10. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? Moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Po popisu přestoupení v sociální a náboženské oblasti (5,10-15) se v 6,1-3 vyjadřuje lítost a touha najít opět Boží přízeň. Na to odpovídá prorok, který předkládá podmínky pravého pokání: 1) uznat prázdnotu a nepravdivost své lásky k Bohu; 2) přivlastnit si pravou lásku (hebr. chesed), která zahrnuje postoj věrnosti vůči Bohu, solidarity a milosrdenství vůči bližním.

Oz 6,3b-6

Snažme se poznat Hospodina! Jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlaží zemi. Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo? Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. Proto jsem je vzdělával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, má spravedlnost jako světlo vychází. Lásku chci, ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

ŽALM 50

Odpověď: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem - od východu slunce až na západ. - „Nekárám tě pro tvé oběti, - vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, - vždyť můj je svět se vším, co ho plní! - Copak požívám maso z býků - či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály - a plň Nejvyššímu své sliby! - Pak mě vzývej ve dni soužení, - vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

2. ČTENÍ

Po jasném tvrzení, že člověk je ospravedlněný vírou (3,28), Pavel načrtává znaky této spasitelné víry. Skutečná víra věří „i v beznaději“: Bůh je totiž tak mocný, že přináší život tam, kde je smrt a nicota. Toto prokázal už v životě Ježíšově a prokáže i v našich životech (8,22-25).

Řím 4,18-25

Bratři! Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: Tolik bude tvého potomstva! A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné - vždyť mu bylo skoro sto let - a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že (Bůh) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto mu to bylo uznáno za spravedlnost.

Ale v Písmu to není řečeno jen kvůli němu, že mu to bylo uznáno, nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Ten, kdo je povolaný, je celník – nemocný, hříšník, kterého může zachránit jen Boží milosrdenství. Toto volání se promění v dar společenství symbolizované stolováním v domě celníka. V kontextu kap. 8-9 nemocní nejsou jen chromí, malomocní, slepí, ale především ti, kdo potřebují Boží odpuštění, zpečetěné společenstvím stolu.

MT 9,9-13

Když Ježíš šel (ze svého města), uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.

Když byl Ježíš u stolu v (jeho) domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: „Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“

On to zaslechl a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky.“

K ZAMYŠLENÍ

O ozdravujících účincích moře nebo hor, k nimž se přiblížíme, o prospěšnosti slunečních paprsků, které nás na jaře zahřívají, nemáme většinou pochyb. Ale co pro nás znamená blízkost Ježíše? Evangelium popisuje velmi střízlivě a prostě Ježíšovo setkání s hříšníky u stolu. A přece jasně dokládá, že tato setkání měnila životy lidí, osvobozovala je od hříchu a naplňovala je novou skutečností. Mělo by to v nás vyvolat velmi živou otázku: co pro mne znamená přiblížení se k Ježíši při mši? Při přijímání? V modlitbě? Ve společenství těch, kdo jsou kdekoliv shromážděni v jeho jménu a on je, jak slíbil, uprostřed? Počítám s jeho uzdravující mocí? Věřím, že tato přiblížení mohou naplňovat a měnit můj život? Nebo stále žádám od Krista to a ono, jako kdyby mi vlastně nic nedal?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Král 17,1-6

Mt 5,1-12

Komentář: Mt 5,1-12
Všechna blahoslavenství jsou v určitém smyslu obsažena v prvním: Blaze chudým v duchu. Zkus objevit, jak jsou v něm zahrnuta!

1 Král 17,7-16

Mt 5,13-16

Komentář: Mt 5,13-16
Světlo a sůl jsou nezbytné pro život člověka. A stejně tak nezbytný je křesťan pro své okolí. V čem je nepostradatelný? Co může přinášet?

1 Král 18,20-39

Mt 5,17-19

Komentář: Mt 5,17-19
Ježíš přišel naplnit, prohloubit starozákonní nařízení. Jak? To snadno najdeš, vezmeš-li do ruky Nový zákon a podíváš-li se na úryvky, které následují po dnešním evangeliu.

1 Král 18,41-46

Mt 5,20-26

Komentář: Mt 5,20-26
Ochota k usmíření je typickým rysem Kristova učedníka. A někdy je nutné udělat první krok sám …

1 Král 19,9a.11-16

Mt 5,27-32

Komentář: Mt 5,27-32
Svádí-li tě tvé oko… osvobozující moc tohoto Kristova slova může zakusit ten, kdo „na to vsadí“!

1 Král 19,19-21

Mt 5,33-37

Komentář: Mt 5,33-37
Kristus odmítá přísahu (jedná se o přísahu spojenou se slibem něco vykonat - není to tedy přísaha potvrzující uskutečněný čin), a to z jednoduchého důvodu: nikdo není pánem své budoucnosti. Počítám s tím skutečným Pánem?