18. 6. 2006

11. neděle v mezidobí

V Novém zákoně narážíme jako na první stavební kámen jen zvolna budovaného liturgického roku na slavení prvního dne židovského týdne, naší neděle. Je to den zmrtvýchvstání Páně, jak shodně vypovídají všichni evangelisté. Je zároveň dnem, kdy se Pán přednostně zjevuje svým učedníkům, obdarovává je přislíbeným darem svatého Ducha a v jeho moci je vysílá jako posly a služebníky spásy. (Adolf, A.: Liturgický rok, Praha: Vyšehrad, 2003, 1997, str. 43) My jsme si naopak zvykli chápat neděli jako součást víkendu (tedy doslova konce týdne, který uplynul a je za námi). Boží slovo, které dnes slyšíme a které je zaséváno do našich srdcí, chléb, který lámeme a přijímáme, jsou naopak zdrojem života pro naši budoucnost, jsou setkáním na počátku, mají se stát naším programem. V síle Ducha svatého jsme zmrtvýchvstalým Pánem posíláni zvěstovat radostnou přítomnost, vypravovat o našem setkání s Kristem všem, kteří žijí v minulosti a ohlížejí se zpět.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Babylonské zajetí bylo pro Izrael dobou těžké zkoušky, ale také dobou velkých útěch. Proroci v obrazech ukazují Hospodinovu svrchovanost. Pro ni není překážkou ani moc a síla babylonských vládců. Protože je Izrael Hospodinem vyvolen, má před sebou budoucnost. Navrátí se do své země a tam se opět rozroste.

Ez 17,22-24

Tak praví Pán, Hospodin: „Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vynikající hoře.
Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí.
Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil.“

ŽALM 92

Odpověď: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, – opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! – Zrána hlásat tvé milosrdenství – a za noci tvou věrnost.
Spravedlivý pokvete jak palma, – poroste jak cedr na Libanonu. – Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, – pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, – zůstanou šťavnatí a svěží, – aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, – má skála, v němž není nepravosti.

2. ČTENÍ

Apoštol Pavel povzbuzoval opakovaně křesťany, aby toužili po plném setkání s Bohem, které následuje za hranicí smrti, a současně aby brali vážně pozemský život, i když to ještě není definitivní podoba života. Jejich odvaha a vytrvalost má stát na důvěře v Kristovu věrnost. Ta se týká pozemského života i toho, co následuje za hranicí smrti.

2 Kor 5,6-10

(Bratři a sestry!) Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově zůstáváme, nebo se z domova odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Boží království je skutečnost, která stojí v centru Ježíšova hlásání. Ačkoliv toto království vstupuje do pozemských skutečností, nelze ho zcela ztotožnit s ničím, s čím má člověk zkušenost. Proto je jeho růst znázorňován podobenstvími, vzatými z tehdejšího běžného života. S růstem zemědělských plodin měli Ježíšovi posluchači každodenní zkušenost. Obraz velké plodiny, která roste z nepatrného seménka, jim proto mohl dobře přiblížit vitalitu a velikost Božího království, které mělo mezi nimi zakořenit a růst.

Mk 4,26-34

Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně.“
Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“
Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

K ZAMYŠLENÍ

Království Boží, o kterém dnes slyšíme z Ježíšových úst, je především darem Božím a projevem jeho milosti. Je cestou Boha k člověku. Boží království, to je nezištná Boží iniciativa vzhledem k nám. Samozřejmě, že je velmi důležité také všechno to, co jako křesťané děláme, a to, o co se snažíme. Od samotného Boha jsme přece dostali za úkol dotvářet jeho dílo a svět a proměňovat je láskou. Nečinnost by v tomto případě přispívala zlu. Naše aktivity však nejsou a zdaleka neznamenají všechno! Bůh je provází svým požehnáním a milostí, dává jim růst i úspěch. Všechno to činí, ať my spíme nebo jsme vzhůru… Vědomí Boží blízkosti je proto pro nás nadějí a posilou důvěry právě tam, kde naše lidské snažení selhává, zdá se slabé nebo je neúspěšné. Bůh sám ocení jeho plody a doplní naši nedostatečnost.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

19. 6.

1 Král 21,1-16

Mt 5,38-42

Komentář: Mt 5,38-42
Vypadá to jako krásné slovo, v běžném životě skoro nepoužitelné. Je ovšem uskutečnitelné, ale tehdy, blíží-li se láska křesťana hloubce a šíři lásky Kristovy.

20. 6.

1 Král 21,17-29

Mt 5,43-48

Komentář: Mt 5,43-48
Láska k nepřátelům není pouhý cit. Je to projev úcty k druhému člověku a také jediná síla, která zaručeně nedovolí klesnout na úroveň, na níž se ocitl nepřítel.

21. 6.

2 Král 2,1.6-14

Mt 6,1-6.16-18

Komentář: Mt 6,1-6.16-18
Zásadní otázka: chci obstát před Bohem, nebo před lidmi? V druhém případě se musím postarat o publicitu, mohu se ovšem připravit o odměnu lásky Boží, protože jsem si svou odměnu už vybral.

22. 6.

Sir 48,1-15 (řec. 1-14)

Mt 6,7-15

Komentář: Mt 6,7-15
Modlitba Páně ukazuje, že tématem každé modlitby by neměly být jen starosti o naše věci, ale také o věci Boží – za jejich uskutečněním má věřící člověk stát!

23. 6. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Páně

Oz 11,1.3-4.8c-9

Jan 19,31-37

Komentář: Jan 19,31-37
Jeden z pohledů na Ježíšův probodený bok: vyšla krev a voda, smrt skutečně nastala. Ježíš tedy dal všechno, co pozemský život může obsahovat. Je to láska dovedená až do krajnosti.

24. 6. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Sk 13,22-26

Lk 1,57-66.80

Komentář: Sk 13,22-26
Předchůdce není zbytečný, je potřebný. Ale ten, o koho jde, je Ježíš. Tato skutečnost platí i pro nás dnes, pokud se ocitneme v podobné situaci, v jaké byl Jan Křtitel.