25. 12. 2018

Narození Páně - Cyklus C

Slavíme druhý nejposvátnější den církevního roku. Pán dnes přišel, stal se jedním z nás, aby nás zachránil. Dnes je den radosti a obdarování.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno: podivuhodný rádce.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka a s ještě větší láskou jsi ho obnovil, vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

V roce 586 př. Kr. byl Izrael dobyt Babyloňany, Jeruzalém byl zničen, lid se ocitl v zajetí. Tato situace trvala až do roku 539 př. Kr. Před koncem zajetí vystoupil prorok Deuteroizaiáš a hlásal Boží záchranu. V kapitolách 49–55 se objevuje na scéně postava Služebníka Hospodinova. Toto proroctví se naplní na Kristu.

Iz 52,7-10

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión.
Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98

Spása již není otázkou jen malé skupiny lidí, ale všech národů. Zpívejme radostný chvalozpěv společně s celou církví.

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!
Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem.

2. ČTENÍ

Úvod do listu Židům shrnuje základní otázku dopisu: Může být Ježíš veleknězem, který mohl přinést oběť za lid? Argumentace je postavena především na Starém zákoně. Všimněme si klíčových věroučných konstatování, která autor uvádí.

Žid 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Aleluja.

EVANGELIUM

Prolog Janova evangelia je nejen úvodem, ale také zásadním shrnutím učení o Ježíšovi jako Božím Synu. Ne náhodou začíná Jan evangelium podobně, jako začíná Bible v knize Genesis.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.

Jan 1,1-18

To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“
Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Milosrdný Bože, tys nám poslal svého Syna, Spasitele světa, a jeho narození je počátkem našeho zrození k božskému životu; doveď nás skrze něho až do věčné slávy. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Jan využije řecké slovo Logos, které znamená „slovo“, ale také „výrok“, zde současně označuje druhou božskou osobu. Ježíš – Boží Syn – je Otcem vyslovené Slovo. Kristus nevstupuje do světa jako potulný kejklíř, ale jako Otcem milovaný Syn. Radujme se dnes z této obrovské Bohem připravené skutečnosti. Ježíš, Bůh, se stal člověkem, a tak se nám přiblížil fascinujícím způsobem.