4. neděle postní - Cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Čteme závěr knihy, popisující dobu po roce 612 př. Kr. Judsko se po rozkvětu propadlo do politických bojů mezi dvěma světovými hegemony, Egyptem a říší Babyloňanů. Izraelité hledali různé výhody politikařením, což však skončilo dobytím Jeruzaléma a vyhnanstvím pro mnoho lidí. Z něho byli propuštěni po 40 letech perským králem Kýrem.

2 Kron 36,14-16.19-23

Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku.
Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let.
V prvém roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit – i písemně – po celém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním. Ať jde do Jeruzaléma!

ŽALM 137

Žalm je zpěvem zajatých Židů v Babylonii. Avšak zkušenost zajetí se stává jednou z největších proměn praxe židovské víry.

Odpověď: Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás!

U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, – když jsme vzpomínali na Sión. – Na vrby toho kraje – jsme zavěsili své citery.
Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, – kdo nás sužovali, od nás žádali, – abychom se radovali: – „Zpívejte nám ze siónských písní!“
Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň – v cizí zemi? – Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, – ať mi zchromne pravice!
Ať se mi jazyk přilepí k patru, – když na tebe nevzpomenu, – když nedám přednost Jeruzalému – před každou svou radostí.

2. ČTENÍ

V listu věnovaném především církvi a životu v ní čteme skvělé shrnutí křesťanské víry! Všichni jsme propadli Božímu soudu pro své hříchy (Ef 2,1-3). Zásadní je vztah mezi Boží milostí a domnělou lidskou zásluhou spásy.

Ef 2,4-10

Bratři! Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše.
Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

EVANGELIUM

Janovo evangelium obsahuje několik křestních katechezí, v nichž se osvětlují základní články víry. Jednou z nich je i rozhovor Ježíše s Nikodémem. Právě zde zaznívají nejznámější slova shrnující naši víru (Jan 3,16).

Jan 3,14-21

Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Jeruzalém je vystavěn jako město, spojené v jeden celek. Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, aby chválily Hospodinovo jméno.

K ZAMYŠLENÍ

Janovo evangelium zachytilo Ježíše, jak vysvětluje Boží pohled na člověka: „Bůh přece neposlal svého Syna…, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.“ Bůh stojí o záchranu člověka a o to, aby žil. Proto Hospodin znovu a znovu hledá cesty, kterými povstává naděje, i když člověk mnoha způsoby opakovaně sestupuje do „tmy“. „Tak Bůh miloval svět…“ Jak by bylo dobré, kdyby křesťanství znovu objevilo nesmírnou velikost Boží lásky ke světu (v řečtině „kosmos“) a člověku! Bůh svět nezavrhl, neodmítl. Naopak, pozval nás do plnosti života!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

11. 3.

1. čtení Iz 65,17-21

Neuslyší se v něm hlas pláče nebo křiku.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin: „Hle, utvořím nová nebesa a novou zemi, nebude se vzpomínat na to, co minulo, (nikomu) to nevstoupí na mysl. Plesat a jásat budou navěky nad tím, co stvořím: neboť - hle - v jásot přetvořím Jeruzalém a lid jeho v radost! Plesat budu nad Jeruzalémem, radovat se budu ze svého lidu. Neuslyší se v něm hlas pláče nebo křiku. Nebude v něm dítě, (které by žilo) jen několik dní, ani stařec, který nenaplní svá léta; teprve (ve stáří) sta let jinoch zemře, za prokletého bude považován, kdo se nedožije sta let. Vystavějí si domy a budou (v nich) bydlet, vysadí vinice a budou jíst jejich plody.“

Mezizpěv Žl 30,2+4.5-6.11-12a+13b

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil,
nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé.
Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši,
zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.

Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní,
a vzdávejte díky jeho svatému jménu!
Vždyť jeho hněv trvá chvíli,
ale jeho laskavost po celý život,
zvečera se uhostí pláč,
zjitra však jásot.

Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou,
pomoz mi, Hospodine!
Můj nářek jsi obrátil v tanec,
Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

Zpěv před evangeliem

Hledejte dobro, a ne zlo, abyste žili, a Pán bude s vámi.

