Dokonale znáš mou duši, Bože. (Žl 139,14) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Nedělní liturgie

30. 6. 2019

13. neděle v mezidobí - Cyklus C

Potkat Ježíše je zajímavé a přinese to mnoho inspirace. Ale vydat se za ním a spojit s ním celý svůj život? Nemáme na mysli řeholníky či kněze, ale každého, kdo poznal v Ježíši mesiáše. Každému z nás říká: „Pojď za mnou“. Co to fakticky znamená?

VSTUPNÍ ANTIFONA

Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Scéna se odehrává v 9. stol. př. Kr. v Severním Izraeli. Předcházelo jí bouřlivé období, kdy Eliáš zastavil na hoře Karmel šířící se pohanství, ovšem za cenu velké nelibosti krále Achaba a jeho manželky. Musel prchnout daleko do pouště na horu Sinaj (cca 400 km). Tam dostává příkaz vrátit se a pomazat místo sebe nového proroka.

1 Král 19,16b.19-21

Hospodin řekl Eliášovi: „Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!“
Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“
Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

ŽALM 16

Úzkost a ohrožení provázejí proroka v předchozím čtení. Tyto pocity lze vložit do modlitby, a tak si vyprosit jistotu a Boží vedení.

Odpověď: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. – Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“ – Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, – k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast

2. ČTENÍ

Svatý Pavel řeší základní problém prvních křesťanů: Musí přijmout obřízku a s ní předpisy Tóry, aby mohli být křesťany? Pavel urputně hájí novou skutečnost: není třeba být nejprve Izraelitou se všemi povinnostmi! Znamená to tedy nevázanost a život podle žádostí těla?

Gal 5,1.13-18

Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.
Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ‘Miluj svého bližního jako sebe.’ Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Mluv, Pane, tvůj služebník poslouchá; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM

Čtenému úseku předcházel zlom, jak ještě ukazuje první věta našeho textu. Ježíš se již nebude tolik soustředit na zázraky a ohlašování evangelia, ale zaměří svůj pohled na cestu do Jeruzaléma, kde položí život za naši spásu. Evangelista Lukáš na tomto místě dělá tzv. velkou vsuvku a do dějinné osy evangelia vloží deset kapitol. Dnes čteme první část vsuvky.

Lk 9,51-62

Když se přibližovala doba, kdy měl být Ježíš vzat vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma.
Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“
On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice.
A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“
Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“
Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“
On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“
Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“
A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“
Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, měli jsme účast na slavení Kristovy oběti a jedli jsme z jejího ovoce; ať se nám to stane zdrojem nové síly, abychom tě nikdy nepřestávali milovat a přinášeli trvalý užitek. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Jít za Ježíšem není otázka otrockého kopírování jeho vyjadřování či gest. Následovat znamená poznat ho, jeho motivaci, jeho srdce. Následovat však také znamená, že nemusíme jednat sólo, opuštěni, na vlastní pěst. Jdeme s ním a učíme se porozumět. Následovat ovšem přináší také rozhodnutí, vyžaduje odvahu opustit své dosavadní jistoty a vsadit na jinou kartu. Elizeus pochopil a namísto loučení (které by asi znamenalo velkou snad několikadenní slavnost), nakrmí chudé a pomůže ubohým.

Další text k zamyšlení na toto téma:
Následovat Ježíše může být náročnější, než se zdá. Ježíš totiž nedává svým učedníkům žádné záruky. Je třeba se odvážit nést riziko, následujeme-li někoho, kdo nemá, kam by sám hlavu položil (Lk 9,58). Bereme-li ale Ježíšovy radikální výzvy vážně, budeme šťastnější a bude se nám žít lehčeji. Možná se nám zdá, že na to naše síly nestačí. Vždyť už jen dostát každodenním povinnostem je natolik vysilující, jak bychom mohli myslet na ještě větší věci?
https://www.vira.cz/texty/tema-tydne/lidska-opatrnost-cini-zivot-nudnym-prazdnym-a-jednotvarnym

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 1.7.

