samotném Bohu, který podporuje kulhajícího (tj. slabého ve víře).
(Bratři a sestry!) Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: ”Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.”
V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá?
Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Ti, kteří jsou v blízkosti Kristově, si kladou otázku: ”Budeme zachráněni?” Odpověď je jednoduchá a ”zavrhuje” lacinou spásu: Nestačí znát Krista. Je třeba přijmout Boží slovo a usilovat o jeho uskutečnění.

Lk 13,22-30

Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
Někdo se ho zeptal: ”Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?”
Řekl jim na to: ”Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: ‚Pane, otevři nám!,‘ odpoví vám: ‚Neznám vás, odkud jste.‘ Tu začnete říkat: ‚Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!‘
Ale on vám odpoví: ‚Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!‘ Tam bude pláč a skřípání zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.
Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.”

K ZAMYŠLENÍ

Přilnutí k Bohu, to není jenom formálně podstoupený křest, správně odříkané modlitby, vzorná účast na bohoslužbách ani jednorázová dobročinnost. Nesetkáváme se přece s Bohem proto, abychom od něj měli pokoj a splnili povinnost! Co je tedy podle mě opravdovým životem z víry? Jak realizuji svátosti, které mi k tomuto životu otevřely cestu a které mi na ní pomáhají?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

27. 8.

1 Sol 1,1-5.8b-10

Mt 23,13-22

Komentář: 1 Sol 1,1-5.8b-10
Zde nabízený ideál obce – farnosti je ideálem i pro naši farnost. V čem mohu já osobně přispět k přibližování se tomuto ideálu, aby i v naší farnosti byla více ”...víra účinná, láska obětavá a naděje vytrvalá”?

28. 8.

1 Sol 2,1-8

Mt 23,23-26

Komentář: 1 Sol 2,1-8
Za našimi skutky a činy, které vypovídají o naší lásce a naději v Kristu, musí být hluboká láska (nikoli nadřazenost: mám víc; žiji lépe než oni...) k těm, se kterými se setkávám a kterým mohu být svědkem.

29. 8. Památka Umučení sv. Jana Křtitele

Mk 6,17-29

Jer 1,17-19

Komentář: Mk 6,17-29
Janova odvaha pro mne může být vzorem v hlásání pravdy vhod či nevhod. Umím říci, za čím si stojím, byť to není jednoduché, populární a něco to stojí?

30. 8.

1 Sol 3,7-13

Mt 24,42-51

Komentář: 1 Sol 3,7-13
Někdy vnímáme především problémy. Z čeho se mohu radovat v životě své farnosti, svojí církve, co mi může dodávat (podobně jako Pavlovi) útěchu?

31. 8.

1 Sol 4,1-8

Mt 25,1-13

Komentář: 1 Sol 4,1-8
Naše tělo je chrámem Ducha svatého (1 Kor 3,16) a podle toho s ním máme nakládat, nenechat se ovládat žádostivostí, ale žít v kázni a počestnosti, nepodvádět své bližní…

1. 9.

1 Sol 4,9-11

Mt 25,14-30

Komentář: 1 Sol 4,9-11
Bratrská (a sesterská) láska je naším posláním. Vždy může růst, prohlubovat se, nacházet svůj výraz v nejrůznějších projevech každodenního všedního života.