12. 6. 2005

11. neděle v mezidobí

Na dobré věci si člověk zvyká velmi snadno. Po patnácti letech svobody si málokdo vzpomene na to, že pro řadu lidí byla nedělní návštěva kostela nebezpečným ohrožením životní cesty jejich dětí nebo zdrojem nekonečných nepříjemností v zaměstnání. Svoboda je dar. Z daru je dobré se těšit a děkovat tomu, kdo je dárcem všeho dobrého.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

První čtení je prologem sinajské smlouvy (Ex 19-24). Podle vzoru světských úmluv mezi králem a poddaným se nejprve připomíná Boží dobrodiní, a to pomocí symbolu orla (to naznačuje mimořádnost a velkolepost Božího zásahu). Pak se předkládá nárok „poslouchat Boží hlas“, který je spojen s darem „stát se zvláštním lidem“, lidem kněžským (tj. zprostředkovávajícím spásu ostatním národům) a svatým. To vše je podmíněno rozhodnutím člověka: „budete-li chtít“.

Ex 19,2-6a

Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory: „Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem.“

ŽALM 100

Odpověď: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Plesejte Hospodinu, všechny země, – služte Hospodinu s radostí, – vstupte před něho s jásotem!
Uznejte, že Hospodin je Bůh: – on nás učinil, a my mu náležíme, – jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Neboť Hospodin je dobrý, – jeho milosrdenství je věčné, – po všechna pokolení trvá jeho věrnost.

2. ČTENÍ

Kým jsme byli před ospravedlněním? Slabými lidmi, žijícími bez Boha, hříšnými, Božími nepřáteli. A jak to vypadá po ospravedlnění? Jsme usmířeni s Bohem, tj. ospravedlněni; dostali jsme dar pokoje, můžeme přistupovat k Bohu. Přijali jsme neochvějnou naději a dar lásky skrze Ducha.

Řím 5,6-11

(Bratři a sestry!) Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš poté, co ukázal cíl svého poslání (9,13 – být prostředníkem milosrdenství) a moc svého učení (kap. 5 – 7), daruje svoji autoritu a poslání těm, které si vyvolil. Apoštolské poslání je tak Ježíšovým darem, který si bude společenství vyprošovat.

Mt 9,36 – 10,8

Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“
Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: ‚Přiblížilo se nebeské království.‘ Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“

K ZAMYŠLENÍ

Není snadné dnes hlásat „přiblížilo se nebeské království“ a neudělat si přitom ostudu. Protože ve světě plném násilí, válek a podvodů nejrůznějšího druhu ho naši bližní skutečně neuvidí. Musí se tedy ten, kdo se nechá Ježíšem vyslat jako hlasatel království, opravdu jevit jako podezřelá nebo nesolidní osoba? Záleží na tom, jestli se sám nebeskému království přiblížil a jestli z něj žije. Ježíšovo slovo „Boží království je mezi vámi“ platí stále. Jde o to, zda o něm víme a žijeme z něho natolik, aby uprostřed šedi či temnot světa zářilo našim bližním z našich životů. Jinak bychom byli nevěrohodnými hlasateli, nebo bychom museli zmlknout a neplnit tak Ježíšovo poslání.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

13. 6.

2 Kor 6,1-10

Mt 5,38-42

Komentář: 2 Kor 6,1-10
Nároky na Božího spolupracovníka jsou opravdu veliké. Ale nejsou nelidské. Lze je naplňovat, protože tento spolupracovník je k tomu Bohem vybavován jeho obdarováními.

14. 6.

2 Kor 8,1-9

Mt 5,43-48

Komentář: 2 Kor 8,1-9
Solidarita mezi křesťany je něco víc, než ochota sem tam něco darovat. Zdá se, že se jí budeme muset víc a víc učit.

15. 6.

2 Kor 9,6-11

Mt 6,1-6.16-18

Komentář: 2 Kor 9,6-11
Ochota dělit se a rozdávat nevyrůstá jen z osobní skromnosti, ale také z přesvědčení, že se Bůh o mne samotného dobře stará a že jsem jeho požehnáním obohacován.

16. 6.

2 Kor 11,1-11

Mt 6,7-15

Komentář: 2 Kor 11,1-11
Soustředit se na Krista a mít ho jako nejvyššího a nejdůležitějšího učitele – kolikrát jsme to už slyšeli? A přece je třeba znovu a znovu probojovávat této myšlence místo, aby se v našem životě uplatnila.

17. 6.

2 Kor 11,18.21b-30

Mt 6,19-23

Komentář: 2 Kor 11,18.21b-30
Slabost, neúspěchy a přestálá utrpení nejsou jen životními manky. Mohou být také důkazem věrnosti ve víře. Proto je zde apoštol vyjmenovává místo toho, aby zdůrazňoval, jako jeho protivníci, své úspěchy.