Gn 18,16-33

Z Mamreovy doubravy se mužové vydali na cestu a dívali se dolů směrem k Sodomě. Abrahám šel s nimi, aby je doprovodil. Hospodin si řekl: „Mám skrýt před Abrahámem, co hodlám udělat? Z Abraháma povstane veliký a mocný národ, všechny národy země budou v něm požehnány. Ujal jsem se ho, aby poručil svým synům a svému rodu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo. Hospodin tak splní Abrahámovi, co mu slíbil.“ Hospodin tedy řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Ti mužové se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ (Hospodin) odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mně mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ (Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“ Hospodin odešel, když přestal mluvit s Abrahámem, a Abrahám se vrátil domů.

Mt 8,18-22

Když Ježíš uviděl kolem sebe velké zástupy, rozkázal odplout na druhý břeh. Tu přišel jeden učitel Zákona a řekl mu: „Mistře, půjdu za tebou všude, kam půjdeš!“ Ježíš mu (však) odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ A jiný, jeden z jeho učedníků, mu řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel a pochoval svého otce.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé.“

Komentář: Gn 18,16-33
Podobně jako Abrahám smlouval s Hospodinem, měl bych myslet i na ty, kteří o něm nevědí nebo se k němu nehlásí. A podobně jako Abrahám budu překvapen z nekonečného Božího milosrdenství.

ÚTERÝ 2.7.

Gn 19,15-29

Andělé naléhali na Lota a pravili: „Vstaň, vezmi svou ženu, obě své dcery, které jsou tady, ať nezahyneš pro vinu města.“ On však váhal. Tu ho mužové vzali za ruce, i jeho ženu a dvě dcery, poněvadž Hospodin ho chtěl ušetřit, vyvedli jej a teprve za městem ho pustili. Když je vyváděli, řekl (jeden z nich): „Uteč, jde ti o život! Neohlížej se zpátky a nezastavuj se v celém okolí, prchni na hory, abys nezahynul!“ Lot mu pravil: „Ne, prosím, Pane! Tvůj služebník nalezl přízeň v tvých očích a veliké je dobrodiní, které jsi mi prokázal, když jsi mi zachránil život. Já však nemohu utéci na hory. Ať mne jen nestihne neštěstí, ať neumřu! Hle, tady je blízko město, kam bych se mohl utéci, je nepatrné, tam bych chtěl utéci – což není maličké? – a zachránil bych si život.“ (Anděl) mu řekl: „Nuže, vyhovím ti i v této věci, že nevyvrátím město, o němž jsi mluvil. Honem tam uteč, neboť nemohu nic dělat, dokud se tam nedostaneš.“ Proto se nazývá to město Soar (Malé). Slunce vyšlo nad zemí, když Lot přišel do Soaru. Hospodin seslal na Sodomu a Gomoru déšť síry a ohně. Od Hospodina (se to stalo) z nebe. Vyvrátil ta města a celé okolí se všemi obyvateli, (zničil) i plodiny pole. Lotova žena se ohlédla a změnila se v solný sloup. Abrahám časně zrána šel na místo, kde předtím stál před Hospodinem. Pohlédl směrem k Sodomě a Gomoře, k celému území okrsku, díval se – hle – ze země vystupoval dým jako dým z pece. Když Bůh ničil města té krajiny, vzpomněl si na Abraháma a vyprostil Lota ze zkázy, zatímco města, ve kterých Lot přebýval, vyvrátil.

Mt 8,23-27

Když Ježíš vstoupil na loď, jeho učedníci ho následovali. Na moři se najednou strhla velká bouře, takže se vlny převalovaly přes loď. On však spal. Přišli tedy k němu, budili ho a volali: „Pane, zachraň nás! Hyneme!“ On jim odpověděl: „Proč se bojíte, malověrní?“ A vstal, pohrozil vichřici i moři, a nastalo úplné ticho. Lidé žasli a říkali: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vichřice a moře?“

Komentář: Gn 19,15-29
Andělé, poslové Boží. I náš svět nabádají, vedou skrz svědomí každého z nás. Možnost výběru – záchrana, nebo setrvání ve zlu – je na našem rozhodnutí.

