15. 1. 2023

2. neděle v mezidobí - Cyklus A

V tomto liturgickém roce budeme během nedělí v mezidobí postupně procházet Matoušovo evangelium (Nedělní liturgický cyklus A). Pro tuto neděli však ještě využijeme začátek Janova evangelia, abychom plynule navázali na svátek Křtu Páně.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Navazujeme na minulou neděli. Kniha proroka Izaiáše je dílem více autorů, neboť od 40. kapitoly se mění jazyk, styl, ale i popisovaná doba. Ocitáme se uprostřed vyhnanství Izraelitů v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. V této chvíli Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. A tento Služebník nejenže zachrání Izrael, ale bude světlem všem národům!

Iz 49,3.5-6

Hospodin mi řekl: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou.
Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“

ŽALM 40

Čtyřicátý žalm cituje slova Služebníka, který přijímá Boží vůli; odrazí se rovněž v teologii Nového zákona (List Židům). Verš 7 lze místo varianty: „otevřels mi uši“ přeložit „připravil jsi mi tělo.“ Rozhodnutím Ježíše vydat sám sebe a jeho přijetím Boží vůle jsme získali život!

Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu.
V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím.
Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“
Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ

Po několik týdnů budeme číst z Prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Byl napsán jako odpověď na řadu otázek, které mu korintští křesťané položili v nedochovaném dopise. Budeme tedy sledovat témata, na která autor reaguje. Začínáme úvodem listu, pozdravem, který odráží základní vyznání víry křesťanů.

1 Kor 1,1-3

Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.

EVANGELIUM

Janovo evangelium začíná prologem. Na něj navazuje svědectví Jana Křtitele o Ježíšovi, čímž také autor evangelia uvádí Ježíše na scénu. Ježíšův křest Janovo evangelium popisuje v jiném světle než synoptici, avšak i zde hraje zásadní roli. Popis křtu je uzavřen klíčovým svědectvím víry v Krista.

Jan 1,29-34

Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“
A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‘Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.’
A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Naplň nás, Bože, svým Duchem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Jan Křtitel prohlašuje: „Hle, Beránek, který snímá hříchy světa,“ což je odkaz na Izaiášovo proroctví o nevinném Služebníkovi, který jako beránek bude vydán za naše hříchy. Jan tedy vyznává: „To je ten Bohem poslaný zachránce!“ Obraz sestupujícího Ducha otevírá další klíčové téma Janova evangelia: Ježíš po vzkříšení odejde, ale posílá nám svého Ducha. On nás spojí s Otcem, on nás naplní a povede. V kostce je tu obsaženo celé evangelium: Ježíšovo hlásání evangelia, smrt jako oběť beránka, dar Ducha o Letnicích. Na těchto pilířích stojí naše víra.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 16. 1.

1. čtení – Žid 5,1-10; Žl 110;

Čtení z listu Židům.

Ačkoli byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti.

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti i za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale (dal mu ji) ten, který mu řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'. V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k Bohu). Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. Byl od Boha prohlášen veleknězem podle řádu Melchizedechova.

MEZIZPĚV – ŽL 110,1.2.3.4

Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!
Hospodin řekl mému Pánu: "Seď po mé pravici,
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám."
Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:
"Panuj uprostřed svých nepřátel!
Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku:
zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou."
Hospodin přísahal a nebude toho litovat:
"Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!"

ZPĚV PŘED EVANGELIEM – ŽID 4,12A.D.
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími myšlenkami a hnutími. Aleluja.

Evangelium – Mk 2,23-28

Ženich je s nimi.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Janovi učedníci a farizeové se (právě) postili. (Lidé) přišli k Ježíšovi s otázkou: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom, v ten den, se budou postit. Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten nový přišitý kus ze staré látky vytrhne a díra se jen ještě zvětší. A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak víno měchy roztrhne a přijde nazmar víno i měchy. Mladé víno do nových měchů!"

Komentář: Mk 2,18-22
Stále platí: nedivme se, že křesťanství trhá naše staré, nevhodné nádoby, ony měchy, do kterých jej uzavíráme. Je totiž živé a bouřlivé!

ÚTERÝ 17. 1. - Památka sv. Antonína, opata

1. čtení - Žid 6,10-20; Žl 111;

V této naději máme bezpečnou a pevnou kotvu.

Čtení z listu Židům.

(Bratři!) Bůh není nespravedlivý, že by zapomněl na to, co jste vykonali, a na (vaši) lásku, kterou jste kvůli němu projevovali, když jste prokazovali a stále prokazujete služby spolukřesťanům. Přejeme si jen, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost do té doby, kdy se naplní (naše) naděje až do konce; abyste neochabli, ale (spíše) napodobovali ty, kteří pro (svou) víru a trpělivost dostanou dědictví, které mají slíbeno. Když totiž dal Bůh Abrahámovi slib a neměl nikoho vyššího, při kom by mohl přísahat, přísahal při sobě samém: `Zahrnu tě jistě požehnáním a velmi tě rozmnožím.' (Abrahám) trpělivě čekal, a dosáhl toho, co mu bylo slíbeno. Když přísahají lidé, (dovolávají se) někoho vyššího, a přísaha je jim zárukou, kterou končí každý spor. Když tedy Bůh chtěl zvlášť zřejmě ukázat dědicům svého zaslíbení, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zaručil se přísahou. Tyto dvě nezměnitelné skutečnosti (vylučují), že by Bůh mluvil lež. (Proto se) s důvěrou pevně opřeme o (nalezené) útočiště a jistě dosáhneme vytoužených (hodnot), které jsou nám určeny. (V této naději) máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku (nebeské velesvatyně), kam pro nás jako předchůdce vstoupil Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova.