Evangelium Jan 4,43-54

Jen jdi, tvůj syn je živ.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš odešel ze Samařska do Galileje. Sám totiž dosvědčil, že prorok ve svém rodném kraji není ve vážnosti. Když tedy přišel do Galileje, Galilejané ho (vlídně) přijali, protože viděli všechno, co vykonal v Jeruzalémě o svátcích; i oni tam totiž byli na svátky. Přišel tedy zase do Kány v Galileji, kde proměnil vodu ve víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnau. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vyhledal ho a prosil, aby šel a uzdravil mu syna - už totiž skoro umíral. Ježíš mu řekl: „Jestliže neuvidíte znamení a zázraky, nikdy neuvěříte.“ Královský úředník mu odpověděl: „Pane, přijď, než moje dítě umře!“ Ježíš mu řekl: „Jen jdi, tvůj syn je živ.“ Ten člověk uvěřil tomu slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. Když ještě byl na cestě, přišli mu naproti jeho služebníci a hlásili: „Tvůj syn je živ!“ Zeptal se jich tedy na hodinu, kdy mu začalo být lépe. Odpověděli mu: „Včera v jednu hodinu odpoledne mu přestala horečka.“ Poznal tedy otec, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: `Tvůj syn je živ.' A uvěřil on i všichni v jeho domě. To bylo druhé znamení, které Ježíš vykonal, když se vrátil z Judska do Galileje.

Komentář: Jan 4,43-54
Uzdravení syna královského úředníka mělo za následek to, že uvěřil nejen úředník, ale i všichni v jeho domě. Dokážu se podělit o radost, kterou víra přináší?

12. 3.

1. čtení Ez 47,1-9.12

Viděl jsem vodu vytékající z chrámu; a všichni, k nimž se tato voda dostala, se uzdravili.

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pod pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany. Anděl vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky. Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran. Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“


Mezizpěv Žl 46,2-3.5-6.8-9

S námi je Hospodin zástupů, Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Bůh je naše útočiště a síla,
osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země,
i kdyby se hory řítily do hlubin moře.

Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu,
přesvatému stánku Nejvyššího,
Bůh je v jeho středu, nepohne se,
od časného jitra ho Bůh bude chránit.

S námi je Hospodin zástupů,
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.


Zpěv před evangeliem

Stvoř mi čisté srdce, Bože! Vrať mi radost ze své ochrany.

Evangelium Jan 5,1-3a.5-16

Hned byl ten člověk uzdraven.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byly židovské svátky a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V Jeruzalémě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethzatha, s pěti podloubími. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Byl tam jeden člověk, ten byl nemocný už osmatřicet let. Když ho Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je tak nemocný už dlouho, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Než tam dojdu já, jiný už tam sestoupí přede mnou.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal svoje lehátko a chodil. Ten den však byla sobota. Proto židé tomu uzdravenému namítli: „Je sobota! Nesmíš nosit lehátko!“ Odpověděl jim: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: `Vezmi své lehátko a choď!'„ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: `Vezmi ho a choď'?“ Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě bylo mnoho lidí. Později ho Ježíš potkal v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!“ Ten člověk odešel a oznámil židům, že ho uzdravil Ježíš. Proto židé Ježíše pronásledovali, že dělal takové věci v sobotu.

Komentář: Jan 5,1-3a.5-16
Skoro čtyřicet let byl tento nemocný ponechán sám sobě. Dle svých slov neměl nikoho, kdo by mu pomohl. A „pravověrní“ dokážou jen kritizovat, že mu Pán pomohl zrovna v sobotu…

13. 3.

1. čtení Iz 49,8-15

Ustanovil jsem tě prostředníkem smlouvy lidu, abys zvelebil zemi.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Tak praví Hospodin: „V době milosti jsem tě vyslyšel, v čase spásy jsem ti pomohl, chránil jsem tě a ustanovil (prostředníkem) smlouvy lidu, abys zvelebil zemi a jako dědictví rozdělil zpustošený úděl, abys řekl vězňům: `Vyjděte!' a těm, kteří jsou ve tmě: `Ukažte se!' Budou se pást na cestách, svou potravu (najdou) na holých pahorcích. Nebudou mít hlad ani žízeň, nebude je trýznit úžeh ani slunce. Povede je ten, který se nad nimi slitoval, a přivede je k pramenům vody. Ze všech svých hor udělám cesty a upraví se mé stezky. Hle, tito přicházejí zdáli, jiní ze severu a od západu, tihle z jižní země. Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory, neboť Hospodin těší svůj národ, smilovává se nad svými ubožáky. Sión řekl: `Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.' Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto plodu vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece nezapomenu!“

Mezizpěv Žl 145,8-9.13cd-14.17-18

Milosrdný a milostivý je Hospodin.

Milosrdný a milostivý je Hospodin,
shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem
a soucit má se všemi svými tvory.

Věrný je Hospodin ve všech svých slibech
a svatý ve všech svých činech.
Hospodin podpírá všechny, kdo klesají,
a pozvedá všechny sklíčené.

Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách
a svatý ve všech svých činech.
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají,
všem, kdo ho vzývají upřímně.


