Sekce: Nedělní liturgie
7. 7. 2019
14. neděle v mezidobí - Cyklus C
VSTUPNÍ ANTIFONA
Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Závěrečná kapitola Izaiáše (tato část vznikla v 6. stol. př. Kr.) staví na obrazu mateřství. Děti jsou znamením života, rozvoje. Velká část knihy byla věnována příchodu zachránce, vysvobozujícího ze zajetí a ponížení. Bůh dává naději. Jeruzalém jako hlavní město Izraele se stane dějištěm záchrany svého lidu.
Iz 66,10-14c
Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.“
ŽALM 66
Zpěv nad dílem Božím mohli zpívat nejen Izraelité, ale může tak činit každý, kdo zakusil Boží záchranu. Je to i naše modlitba…
Odpověď: Jásejte Bohu, všechny země!
Jásejte Bohu, všechny země, – opěvujte slávu jeho jména, – vzdejte mu velkolepou chválu! – Řekněte Bohu: Jak úžasná jsou tvá díla!
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, – nechť opěvuje tvé jméno. – Pojďte a pozorujte Boží skutky: – podivuhodně jednal s lidmi!
Moře proměnil v souš, – suchou nohou přešli řeku, – proto se radujme v Bohu! – Vládne svou mocí navěky.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, – chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. – Bůh buď veleben, – že neodmítl mou prosbu, – že mi neodňal svou lásku.
2. ČTENÍ
Čteme samotný závěr listu, kde svatý Pavel ukončuje svoji obhajobu svobody křesťanů od zachovávání předpisů Tóry (v listu zjednodušeně shrnuto do pojmu obřízky). Naší záchranou není ani obřízka, ani jiný předpis, ale nás zachránil Kristův kříž.
Gal 6,14-18
Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na pravé Boží Izraelity.
A pro budoucnost ať mě už nikdo s těmi věcmi neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj; nauka Kristova ať je u vás ve své plné síle. Aleluja.
EVANGELIUM
Navazujeme na minulou neděli. Evangelista přerušil tok událostí velkou vsuvkou. Ježíš zamířil do Jeruzaléma a první téma, které při této cestě otevřel, bylo následování. Nyní své učedníky posílá na misii. Ale také jim pomáhá neztratit z očí to nejpodstatnější – vlastní spásu.
Lk 10,1-12.17-20
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
„Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’ Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‘I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!’ Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“
Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pomáhej nám, Bože, ať nepromarníme veliké dary, které jsme od tebe přijali, a ať tě nikdy nepřestaneme chválit. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Zvláštní návod, jak mají misionáři postupovat, když jdou ohlašovat Boží království. Mají se předně opřít o Boží pomoc. Dále nezdržovat se klábosením s kde kým, ale opravdu mluvit o Ježíši. A současně mají přinášet pokoj, ne rozdělení či nenávist a hořkost. Uzdravovat neznamená hledat lékaře, či snad dokonce léči-tele a šarlatány. Učedníci uzdravují modlitbou, mocí Ježíše, vždyť mají hlásat blízkost Boží. A tito učedníci se opřeli o Ježíšovu autoritu, uvěřili mu a zakusili, že jeho slovo je plné moci a síly, funguje.
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ 8.7.
Gn 28,10-22a
Jakub vyšel z Beršeby a ubíral se do Charánu. Když přišel na jedno místo, zůstal tam přes noc, neboť slunce už zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které byly na tom místě, položil si ho pod hlavu a na tom místě ulehl. Měl sen: Viděl žebřík opřený o zem, jeho vrchol se dotýkal nebe a Boží andělé vystupovali a sestupovali po něm. Hospodin stál nad ním a řekl: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abraháma a Bůh Izáka. Zemi, na které ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu na zemi a rozšíříš se na západ a na východ, na sever a na jih. V tobě a v tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi. Já budu s tebou a budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a přivedu tě zpět do této země, neboť tě neopustím, dokud nesplním, co jsem ti slíbil.“ Když se Jakub probudil ze sna, řekl: „Opravdu, Hospodin je na tomto místě, a já jsem to nevěděl!“ Bál se a řekl: „Jak hrůznou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána do nebe.“ Jakub časně ráno vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, postavil ho tam na památku a pomazal ho svrchu olejem. Nazval to místo Betel (Dům Boží), kdežto dříve se to město jmenovalo Luz. Jakub se zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě chránit na této cestě, kterou konám, dá-li mi pokrm k jídlu a šaty k oblečení a vrátím-li se zdráv a v pořádku do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem. A tento kámen, který jsem položil na památku, bude domem Božím.