MEZIZPĚV – ŽL 111,1-2.4-5.9+10C

Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu.
Nebo: Aleluja

Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.

Památku ustanovil na své divy,
Hospodin je milosrdný a dobrotivý.
Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,
neustále bude pamatovat na svou smlouvu.

Vykoupení seslal svému lidu,
sjednal navěky svou smlouvu;
svaté a velebné je jméno jeho,
jeho chvála zůstává navždy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM – SROV. EF 1,17-18
Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

Evangelium – Mk 2,23-28

Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Jednou v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?" A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!"

Komentář: Mk 2,23-28
Ani dnes si neškodí uvědomit, že Ježíš je Pánem nad mnoha projevy naší zbožnosti, a to všude tam, kde se jedná o pouhou zvykovost, popřípadě dobrý pocit z našeho výkonu... Nechme jej jednat i tehdy, když se ukáže něco neživotného!

STŘEDA 18. 1. - Památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů

1. čtení – Žid 7,1-3.15-17; Žl 110;

Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.

Čtení z listu Židům.

(Bratři!) Melchizedech byl král Sálemu a kněz Boha Nejvyššího. Když se Abrahám vracel po porážce králů, vyšel mu vstříc a požehnal mu. Abrahám mu přidělil ze všeho desátek. (Jméno Melchizedech) se vykládá "král spravedlnosti" a král Sálemu zase (znamená) "král pokoje". Neuvádí se jeho otec, matka, rodokmen, kdy začal žít a kdy skonal; a tím se podobá Božímu Synu a zůstává knězem navždy. A je to ještě zřejmější, protože se objevuje jiný kněz Melchizedechovi podobný, který se jím stal ne podle předpisu o tělesném původu, nýbrž mocí života nezničitelného. Vždyť (o něm) je dosvědčeno: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'!

MEZIZPĚV –ŽL 110,1.2.3.4

Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!

Hospodin řekl mému Pánu: "Seď po mé pravici,
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám."

Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:
"Panuj uprostřed svých nepřátel!

Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku:
zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou."

Hospodin přísahal a nebude toho litovat:
"Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!"

ZPĚV PŘED EVANGELIEM – MT 4,23
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

Evangelium – Mk 3,1-6

Je dovoleno v sobotu život zachránit, anebo nechat zahynout?

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš opět vstoupil do synagogy. Byl tam člověk s ochrnulou rukou. Dávali na Ježíše pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. On tomu člověku s ochrnulou rukou řekl: "Vstaň, pojď doprostřed!" Pak se (farizeů) zeptal: "Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?" Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: "Vztáhni ruku!" Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku. Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili.

Komentář: Mk 3,1-6
Nepodobám se občas těm, kdo na Ježíše dávali pozor? Nesleduji druhé v církvi, abych mohl kritizovat?

ČTVRTEK 19. 1.

1. čtení – Žid 7,25 – 8,6; Žl 40;

1. ČTENÍ - ŽID 7,25-8,6

Sám sebe přinesl v oběť.

Čtení z listu Židům.

Bratři! Ježíš je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za (hříchy) lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou (podrobeni) slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon - (ustanovuje) Syna, který dosáhl dokonalosti navždy. Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, je toto: Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu (Boží) velebnosti v nebi a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku, který postavil Pán, ne člověk. Každý velekněz totiž bývá ustanoven k tomu, aby podával dary a oběti. Proto (i Ježíš) musí mít něco, co by podával jako oběť. Kdyby však byl na zemi, vůbec by nemohl být knězem, protože už (zde) jsou ti, kdo dary přinášejí, jak to předpisuje Zákon. Oni ovšem konají kněžskou službu (ve svatyni), která se té nebeské jen podobá a je (pouhým) jejím stínem. Když měl Mojžíš zbudovat stánek, dal mu přece (Bůh) rozkaz: `Dej pozor a udělej všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.' (Ježíš) tedy dosáhl o to vznešenější kněžské služby, oč lepší je smlouva, kterou on zprostředkoval a která spočívá na vznešenějších příslibech.

MEZIZPĚV – ŽL 40,7-8A.8B-9.10.17

Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

V obětních darech si nelibuješ,
zato jsi mi otevřel uši.
Celopaly a smírné oběti nežádáš,
tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím!

Ve svitku knihy je o mně psáno.
Rád splním tvou vůli, můj Bože,
tvůj zákon je v mém nitru."

Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění,
svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

Nechť jásají a v tobě se radují
všichni, kteří tě hledají,
ti, kteří touží po tvé pomoci,
ať mohou stále říkat: "Buď veleben Hospodin!"

ZPĚV PŘED EVANGELIEM – 2 TIM 1,10B
Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

Evangelium – Mk 3,7-12

Nečistí duchové křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři a velké množství lidu z Galileje šlo za ním. Také z Judska, z Jeruzaléma, z Idumeje, ze Zajordání, i z okolí Tyru a Sidónu přišlo k němu mnoho lidí, protože slyšeli, co všechno koná. Tu řekl svým učedníkům, že mají mít pro něho připravenou loďku, aby se na něho (lidé) netlačili. Mnoho jich totiž uzdravil, takže se neduživí hrnuli k němu, aby se ho mohli dotknout. Kdykoli ho viděli nečistí duchové, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali

Komentář: Mk 3,7-12
V loďce, kterou žádal Ježíš od učedníků, mohu vidět církev. Je i mým úkolem pomáhat a vytvářet podmínky, aby Syn Boží mohl dnes uzdravovat vše, co je neduživé.

PÁTEK 20. 1.

1. čtení – Žid 8,6-13; Žl 85;

Zprostředkoval lepší smlouvu.

Čtení z listu Židům.

Bratři! Ježíš tedy dosáhl o to vznešenější kněžské služby, oč lepší je smlouva, kterou on zprostředkoval a která spočívá na vznešenějších příslibech. Kdyby totiž ona dřívější (smlouva) byla bez vady, nebylo by ji třeba nahrazovat jinou. Ale (Bůh) jim vytýká: "Hle, přijdou dni - praví Pán - kdy s Izraelovým domem a s Judovým domem uzavřu smlouvu novou: a nebude to smlouva, jakou jsem sjednal s jejich předky v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. To proto, že oni nezůstali smlouvě se mnou (věrni). Přestal jsem si jich (proto) všímat - praví Pán. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Pán: Svoje zákony jim vložím do mysli, do srdce jim je napíšu. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem! Nikdo už nebude svého spoluobčana poučovat, nikdo už nebude svému bratru říkat: 'Poznej Pána!' Neboť všichni mě budou znát, od nejmenšího až po největšího. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hříchy už nevzpomenu." Když tedy (Bůh) mluví o nové (smlouvě), prohlašuje tím tu dřívější za zastaralou. Co je však zastaralé a ztrácí sílu, je blízko zániku.

MEZIZPĚV – ŽL 85,8+10.11-12.13-14

Milosrdenství a věrnost se potkají.

Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství
a dej nám svou spásu!
Jistě je blízko Hospodinova spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet
a spása mu půjde v patách.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM – 2 KOR 5,19
Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

Evangelium – Mk 3,13-19

Zavolal k sobě ty, které sám chtěl, aby byli s ním.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš vystoupil na horu, zavolal k sobě ty, které sám chtěl, a (oni) přišli k němu. A ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat, a to s mocí vyhánět zlé duchy. (Ustanovil těchto dvanáct:) Petra - to jméno dal Šimonovi, Jakuba, (syna) Zebedeova, a jeho bratra Jana - ty pojmenoval Boanerges, to je "Synové hromu", Ondřeje a Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, syna Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Jidáše Iškariotského, který ho pak zradil.

Komentář: Mk 3,13-19
Jak rozdílné povahy k sobě Pán zavolal! Podobně různé „typy“ zve i dnes. Je to výzva ke snášenlivosti v církvi! Vždyť On je stále uprostřed…

SOBOTA 21. 1. - Památka sv. Anežky, panny a mučednice

1. čtení – Žid 9,2-3.11-14; Žl 47;

Vešel jednou provždy do svatyně se svou vlastní krví.

Čtení z listu Židům.

Bratři! Byl zařízen přední stánek, v něm byl svícen, stůl a předložené chleby; a tato místnost se nazývá svatyně. Za druhou oponou byl stánek, kterému se říkalo velesvatyně. Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán (lidskýma) rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému (světu), a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. Jestliže už (samo) pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.

MEZIZPĚV – ŽL 47,2-3.6-7.8-9.

Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu trub.

Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.

Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub.
Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi, zpívejte!

Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv!
Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM – SROV. SK 16,14B
Aleluja. Otevři, Pane, naše srdce, abychom naslouchali slovům tvého Syna. Aleluja.

Evangelium – Mk 3,20-21

Jeho příbuzní říkali, že se pomátl na rozumu.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když Ježíš vešel do jednoho domu, znovu se shromáždil zástup (lidu), takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.

Komentář: Mk 3,20-21
Lidí zapálených pro Boží království, kteří jsou ochotni zříci se pro něj svých potřeb, bychom si měli víc vážit, nebo je alespoň méně kritizovat.

*****************************************

SOUVISEJÍCÍ:

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU

https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)

https://www.pastorace.cz/kazani

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:

https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

VIDEO / AUDIO K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec