20. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Štíte náš, Bože, pohleď, po¬patř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých ná¬dvořích než jinde tisíc.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

V deváté kapitole Přísloví se pro¬línají dvě pozvání: ženy moudré (v. 1-6) a pošetilé (v. 13-18). Ta první je činná a činorodá, ta druhá vyvolává jen roz¬ruch. Obě dvě zvou „nezkušené“ (v. 4.16). Kdo jde k první a jí její chléb (tj. to, co paní Moudrost nabízí), získá ro¬zumnost, tzn. zdravý cit a přiměřenost v jednání. Kdo jde k druhé, okouší jen pomíjející sladkost a nakonec zmar, prázdnotu (v. 18).

Př 9,1-6

Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila do¬bytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města:
Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!

ŽALM 34

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se.
Bojte se, Hospodina, jeho svatí! – Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. – Mocní strádají a hynou hlady, – nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.
Pojďte, synové, a slyšte mě, – naučím vás bát se Hospodina. – Miluje kdo život? – Přeje si dny štěstí?
Zdržuj svůj jazyk od zlého, – své rty od falešných slov. – Chraň se zlého a čiň dobré, – hledej pokoj a usiluj o něj!

2. ČTENÍ

Žít křesťansky znamená žít ve světle Kristově neboli být světlem v Pánu (J 3,20-21; Kol 1,12-13). Takový život má i konkrétní projevy (děkování, chválení zpěvem), které pramení „z naplněnosti Duchem“. Je zajímavé, že tuto naplněnost Duchem autor listu klade do protikladu k opíjení – je to zřejmě narážka na letniční událost (Sk 2). Toto opojení Duchem bylo nazváno „střízlivým opojením“ (sv. Ambrož).

Ef 5,15-20

Dávejte dobrý pozor, bratři a sestry, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se na¬plnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM

Když se uzná realismus vtěle¬ného Slova, které přijímá i smrt na kříži, pak se pochopí „tvrdá eucharis¬tická řeč“ (6,52.60). Tento realismus vtělení se objevuje i v daru eucharistie, jak nám to podtrhují použitá slova „tě¬lo“, „krev“. Každý z těchto dvou pojmů označuje člověka celého, ale pokaždé s ji¬ným důrazem: zatímco „tělo“ ozna¬čuje člověka v jeho slabosti a pomíji¬vosti, „krev“ (jakožto „sídlo života“) představuje člověka jako živou bytost.

Jan 6,51-58

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“
Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebu¬dete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zů¬stává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
To je ten chléb, který sestou¬pil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

K ZAMYŠLENÍ

Spolustolování a jídlo je ve všech kulturách obrazem důvěrnosti, přátelství a společenství. Každý věřící je zván ke stolu Boží moudrosti a ke společenství s Kristem v eucharistickém chlebu. Nejde však o společenství povrchní a bez zájmu, nejde o rutinu. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm,“ říká nám sám Ježíš. V tomto společenství – zůstávání – jsme my skrze Krista v Bohu a on v nás, žijeme z něho! Je to okamžik naší proměny, stáváme se těmi, kteří „stále vzdávají díky Bohu Otci za všechno ve jménu Pána Ježíše Krista“. Důvěrnost našeho a Kristova společenství u stolu neseme životem. Jsme přece děti Boží.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

21. 8.

Ez 24,15-24

Mt 19,16-22

Komentář: Mt 19,16-22
Na cestě k Bohu mi vždy bude něco scházet k plnosti, k dokonalosti, nikdy nebudu zcela hotov. Je dobré o tom vědět, a přesto mít v srdci touhu – patřit ještě více Pánu.

22. 8.

Ez 28,1-10

Mt 19,23-30

Komentář: Mt 19,23-30
U Boha je možné všechno, On je nade všemi mými neschopnostmi, omezeními i hříchy. Věřím tomu?

23. 8.

Ez 34,1-11

Mt 20,1-16a

Komentář: Ez 34,1-11
Hospodin sám nás vyhledává a ujímá se nás. I v situacích, kdy si přijdu sám, sama – bez přátel, bez vedení, bez pomoci.

24. 8. Svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14

Jan 1,45-51

Komentář: Jan 1,45-51
Tak jako Natanaela zná Ježíš i mne. Jeho pohled na mne, na můj život, je plný lásky a z tohoto pohledu mohu čerpat sílu, odvahu a radost pro dnešní den.

25. 8.

Ez 37,1-14

Mt 22,34-40

Komentář: Mt 22,34-40
Vše co konám (a budu konat i v dnešním dni), musí souviset s těmito dvěma přikázáními lásky.

26. 8.

Ez 43,1-7a

Mt 23,1-12

Komentář: Ez 43,1-7a
Opakované – totožné vidění – má být pro Ezechiela ujištěním o vytrvalém Božím vedení. S touto jistotou mohu počítat i já.