Mt 9,18-26
Když Ježíš mluvil, přišel jeden představený synagogy, padl mu k nohám a řekl: "Právě mi umřela dcera. Ale pojď, vlož na ni ruku, a bude žít!" Ježíš vstal a šel za ním, on i jeho učedníci. Vtom k němu přistoupila zezadu jedna žena, která trpěla krvácením dvanáct let, a dotkla se střapce jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu jen jeho šatů, budu uzdravena." Ježíš se obrátil, a když ji uviděl, řekl: "Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě zachránila." A od té chvíle byla ta žena zdravá. Když Ježíš přišel do domu (toho) představeného a uviděl pištce a hlučící dav, řekl: "Odejděte! Vždyť to děvče neumřelo, jenom spí." Posmívali se mu. Když vykázali zástup ven, vstoupil, vzal ji za ruku, a děvče vstalo. Zpráva o tom se roznesla po celé té krajině.
Komentář: Mt 9,18-26
Vzkříšení dcerky, uzdravení ženy – to jsou znamení, která nám mají dodat důvěru, že i dnes Ježíš uzdravuje a oživuje svou církev.
ÚTERÝ 9.7.
Gn 32,23-33
Jakub vstal v noci, vzal své dvě ženy a dvě služebnice a jedenáct synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl přes potok a přepravil celý svůj majetek. Jakub zůstal sám. Tu s ním kdosi zápasil až do východu jitřenky. Ten, když viděl, že Jakuba nepřemůže, poranil mu jeho kyčelní kloub, takže se mu kyčelní kloub vymkl, když s ním zápasil. (Neznámý) řekl: „Pusť mě, vždyť už vychází jitřenka!“ (Jakub) odpověděl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (Neznámý) se zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Jakub.“ (Ten) řekl: „Už se nebudeš jmenovat Jakub, ale Izrael (Boží bojovník), neboť jsi bojoval s Bohem i s muži a zvítězil jsi.“ Jakub se ho rovněž zeptal: „Oznam také ty mně své jméno.“ Odpověděl: „Proč se ptáš na mé jméno?“ – a požehnal mu tam. Jakub nazval jméno toho místa Penuel (Boží tvář). (Řekl) totiž: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a zachránil jsem si život.“ Zatímco mu vyšlo slunce, míjel Penuel a kulhal ochromen v kyčli. Proto synové Izraele až dodnes nejedí šlachu, která je na kyčelním kloubu, neboť (anděl) poranil Jakubův kyčelní kloub a jeho šlachu.
Mt 9,32-38
K Ježíšovi přivedli němého člověka, posedlého zlým duchem. Jakmile byl zlý duch vyhnán, němý začal mluvit. Lidé nad tím žasli a říkali: „Něco takového se dosud v izraelském národě nestalo!“ Ale farizeové tvrdili: „Zlé duchy vyhání s pomocí vládce zlých duchů.“ Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“
Komentář: Mt 9,32-38
Už samo hlásání radostné zvěsti o Božím království působí uzdravení společnosti. A na tom se mohu a mám podílet i já. Tedy nejen církev jako instituce.
STŘEDA 10.7.
Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a
Po celé egyptské zemi byl hlad a lid křičel k faraónovi o chléb. Farao řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi; co on řekne, udělejte!“ Když byl po celé zemi hlad, otevřel Josef všechny sýpky a prodával obilí Egypťanům, protože se hlad v Egyptě vzmáhal. Také ze všech zemí přicházeli do Egypta nakoupit obilí k Josefovi, neboť hlad tvrdě doléhal na celý svět. Mezi těmi, kdo přicházeli nakoupit obilí, byli také Izraelovi synové, neboť hlad byl i v zemi Kanaán. Josef, který byl vladařem v zemi, prodával obilí každému národu země. Josefovi bratři přišli a poklonili se mu tváří až k zemi. Josef, jak spatřil své bratry, poznal je, ale sám se jim poznat nedal. Dal je na tři dny zavřít do žaláře. Třetího dne jim Josef řekl: „Toto uděláte, chcete-li zůstat naživu, neboť já se bojím Boha: Jste-li upřímní, jeden z vás bratří zůstane v žaláři, a vy ostatní jděte a doneste obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, a tak se vaše výpovědi osvědčí jako pravdivé a nezemřete.“ Tak to udělali. Tu si navzájem řekli: „Provinili jsme se na svém bratru. Viděli jsme jeho úzkost, když nás prosil o smilování, ale nechtěli jsme slyšet. Proto na nás přišlo toto soužení.“ Ruben jim odpověděl: „Neříkal jsem vám: Neubližujte chlapci! – ale nechtěli jste slyšet. Teď se vymáhá jeho krev!“ Nevěděli, že Josef jim rozumí, neboť byl mezi nimi tlumočník. Josef se od nich vzdálil a plakal.
Mt 10,1-7
Ježíš si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, (syn) Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, (syn) Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: `Přiblížilo se nebeské království.'“
Komentář: Mt 10,1-7
Jít ke „ztraceným“ – tedy k těm, kdo to nejvíc potřebují. Nemáme strach vyjít tam, kde je ohroženo naše sebevědomí? Nebojíme se, že bude odmítnutím otřesena naše pověst?
ČTVRTEK 11.7. svátek sv. Benedikta
Př 2,1-9
Můj synu, přijmeš-li moje slova a mé příkazy u sebe schováš, tvoje ucho dá pozor na moudrost, tvoje srdce se otevře k poznání. Budeš-li volat po vědě a toužit po poznání, budeš-li ho hledat jako stříbro, jako za poklady po něm slídit, pak pochopíš bázeň přes Hospodinem a poznáš Boha. Vždyť Hospodin dává moudrost, z jeho úst vychází poznání a pravda. Štěstí uchovává pro poctivého, je štítem těch, kdo chodí bez úhony, brání stezky svých spravedlivých, střeží cestu svých přátel. Tu pochopíš spravedlnost a právo, poctivost a každou cestu k dobru.
Mt 19,27-29
Petr řekl Ježíšovi: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám: Až Syn člověka zasedne na svůj slavný trůn při obnovení (světa), usednete také vy, kteří jste mě následovali, na dvanáct trůnů jako soudci dvanácti izraelských kmenů. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný.“
Komentář:
Mt 19,27-29Opuštění něčeho, zřeknutí se. Jako by spolupatron Evropy káral bohatý kontinent. Možná si neuvědomujeme, že pokud se nerozdělíme, přijdeme o mnohé…
PÁTEK 12.7.
