Sekce: Nedělní liturgie
9. 2. 2020
5. neděle v mezidobí - Cyklus A
VSTUPNÍ ANTIFONA
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
V 58. kapitole Izaiášova textu se zřejmě ocitáme v době po babylonském zajetí, tedy na konci 6. stol. př. Kr. Jde o dobu určité únavy, snad až rezignace na praxi víry. Bůh říká: „Žádají ode mě spravedlivé soudy a touží po blízkosti Boha, postí se…, ale k sváru a hádce se postíte. Není půst, jaký si přeji, spíš: rozvázat nespravedlivá pouta…?“ a pokračuje tímto čtením.
Iz 58,7-10
Toto praví Hospodin: „Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu.
Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.
Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: ‘Zde jsem!’
Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.“
ŽALM 112
Mnohdy se zdá, že spravedlivý a poctivý člověk je v dnešní společnosti středem výsměchu. Ale to není objektivní obraz. Spravedlnost přináší bohaté ovoce požehnání!
Odpověď: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, – je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. – Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, – stará se o své věci podle práva.
Neboť navěky nezakolísá, – ve věčné paměti bude spravedlivý. – Nemusí se obávat zlé zprávy, – jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, – rozděluje, dává chudým, – jeho štědrost potrvá navždy, – jeho moc poroste v slávě.
2. ČTENÍ
Na pokračování čteme úvodní kapitoly Prvního listu Korinťanům. Korinťané (dnes bychom řekli farnost) se zjevně přou o to, kdo je závaznou autoritou a má vést komunitu. Proto se obrátí na svého zakladatele – svatého Pavla. A on je kárá a ukazuje na svém příkladu, který sami zažili, jak vypadá skutečný život podle Kristova evangelia.
1 Kor 2,1-5
Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš vyhlašuje v Horském kázání svůj program. Nejprve uvedl určité teze – blahoslavenství. Na to naváže náš text. Jde vlastně o burcující výzvu!
Mt 5,13-16
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha, a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Jste sůl, jste světlo světa! Asi jsou posluchači, kteří se nadmou pýchou, když si představí, že právě oni jsou světlo světa, středobod vesmíru. A jistě se najdou tací, kteří si nepřipadají ani jako lidé světla, natož jako lidé plní jedinečné chuti. Ale Pán nemluví o našich schopnostech, pocitech a depresích. On mluví o moci Boží, kterou jsou naplněni ti, kdo Boží království přijmou a zakomponují do svého života. Je to život naplněný Bohem. To on prozáří svět.
Další zamyšlení na toto téma:
Učedník Kristův má být autentický, prostě a jednoduše tím, čím je: ničím méně, ani více. To není málo. A vyžaduje odvahu "nést kůži na trh", stát se terčem kritik, pomluv, nepochopení i nepřijetí. To je ovšem pouze jedna strana mince, ta negativní. Tou pozitivní je vědomí, že touto jinakostí přináším něco druhým: něco, co oni sami nemají.
https://www.pastorace.cz/Kazani/5-nedele-v-mezidobi-byt-soli-v-ocich-druhych
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ
1 Král 8,1-7.9-13
Šalomoun svolal k sobě přední muže izraelské, náčelníky kmenů, knížata rodů izraelských synů do Jeruzaléma, aby přinesli archu Hospodinovy smlouvy z Davidova města, ze Siónu. Shromáždili se tedy ke králi Šalomounovi všichni izraelští muži ve svátek v měsíci Etanim, to je v sedmém měsíci. Když přišli všichni izraelští přední muži, kněží vzali archu a přinesli Hospodinovu archu, stánek schůzky a všechno posvátné náčiní, které bylo ve stánku. Přenášeli je kněží a levité. Král Šalomoun a všechno shromáždění Izraele, které se u něho sešlo před archou, obětovalo s ním brav a skot, který se pro množství nedal spočítat ani odhadnout. Kněží přinesli archu Hospodinovy smlouvy na její místo dovnitř chrámu, do velesvatyně pod křídla cherubů, neboť cherubové rozprostírali křídla nad místem archy. A tak cherubové zakrývali svrchu archu i její tyče. V arše nebylo nic, jen dvě kamenné desky, které tam vložil Mojžíš na Chorebu, desky smlouvy, sjednané Hospodinem s izraelskými syny při jejich východu z egyptské země. Jakmile kněží opustili svatyni, naplnil Hospodinův dům oblak, takže kněží nemohli kvůli oblaku konat službu, poněvadž Hospodinova velebnost naplnila Hospodinův dům. Tehdy pravil Šalomoun: „Hospodin se rozhodl, že bude přebývat v temném oblaku; proto jsem ti vystavěl dům jako příbytek, místo, kde bys bydlel navěky.“
Mk 6,53-56
