17. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Zvláštností tohoto textu je to, že jedinec z Bál Šališa přináší Elizeovi chléb z prvotin, které patřily Bohu! Tento dar, plod lidské práce a Božího požehnání, se rozmnoží a stane pokrmem pro všechny: do sytosti! Tato hojnost bude typickým rysem hostiny mesiánské doby (Iz 55,1-3; 56,13).

2 Král 4,42-44

Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži Elizeovi chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl svému služebníku: "Dej to lidem, ať se najedí!" Služebník mu odpověděl: "Jak mám tohle dát stovce lidí?"
Elizeus řekl: "Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst a ještě zbude." Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

ŽALM 145

Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle.
Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. – Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. ČTENÍ

V kap. 2 – 3 se mluvilo o darech plynoucích z vykoupení. Mezi těmito dary stála v popředí jednota mezi židy a pohany. Dar však zavazuje, proto od 4. kapitoly nacházíme konkrétní pokyny: jednota je darem, ale také úkolem. Uskutečňuje se skrze lásku projevenou různými způsoby: mírností (krocením hněvu a tvrdosti), trpělivostí, snášenlivostí.

Ef 4,1-6

(Bratři a sestry!) Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána:
Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje.
Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Šestá kapitola obsahuje úryvek o "znamení rozmnožení chlebů" (1-15) a obsáhlou řeč o významu znamení. Ježíš je zde protagonistou, má iniciativu: zajímá se o chleby pro velký dav, dává pokyny, rozdává chleby. Tyto chleby jsou znamením jiného pokrmu, který dá opět sám Ježíš – a rovněž o Velikonocích.

Jan 6,1-15

Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.
Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?"
Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů.
Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!"
Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

K ZAMYŠLENÍ

Dostatečné množství chleba, který Ježíš rozdělil zástupům, a utišil tak hlad lidí, má jednoznačně eucharistický význam. Jako by evangelista přímo popisoval Kristovo gesto při Poslední večeři: "Vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím" (Jan 6,11). Ve srovnání s velkým zástupem hladových lidí jen nepatrné množství chleba (pět) v rukou Kristových, skrze díkůčinění, utiší jejich hlad. Člověk stále po něčem touží, stále má hlad. Jeho základní a vlastně jedinou touhou je společenství s Bohem. V eucharistii je skryta plnost života schopného sdílet se a dávat druhým. Nezapomeňme však, že Ježíš tento chléb, symbol požehnání a života, lámal, nechal projít obětí ... Eucharistie, která je sama obětí, jednoznačně utiší náš základní hlad po Bohu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

27. 7.

Ex 32,15-24.30-34

Mt 13,31-35

Komentář: Mt 13,31-35
Nechávám se i já proměnit kvasem nebeského království? Otvírám mu cestu do svého srdce a ze svého srdce k srdcím druhých?

28. 7.

Ex 33,7-11; 34,5b-9.28

Mt 13,36-43

Komentář: Mt 13,36-43
Hledám u Krista vysvětlení, vyjasnění? Ptám se jej? A čekám opravdu na odpověď? Nebo si stačím sám/sama a nic nového už slyšet nepotřebuji?

29. 7. památka sv. Marty

1 Jan 4,7-16

Jan 11,19-27

Komentář: Jan 11,19-27
Marta vyznává svoji víru v Mesiáše. My vyznáváme svoji víru každou neděli při mši svaté. Zkus dnes své vyznání víry zformulovat v modlitbě do vlastních slov. Vyznej Ježíši, proč v něj věříš, proč jej následuješ, kým pro tebe je.

30. 7.

Ex 40,16-21.34-38

Mt 13,47-53

Komentář: Mt 13,47-53
Nemohu potřít všechno zlo, mám však usilovat o dobro pro nebeské království. A přitom důvěřovat a spoléhat se na Boží moc.

31. 7.

Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37

Mt 13,54-58

Komentář: Mt 13,54-58
Jsem ochoten přijímat věci nové? Jsem ochotna nechat Krista jednat v mém životě novým způsobem? Nezvykl(a) jsem si příliš na svůj způsob víry, na svou prochozenou cestu, na svůj pohled na věci a lidi kolem mne ...?

1. 8.

Lv 25,1.8-17

Mt 14,1-12

Komentář: Mt 14,1-12
Herodes nepochopil, kým je Ježíš. Chápu to já? A odpovídá tomu můj život?