Zpěv před evangeliem

Já jsem vzkříšení a život, praví Pán; kdo věří ve mne, neumře navěky.

Evangelium Jan 5,17-30

Jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl židům: „Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný.“ To byl další důvod, proč se ho židé snažili zabít: nejen, že rušil sobotu, ale také, že nazýval Boha svým vlastním otcem a stavěl se tak Bohu naroveň. Ježíš jim na to řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž jen to, co vidí, že koná Otec; co totiž koná on, koná stejně i Syn. Vždyť Otec Syna miluje a ukazuje mu všechno, co sám koná. A ukáže mu ještě větší skutky než tyto, takže budete žasnout. Neboť jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce. Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud odevzdal Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám: Přichází hodina - ano, už je tady - kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kdo uslyší, budou žít. Jako totiž Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě, a obdařil ho mocí konat soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení. Já sám ze sebe nemohu dělat nic. Soudím podle toho, co slyším, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

Komentář: Jan 5,17-30
Jako Ježíš zdůrazňuje svou jednotu s Otcem, podobně mám mít i já důvěrný vztah k Bohu. Ostatně i On si přeje být činný ve světě skrze mne.

14. 3.

1. čtení Ex 32,7-14

Slituj se nad svým lidem, jemuž hrozí zkáza.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, přivodil si zkázu. Uhnuli brzo z cesty, kterou jsem jim přikázal. Ulili si býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: Izraeli, to je tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země.“ Hospodin řekl dále Mojžíšovi: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím; z tebe však udělám veliký národ.“ Mojžíš konejšil Hospodina, svého Boha, slovy: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a mocnou rukou z egyptské země? Proč mají říkat Egypťané: Do zkázy je vyvedl, aby je povraždil v horách, aby je vyhubil z povrchu země. Upusť od svého planoucího hněvu, slituj se nad svým lidem, jemuž hrozí zkáza. Rozpomeň se na Abraháma, Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, a zdědí ji navěky.“ A Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.

Mezizpěv Žl 106,19-20.21-22.23

Pamatuj na nás, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu.

Zhotovili si tele u Chorebu
a klaněli se modle ulité z kovu.
Zaměnili tak svoji Slávu
za sochu býka, který požírá trávu.

Zapomněli na Boha, který je zachránil,
který v Egyptě vykonal divy,
zázraky v Chámově zemi,
úžasné skutky u Rudého moře.

Rozhodl se, že je zničí,
kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval,
aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit.



Zpěv před evangeliem

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

Evangelium Jan 5,31-47

Vaším žalobcem je Mojžíš, na kterého vy spoléháte.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl židům: „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není právoplatné. Někdo jiný je to, kdo svědčí o mně, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je právoplatné. Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli spaseni. Jan byl lampa hořící a svítící, a vám se zachtělo jen na chvíli radovat se z jejího světla. Já však mám svědectví větší než Janovo: totiž skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které konám, svědčí pro mne, že mě Otec poslal. A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas, nikdy jste neviděli jeho tvář a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma, protože vy myslíte, že v nich máte věčný život - a právě Písma svědčí o mně; ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Slávu od lidí nepřijímám. Ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde-li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete. Jak vy můžete uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale nehledáte slávu jen od samého Boha? Nemyslete si, že já na vás budu u Otce žalovat. Vaším žalobcem je Mojžíš, na kterého vy spoléháte. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li však tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“

Komentář: Jan 5,31-47
Svědectví o Ježíšovi právě na základě toho, co vykonal, je mým úkolem. Kéž při svém skromném snažení zažiji něco z krásy důvěrného vztahu, který má On se svým Otcem. S přispěním Ducha svatého!

15. 3.

1. čtení Mdr 2,1a.12-22

Odsuďme ho k hanebné smrti.

Čtení z knihy Moudrosti.

Bezbožní, kteří smýšlejí zvráceně, praví toto: „Číhejme na spravedlivého, je nám k ničemu a staví se proti našim skutkům, vytýká nám přestoupení zákona, předhazuje nám provinění proti mravům. Chlubí se, že zná Boha, nazývá se dítětem Páně. Je výčitkou našemu smýšlení, i dívat se na něho je k nesnesení. Vždyť jeho život se nepodobá jiným, jeho chování je přemrštěné! Za zpotvořené nás považuje, styku s námi se vyhýbá jak nečistotě, blahoslaví konec spravedlivých a chlubí se, že má za otce Boha. Podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda najde ochranu, jak říká.“ Tak smýšlejí, ale klamou se, protože je oslepila jejich zloba, neznají Boží tajemství, nedoufají v odměnu zbožnosti a nevěří v odplatu čistých duší.


