21. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn v tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Zdá se, že tu máme velmi pozdní mesiánský text. Příchod Mesiáše bude znamenat sjednocení všech lidí v chrámu pravého Boha. Výlučnost Izraele tak bude překonána účastí všech lidí na kultu a kněžství. Zde přítomný důraz na sjednocení je potvrzen i srovnáním mezi v. 19 a Gen 10: Národy jmenované u Iz 66,19 jsou přítomné i na tom místě (s výjimkou Róš). To poukazuje na to, že mesiánské období nově nastolí jednotu narušenou stavbou babylónské věže.

Iz 66,18-21

Toto praví Hospodin: „Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu.
Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma – praví Hospodin – jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity“ – praví Hospodin.

ŽALM 117

Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho, všechny národy.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství – a Hospodinova věrnost tr-vá navěky.

2. ČTENÍ

Skrze životní zkoušky nás Otec chce dovést k „očištění“, ke svatosti. Je přirozené pociťovat smutek za takových okolností, ale na druhou stranu je možné nacházet posilu v samotném Bohu, který podporuje kulhajícího (tj. slabého ve víře).

Žid 12,5-7.11-13

Bratři! Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: ‚Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.‘
V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kte-rého syna otec nekárá?
Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bo-lestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spra-vedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Ti, kteří jsou v blízkosti Kristově, si kladou otázku: „Budeme zachráněni?“ Odpověď je jednoduchá a „zavrhuje“ lacinou spásu: Nestačí znát Krista. Je třeba přijmout Boží slovo a usilovat o jeho uskutečnění.

Lk 13,22-30

Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“
Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: ‚Pane, otevři nám!‘, odpoví vám: ‚Neznám vás, odkud jste.‘ Tu začnete říkat: ‚Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!‘
Ale on vám odpoví: ‚Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste pá-chali nepravosti!‘ Tam bude pláč a skřípání zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.
Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou po-sledními.“

K ZAMYŠLENÍ

Přilnutí k Bohu, to není jenom formálně podstoupený křest, správně odříkané modlitby, vzorná účast na bohoslužbách ani jednorázová dobročinnost. Nesetkáváme se přece s Bohem proto, abychom od něj měli pokoj a splnili povinnost! Co je tedy podle mě oprav-dovým životem z víry? Jak realizuji svátosti, které mi k tomuto životu otevřely cestu a které mi na ní pomáhají?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Sol 1,1-5.11b-12

Mt 23,13-22

Komentář: Mt 23,13-22
Zaslepenost zákoníků a farizeů se projevovala i v tom, že „dělali z komára velblouda“. Stejný postoj může ohrožovat i mě samotného.

24. 8. Svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14

Jan 1,45-51

Komentář: Jan 1,45-51
K této slávě jsi určen… pohlédni na tuto krásu!

2 Sol 3,6-10.16-18

Mt 23,27-32

Komentář: Mt 23,27-32
Pokud mě toto slovo zasáhne a odhalí, že jsem obíleným hrobem, pak nezbude, než prosit Pána o vnitřní proměnu, o nové nitro.

1 Kor 1,1-9

Mt 24,42-51

Komentář: Mt 24,42-51
Co je opravdovým smyslem mého života? K čemu směřuji?

1 Kor 1,17-25

Mt 25,1-13

Komentář: Mt 25,1-13
U tohoto textu se nemám zaměřit na to, co je tím olejem (to je jen prvek k dokreslení podobenství a nemá žádný hlubší smysl), ale spíš na postoj těch družiček: jedny byly připraveny (byly prozíravé čili myslely „na konec“), ty druhé připraveny nebyly.

1 Kor 1,26-31

Mt 25,14-30

Komentář: Mt 25,14-30
Nikdo z nás se nemůže vymluvit na to, že „nedostal nic“, že byl „vynechaný“. Každý něco dostal – a nyní je vhodná chvíle k tomu, abych si uvědomil, co jsem dostal.