2. neděle postní

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Po stavbě babylónské věže a následném rozdělení lidí se lidské dějiny jakoby propadávají do zmatku a zmaru. A právě v takové situaci začíná nový úsek dějin, který začíná povoláním Abráma. Toto povolání je vsazeno do velkého zaslíbení požehnání, které je protikladem ne-požehnaného stavu lidstva. Abrám slyší příkaz "Vyjdi!". Nemá přitom žádnou jinou jistotu, než Boží slovo.

Gn 12,1-4a

Hospodin řekl Abrámovi: "Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země."
Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

ŽALM 33

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, - spolehlivé je celé jeho dílo. - Miluje spra-vedlnost a právo, - země je plná Hospodinovy milosti.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, - nad těmi, kdo doufají v jeho milost, - aby jejich duše vyrval ze smrti, - aby jim život zachoval za hla-du.
Naše duše vyhlíží Hospodina, - on sám je naše pomoc a štít. - Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, - jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ

K vytrvalosti při snášení obtíží, spojených se šířením evangelia, je vybízen Timotej, blízký Pavlův spolupracovník, který byl později ustanoven v Efesu biskupem. Může mít přitom před očima příklad svého duchovního "otce", Pavla, který kvůli evangeliu snesl mnoho příkoří a nakonec se ocitl v poutech.

2 Tim 1,8b-10

Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

EVANGELIUM

Předzvěstí a předchutí slávy vzkříšení je proměnění, které má posílit učedníky k následování Krista i v jeho utrpení. Ukřižování je nemá přivést k zpochybňování jeho slov, ke ztrátě víry v jeho oslavení. Proto jsou na hoře pobízeni Otcovým hlasem, aby poslouchali "milovaného Syna" neboli přijali s vírou Kristovo svědectví: On bude Mesiášem trpícím, ale zároveň vzkříšeným a oslaveným.

Mt 17,1-9

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vyso-kou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.

Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."

Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.

Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.

Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."

K ZAMYŠLENÍ

Vzácné chvíle, kdy pochopíme aspoň něco z Božího tajemství, kdy se nás Kristus dotkne, jsou mnohdy nesdělitelné. Jsou ale cennými klenoty v po-kladu naší víry a proto je třeba je opatrovat. A čím jsou nečekanější, jakoby "nevyžádané", tím je pravděpodobnější, že jsou pravé. Duchovní zážitky "na objednávku" Bůh netvoří.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

25.2.

Dan 9,4b-10

Lk 6,36-38

Komentář: Lk 6,36-38
V této kající modlitbě se několikrát opakuje motiv "neposlušnosti": zkus najít ty obraty, které to vyjadřují. A jak se projevuje tvoje neposlušnost vůči Bohu?

26.2.

Iz 1,10.16-20

Mt 23,1-12

Komentář: Mt 23,1-12
Izajáš vyzývá k dvojímu kroku obrácení: přestat páchat zlo a činit dob-ro. Prorok přitom dává "důmyslnou radu": probrat s Bohem své slabosti, hří-chy. Jinými slovy: "nevyřešit" hřích vlastními silami, ale před Bohem a s ním.

27.2.

Jer 18,18-20

Mt 20,17-28

Komentář: Mt 20,17-28
Jeremiáš ví o úkladech, které mu strojí. A jeho reakce na to je modlit-ba, kde vylévá svoji hořkost a zklamání. A totéž můžeš udělat i ty, pokud za-koušíš nepřátelské chování některých lidí.

28.2.

Jer 17,5-10

Lk 16,19-31

Komentář: Lk 16,19-31
Postní doba není jen obdobím "boje proti hříchu", ale také časem prohloubení důvěry k Bohu. V kterých oblastech svého života mám slabou důvěru v Boží moc?

1.3.

Gn 37,3-4.12-13a.17b-28

Mt 21,33-43.45-46

Komentář: Mt 21,33-43.45-46
I Josef musel zakusit, jak je těžké se vyrovnat s příkořím způsobeným od nejbližších. A kdykoli budeš v podobné situaci, vzpomeň si na něj, vzpo-meň si na Krista.

2.3.

Mich 7,14-15.18-20

Lk 15,1-3.11-32

Komentář: Lk 15,1-3.11-32
Kdo jako Bůh odpouští hříchy, dokáže je zcela "anihilovat", vhodit do nejhlubších propastí? Micheášova slova mohou prohloubit moji důvěru v moc Božího odpuštění.