Ježíš a jeho učedníci se přepravili na druhý břeh a přistáli u Genezaretu. Když vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Proběhli celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné všude tam, kde slyšeli, že je. A všude, kam přišel do některé vsi nebo města nebo dvorce, kladli nemocné na volné prostranství a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
Komentář: 1 Král 8,1-7.9-13
Teprve po příchodu Božího Syna se naplnilo dokonalé přebývání Boha mezi lidmi. V tiché chvíli si uvědomím, že jsme zahaleni oblakem jeho přítomnosti. Kéž před jeho slávou neutíkáme…
ÚTERÝ
1 Král 8,22-23.27-30
Šalomoun se postavil před Hospodinův oltář v přítomnosti celého shromáždění Izraele, roztáhl své dlaně k nebi a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha nahoře na nebi ani dole na zemi podobného tobě. Zachováváš smlouvu a přízeň svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem. Což vskutku může Bůh bydlet na zemi? Hle, nebe a nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, tím méně tento dům, který jsem zbudoval. Obrať se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě, Hospodine, můj Bože, a vyslyš jeho volání a modlitbu, kterou tvůj služebník dnes k tobě vznáší. Tvé oči ať jsou upřené na tento dům v noci i ve dne, na místo, o němž jsi řekl: `Zde bude mé jméno!' Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj služebník modlí na tomto místě. Vyslyš prosbu svého služebníka i svého izraelského lidu, kdykoli se budou modlit na tomto místě. Vyslyš na místě, kde trůníš, v nebi, vyslyš a odpusť!“
Mk 7,1-13
Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; (po návratu) z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: `Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ A řekl jim: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svoje podání! Vždyť Mojžíš nařídil: `Cti svého otce a svou matku' a `Kdo potupí otce nebo matku, ať propadne trestu smrti'! Vy však říkáte: `Kdo by prohlásil otci nebo matce: To, čím bych ti měl pomáhat, je „korban“, to jest dar (pro chrám)' – už mu dovolujete, že pro otce nebo matku nemusí nic udělat. Tak rušíte Boží slovo svým podáním a odevzdáváte to dál. A takových podobných věcí děláte mnoho.“
Komentář: 1 Král 8,22-23.27-30
Živá modlitba Šalomounova ať je vzorem pro mé tiché chvíle, tedy pro setkání s Ním v chrámu mé duše. Opravdu – Bůh chce bydlet se svým lidem na této zemi!
STŘEDA
1 Král 10,1-10
Když slyšela královna ze Sáby, co se mluví o Šalomounovi, přišla, aby ho zkoušela vybranými otázkami. Přibyla do Jeruzaléma s velmi početnou družinou, velbloudi byli obtíženi vonnými látkami, množstvím zlata a drahých kamenů. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. Šalomoun jí odpověděl na všechny její otázky; nic nebylo před králem skryto, co by jí nemohl vysvětlit. Když královna ze Sáby poznala všechnu Šalomounovu moudrost, palác, který si vystavěl, jak se jedlo u jeho stolu, příbytky jeho hodnostářů, chování těch, kdo ho obsluhovali, a jejich roucha, jeho číšníky, celopaly, které obětoval v Hospodinově domě – zůstala bez dechu a řekla králi: „Skutečně bylo pravda, co jsem ve své zemi slyšela o tobě a tvé moudrosti. Nechtěla jsem věřit tomu, co se říkalo, dokud jsem nepřišla a neviděla na vlastní oči, a hle – ani polovina mi nebyla oznámena. Předčíš moudrostí a štěstím zvěst, kterou jsem slyšela. Šťastné tvé ženy, šťastní tvoji zdejší služebníci, kteří stále stojí před tebou a poslouchají tvou moudrost! Veleben buď Hospodin, tvůj Bůh, který si v tobě zalíbil a posadil tě na trůn Izraele! Hospodin miluje Izraele navěky, a proto tě ustanovil králem, abys konal právo a spravedlnost.“ Potom dala králi sto dvacet hřiven zlata, velké množství vonných látek a drahého kamení. Nikdy se již nepřineslo takové množství vonných látek jako to, které dala králi Šalomounovi královna ze Sáby.
Mk 7,14-23
Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje.“ Když (pak odešel) od zástupu a vstoupil do domu, ptali se ho jeho učedníci na ten výrok. Řekl jim: „I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí? Vždyť to mu přece nevchází do srdce, ale do žaludku a odchází do stoky.“ Tím (Ježíš) prohlásil za čisté všechny pokrmy. Dále řekl: „Co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“
Komentář: 1 Král 10,1-10
Královna ze Sáby, ač pohanka, byla Šalomounovou zbožností a vládou okouzlena. Kéž dokážu i já a církev, ke které náležím, zapůsobit na ty, kdo o Bohu nic nevědí.