Mezizpěv Žl 34,17-18.19-20.21+23

Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce.

Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo,
aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
Spravedliví volali, a Hospodin slyšel,
vysvobodil je z každé jejich tísně.

Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce,
na duchu zlomené zachraňuje.
Spravedlivý mívá mnoho soužení,
Hospodin však ho ze všech vyprostí.

Chrání všechny jeho kosti,
ani jedna z nich nebude zlomena.
Hospodin zachraňuje duše svých služebníků,
nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.


Zpěv před evangeliem

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

Evangelium Jan 7,1-2.10.25-30

Byli by ho rádi zatkli, ale ještě nepřišla jeho hodina.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš chodil po Galileji; po Judsku totiž chodit nechtěl, protože mu židé ukládali o život. Blížily se židovské svátky stánků. Když jeho příbuzní odešli na svátky, odebral se tam i on - ne veřejně, ale potajmu. Někteří lidé z Jeruzaléma se ptali: „Není to ten, kterého chtějí zabít? A hle: mluví veřejně a nic mu neříkají. Snad nepřišli přední muži skutečně k přesvědčení, že je to Mesiáš? Jenomže o tomhle víme, odkud je. Ale až přijde Mesiáš, nebude nikdo vědět, odkud je.“ Proto Ježíš, jak učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Ano, znáte mě a víte, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý. Vy ho neznáte. Já ho znám, protože jsem od něho a on mě poslal.“ Tu by ho byli rádi zatkli, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina.

Komentář: Jan 7,1-2.10.25-30
Předsudky a falešné představy jsou i dnes překážkou víry. Pronásledování a nepochopení, které náš Pán zažil sám na sobě, přetrvává i dnes…

16. 3.

1. čtení Jer 11,18-20

Byl jsem jako krotký beránek, kterého vedou na porážku.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

Hospodin mě o tom poučil, a já jsem to poznal; tehdy jsem viděl jejich zlé skutky. Byl jsem jako krotký beránek, kterého vedou na porážku. Ani potuchy jsem neměl, že mi strojí úklady: „Zničme strom i s jeho mízou, vytněme ho ze země živých, ať není památky po jeho jméně!“ Hospodine zástupů, spravedlivý soudce, který zkoumáš srdce i ledví, kéž vidím tvoji pomstu nad nimi, neboť tobě svěřuji svou při.



Mezizpěv Žl 7,2-3.9bc-10.11-12

Hospodine, můj Bože, k tobě se utíkám.

Hospodine, můj Bože, k tobě se utíkám,
zachraň mě přede všemi, kdo mě pronásledují, a vysvoboď mě;
ať žádný z nich neuchvátí mou duši jako lev,
který ji trhá, aniž ji může kdo vyrvat.

Zjednej mi právo, Hospodine, vždyť jsem spravedlivý
a není na mně viny.
Ať přestane ničemnost bezbožníků, podepři spravedlivého
ty, který zkoumáš srdce i ledví, spravedlivý Bože!

Bůh je můj štít,
on uchrání lidi upřímného srdce!
Bůh je soudce spravedlivý,
Bůh dává výstrahy ustavičně.



Zpěv před evangeliem

Blahoslavení, kteří slovo Páně uchovávají v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí užitek. Srov. Lk 8,15

Evangelium Jan 7,40-53

Copak přijde Mesiáš z Galileje?

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když někteří ze zástupu slyšeli Ježíšova slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“ Druzí zase: „To je Mesiáš!“ Ale jiní namítali: „Copak přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z vesnice Betléma, odkud David pocházel?“ Proto kvůli němu došlo v zástupu k roztržce. Někteří z nich ho chtěli zatknout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku. Služebníci (velerady) se vrátili k velekněžím a farizeům a ti se jich zeptali: „Proč jste ho nepřivedli?“ Služebníci odpověděli: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“ Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se nechali svést? Uvěřil v něho někdo z předních mužů nebo z farizeů? Leda jen tahle luza, která nezná Zákon - kletba na ně!“ Jeden z nich, Nikodém, ten, který už dříve přišel za Ježíšem, jim namítl: „Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?“ Odpověděli mu: „Nejsi ty také z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane.“ A každý se vrátil domů.

Komentář: Jan 7,40-53
Znalci Písem zkoumali, odkud Mesiáš přijde, ale přes tolik znamení nebyli ochotni uvěřit. Dnes máme mnoho vědomostí o Božích věcech, ale srdce můžeme mít podobně uzavřené.

 

*****************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU 
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

Neděle PRO DĚTI, pracovní listy atd.
https://deti.vira.cz/kalendar/nedele-pracovni-listy 
 

VIDEO / AUDIO  K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz