27. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Prorok, jehož působení můžete klást do poslední třetiny 7. století, zde naříká nad násilím a bezprávím uprostřed svého lidu. Bůh na tuto stížnost odpovídá svým příslibem: Spravedlivý, který si uchoval věrnost, bude žít.

Hab 1,2-3; 2,2-4

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, – ty však neslyšíš; křičím k tobě: „Násilí!“ – ty však nepomáháš. Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Mám se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozléhá se svár.
Tu mně Hospodin odpověděl: „Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky, aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně, neboť jistě se splní, nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

ŽALM 95

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme jeho lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ

Mladý Timotej, sloužící v efezském společenství, je vybízen, aby rozněcoval plamen Božího daru. To není povzbuzení k horlivé modlitbě, ale k používání a uplatňování obdržených darů: Proto v textu následují konkrétní pokyny ke službě. A proto také následuje ujištění, že Bůh nedal ducha bojácnosti (tj. ducha onoho špatného služebníka, který ze strachu schoval svěřené hřivny – Mt 25,25), ale ducha síly. Timotej má hlásat evangelium přes veškeré obtíže a těžkosti, přes případné demoralizující nálady vyvolané Pavlovým uvězněním.

2 TIM 1,6-8.13-14

Milovaný! Vybízím tě: oživ zase plamen Božího daru, který ti byl dán vkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.
Jako vzoru nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, (tobě) svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Slovo Páně trvá navěky; totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno. Aleluja.

EVANGELIUM

Přirovnání o služebníku nemá moc společného s předchozími výroky o víře. Jen to, že opět ukazuje přiměřený postoj člověka vůči Kristu: Je to postoj účinné víry (v. 5-6) a nezištné služby (v. 7-10). Určitou potíž působí označení „neužiteční služebníci“ (v. 10). Lepší překlad je „jsme jen služebníci“ (tak liturgický a ekumenický překlad). Tito služebníci jsou skutečně užiteční, avšak tato jejich užitečnost nemá být příležitostí k vyžadování privilegií či milostí.

LK 17,5-10

Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“
Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!‘, poslechla by vás.
Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: ‚Hned pojď a sedni si ke stolu‘? Spíše mu přece řekne: ‚Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.‘ Děkuje snad tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno?
Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci. udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.‘ „

K ZAMYŠLENÍ

Mohu říci, že vzhledem k Bohu i lidem plním dobře své povinnosti. Ne zcela mne to však uspokojuje. Jakoby Bůh i lidé chtěli víc! Nepožaduje se totiž ode mne jenom část, třebas velká, ale mám dát naprosto všechno. Z toho mám obavu. Vždyť je potřeba myslet i na budoucnost… Jenom ten, kdo nyní dává všechno, v budoucnu může všechno obdržet.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Gal 1,6-12

Lk 10,25-37

Komentář: Gal 1,6-12
To je zajímavé! Asi bychom na tomto místě nesdíleli Pavlovu vášnivost, jeho nekompromisní slova – ledaže bychom považovali evangelium za…

Gal 1,13-24

Lk 10,38-42

Komentář: Gal 1,13-24
Podobně jako Pavel i my si můžeme promítnout celou svoji minulost s jejími stinnými (ale i světlými!) místy a uvědomit si: „Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral…“.

Gal 2,1-2.7-14

Lk 11,1-4

Komentář: Gal 2,1-2.7-14
Nakolik byl Pavel obdařen „shůry“ (přijal evangelium přímo „od Boha“!), natolik chtěl být potvrzen „zdola“. Pro nás poučné, zvlášť v době, kdy se razí heslo „církev ne!“.

Gal 3,1-5

Lk 11,5-13

Komentář: Gal 3,1-5
Na tomto místě výraz „končit tělem“ neznamená ani tak končit u hříšných („tělesných“) skutků, ale u projevů spoléhání na vlastní spravedlnost, na sebe, na své skutky. Žít Duchem pak znamená spoléhat na milost, žít z víry v Kristovu smrt za mě.

Gal 3,7-14

Lk 11,15-26

Komentář: Gal 3,7-14
Kristus vzal na sebe moje prokletí – moji prázdnotu, frustraci, vnitřní rozpolcenost, odloučení od Boha… Postav si před oči takového Krista a… poděkuj mu.

Gal 3,22-29

Lk 11,27-28

Komentář: Gal 3,22-29
Už není Žid nebo Řek, muž nebo žena. A toto je třeba stále znovu připomínat, zvlášť tehdy, když se v církvi „zdůrazňuje postavení“. Díky křtu máme všichni stejnou důstojnost.