ČTVRTEK
1 Král 11,4-13
Když král Šalomoun zestárnul, svedly mu jeho ženy srdce k cizím bohům, takže už nebylo úplně oddáno Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomoun ctil Astartu, bohyni Sidoňanů, a Milkoma, ohavnou modlu Ammonitů. Šalomoun dělal to, co se nelíbilo Hospodinu, a nezůstal mu věrný jako jeho otec David. Tehdy vystavěl Šalomoun obětní výšinu Kemošovi, ohavné modle Moabitů, na hoře, která je proti Jeruzalému, a Molochovi, ohavné modle Ammonitů. Udělal tak kvůli všem svým ženám cizinkám, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům. Proto se rozhněval Hospodin na Šalomouna, že odvrátil své srdce od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát zjevil a právě to mu přikázal, aby nectil cizí bohy, ale on nedbal na tento příkaz. A tak řekl Hospodin Šalomounovi: „Poněvadž jsi na to nedbal a nezachoval jsi mou smlouvu a mé zákony, které jsem ti přikázal, odtrhnu království od tebe a dám ho jednomu z tvých služebníků. Ale kvůli tvému otci Davidovi to neudělám za tvého života, odtrhnu ho z ruky tvého syna. Přece však neodtrhnu království celé, jeden kmen dám tvému synovi kvůli Davidovi, svému služebníku, a kvůli Jeruzalému, který jsem si vyvolil.“
Mk 7,24-30
Ježíš se vydal na cestu do tyrského kraje. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby to někdo věděl, ale nemohlo se to utajit. Hned o něm uslyšela nějaká žena, jejíž dcera byla posedlá nečistým duchem. Přišla a padla mu k nohám. Byla to pohanka, rodem Syroféničanka, a prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. Řekl jí: „Nech najíst napřed děti! Není přece správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ale ona mu odpověděla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí pod stolem kousky po dětech.“ Nato jí řekl: „Že jsi to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Žena odešla domů a nalezla dítě ležet na lůžku a zlý duch byl pryč.
Komentář: 1 Král 11,4-13
Náboženský rozklad na Šalomounově dvoře měl za následek politický rozpad jeho říše. Pokud jsme víru v Boha vykázali jen do soukromé sféry, následky se i dnes dostavují…
PÁTEK
1 Král 11,29-32; 12,19
Stalo se v té době, že Jorobeam vyšel z Jeruzaléma a na cestě se s ním potkal prorok Achijáh ze Sila, který měl na sobě nový plášť. Oba byli na poli sami. Achijáh vzal nový plášť, který měl na sobě, roztrhal ho na dvanáct kusů a řekl Jorobeamovi: „Vezmi si deset kusů, neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Vytrhnu vládu ze Šalomounovy ruky a tobě dám deset kmenů. Zůstane mu jeden kmen kvůli mému služebníku Davidovi a kvůli městu Jeruzalému, které jsem si vyvolil ze všech izraelských kmenů.“ A tak odpadli Izraelité od Davidova domu až do dnešního dne.
Mk 7,31-37
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. (Ježíš) jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal: i hluchým dává sluch, i němým řeč!“
Komentář: 1 Král 11,29-32; 12,19
Celistvost pláště, dvanáct kusů, dvanáct kmenů… Kéž dovedu víc chápat symboliku bohoslužby!
SOBOTA
1 Král 12,26-32; 13,33-34
Jorobeam si řekl v srdci: „Teď by se mohla zase vrátit královská moc k Davidovu domu. Jestliže půjde tento lid do Hospodinova domu v Jeruzalémě, aby tam obětoval, obrátí se srdce těchto lidí k jejich pánu Rechabeamovi, králi judskému, a mne zabijí.“ Král se rozhodl, že dá zhotovit dva býčky ze zlata, a řekl lidu: „Dost už s tím putováním do Jeruzaléma, hle – tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země!“ Jednoho (býčka) postavil v Betelu a druhého dal do Danu. Tato věc se stala podnětem ke hříchu, neboť lidé putovali až do Danu k jednomu z těchto býčků. Dal také vystavět svatyni na výšinách a ustanovil kněze z obyčejných lidí, kteří nebyli ze synů Leviho. Jorobeam také zavedl svátek v osmém měsíci, v patnáctém dni toho měsíce, podobný svátku v Judsku, a on sám obětoval na oltáři. Tak jednal v Betelu, že obětoval býčkům, které dal zhotovit, a ustanovil v Betelu kněze pro obětní výšiny, které zřídil. Jorobeam se neobrátil ve svém zlém chování, ale pokračoval v ustanovování kněží z obyčejných lidí pro obětní výšiny. Kdo chtěl, toho posvětil, a stal se knězem na obětních výšinách. Toto jednání uvedlo Jorobeamův dům do hříchu a způsobilo jeho pád a vyhubení s povrchu země.
Mk 7,31-37
V těch dnech byl s Ježíšem zase velký zástup a neměli co jíst. Zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, protože už tři dni jsou se mnou a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, cestou je opustí síly, vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Kde by kdo mohl tady v neobydleném kraji sehnat tolik chleba, aby je nasytil?“ Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předkládali; předložili je tedy lidu. Měli také několik malých ryb. Požehnal je a řekl, aby i ty předkládali. A najedli se dosyta a sesbíralo se ještě sedm košíků zbylých kousků. Těch (lidí) bylo na čtyři tisíce. Potom je propustil. Hned pak vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do dalmanutských končin.
Komentář: 1 Král 12,26-32; 13,33-34
Také dnes platí: kdo chce získat politickou moc, zaútočí na to, co mu v tom překáží. Křesťanství je dnes vystaveno genocidě. Důkaz jeho pravosti!