Gn 46,1-7.28-30
Izrael se vypravil na cestu se vším, co měl, a když přišel do Beršeby, přinesl oběti Bohu svého otce Izáka. Bůh řekl v nočním vidění Jakubovi: „Jakube, Jakube!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Hospodin řekl: „Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta, neboť tam z tebe udělám veliký národ. Já sejdu do Egypta s tebou a já tě jistě také i vyvedu a Josef ti zatlačí oči.“ Jakub se hnul od Beršeby a Izraelovi synové vyzvedli svého otce Jakuba, své děti a své ženy na vozy, které farao poslal, aby ho přivezli. Vzali svá stáda, svůj majetek, který získali v Kanaánu, a tak se Jakub i všecko jeho potomstvo s ním dostali do Egypta: jeho synové a vnuci, jeho dcery a vnučky. Všecko své potomstvo přivedl s sebou do Egypta. Jakub poslal (k Josefovi) před sebou Judu, aby se sešli v Gošenu; zatím přišli do země Gošenu. Josef dal zapřáhnout do svého vozu a vyjel do Gošenu naproti svému otci. Jak se před ním objevil, padl mu kolem krku a plakal dlouho v jeho objetí. Izrael řekl Josefovi: „Teď už mohu umřít, když jsem viděl tvou tvář, (a vím,) že jsi ještě živ.“
Mt 10,16-23
Ježíš řekl svým apoštolům: „Já vás posílám jako ovce mezi vlky! Buďte tedy opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagogách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům. Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, pravím vám: Nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“
Komentář: Mt 10,16-23
Odpor a pronásledování jsou pro církev znamením pravosti. Pokud na některém místě zažívá „klid“, zakouší pronásledování jinde. A nemusí být jen krvavé…
SOBOTA 13.7.
Gn 49,29-32; 50,15-26a (hebr. 49,29-33; 50,15-25)
Jakub dal příkaz svým synům: „Já už budu připojen ke svým příbuzným. Pochovejte mě u mých otců do jeskyně na poli Chetity Efrona, do jeskyně na poli Machpela proti Mamre v zemi Kanaán, kterou si koupil Abrahám od Chetity Efrona do vlastnictví jako pohřebiště. Tam byl pochován Abrahám a jeho žena Sára, tam byl pochován Izák a jeho žena Rebeka a tam jsem pochoval Leu. To pole a jeskyně, která je na něm, byly získány od Chetitů!“ Když Jakub dokončil pořízení se svými syny, položil se na lůžko a zemřel. Byl připojen ke svým příbuzným. Když Josefovi bratři viděli, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Třeba nás bude Josef pronásledovat a odplatí nám všechno to zlé, co jsme mu způsobili.“ Poslali Josefovi vzkaz: „Tvůj otec před smrtí poručil: Tak řekněte Josefovi: `Odpusť, prosím, zločin svým bratřím a jejich hřích, že ti způsobili zlé!' Nuže, odpusť, prosíme, zločin služebníkům Boha svého otce!“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal. I jeho bratři přišli, padli před ním a řekli: „Hle, jsme tvými otroky!“ Josef odpověděl: „Nebojte se, copak jsem namísto Boha? Vy jste zamýšleli se mnou zlé, ale Bůh to obrátil v dobré, aby provedl, co je dnes zřejmé: zachoval život četnému lidu. Jen se nebojte! Postarám se o vás i o vaše děti.“ Upokojil je a přátelsky jim domlouval. Josef i rodina jeho otce přebývali v Egyptě. Josef byl živ sto deset let a viděl pravnuky Efraima. Také synové Machira, syna Manassova, se narodili na Josefova kolena. Potom řekl Josef svým bratřím: „Já už umřu, ale Bůh se vás jistě ujme a vyvede vás z této země do země, kterou přísahou zaslíbil Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.“ Nato je zavázal přísahou: „Až se vás Bůh ujme, vezměte s sebou mé kosti z tohoto místa.“ Josef zemřel ve stáří sto deseti let.
Mt 10,24-33
Ježíš řekl svým apoštolům: „Není žák nad učitele ani služebník nad svého pána. Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a služebník jako jeho pán. Když nazvali Belzebubem hospodáře, čím spíše jeho lidi! Proto se jich nebojte! Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo
duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“
Komentář: Mt 10,24-33
Nebeskému Otci na mně tolik záleží! Ale pozor: záleží i mně na Otci? Odteď chci pracovat na tom, aby živá víra byla oboustranným vztahem.