STŘEDA 3.7. svátek sv. Tomáše

Ef 2,19-22

Bratři! Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.

Jan 20,24-29

Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj.“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“

Komentář: Jan 20,24-29
Pokud se vyhýbám pohledu na Kristovy rány, na rány, které jsou vidět na jeho církvi, svědčí to o mé malé víře. Sám jsem v těch chvílích „nevěřícím Tomášem“.

ČTVRTEK 4.7.

Gn 22,1-19

Bůh zkoušel Abraháma a řekl mu: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Abrahám vstal časně zrána, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a syna Izáka. Naštípal dříví pro celopal a vypravil se na místo, které mu Bůh jmenoval. Třetího dne, když Abrahám zdvihl oči, uviděl zdálky to místo. Tu pravil Abrahám svým služebníkům: „Zůstaňte zde s oslem, a já s chlapcem půjdeme tamhle, abychom se klaněli, a pak se k vám vrátíme.“ Abrahám vzal dříví na celopal, naložil je na svého syna Izáka a do rukou si vzal oheň a nůž. A tak oba dva šli spolu. Cestou se Izák obrátil na svého otce Abraháma a řekl: „Otče!“ Odpověděl: „Co je, můj synu!“ Izák nato: „Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k celopalu?“ Abrahám odpověděl: „Bůh si vyhlédne ovci k celopalu, můj synu“ – a šli oba dva spolu dál. Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ (Anděl) řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nedělej mu nic zlého, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Abrahám nazval to místo „Hospodin se stará“, proto se dnes říká: „Na hoře, kde se Hospodin stará.“ Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“ Potom se Abrahám vrátil k svým služebníkům a vydali se na cestu do Beršeby; a Abrahám tam zůstal bydlet.

Mt 9,1-8

Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle – přinášeli mu ochrnulého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Někteří z učitelů Zákona si však pomyslili: „Ten člověk se rouhá!“ Protože Ježíš poznal jejich myšlenky, řekl: „Proč smýšlíte špatně ve svém srdci? Vždyť co je snadnější – říci: `Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: `Vstaň a choď '? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů!“ A on vstal a odešel domů. Když to zástupy viděly, zmocnila se jich bázeň a velebily Boha, že dal takovou moc lidem.

Komentář: Gn 22,1-19
Beran, který se chytil do křoví. Bůh si tedy vyhlédl oběť k celopalu… Jak prorocké!

PÁTEK 5.7. slavnost sv. Cyrila a Metoděje

Iz 61,1-3a; 2 Kor 4,1-2.5-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu (obveselit), dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: `Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

Lk 10,1-9

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!'

Komentář: 2 Kor 4,1-2.5-7
Nikoli chytráctví, politizování a úskoky, ale služba. Služba vzdělanosti, respekt k prostředí a nepochopení. Dřina. Dokážeme se jimi v těchto věcech inspirovat?

SOBOTA 6.7.

Gn 27,1-5.15-29

Když Izák zestárl a oči mu zeslábly, že neviděl, zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Můj synu!“ Ozval se: „Tady jsem!“ Izák řekl: „Podívej se, už jsem starý, nevím, kdy umřu. Nuže, vezmi své zbraně, toulec a luk, a vyjdi do polí a ulov mi zvěřinu. Udělej mi chutné jídlo, které mám rád, přines mi ho, ať se najím, abych ti požehnal, dříve než umřu.“ Rebeka zaslechla, jak Izák mluvil ke svému synu Ezauovi. Když vyšel do polí ulovit zvěřinu svému otci, Rebeka vzala nejlepší šaty svého staršího syna Ezaua, které měla u sebe doma, a oblékla do nich svého mladšího syna Jakuba. Na ruce i na hladký krk navlékla mu kozlečí kožky. Pak dala svému synu Jakubovi do rukou připravené chutné jídlo a chléb. Jakub přišel k svému otci a řekl: „Otče!“ Ozval se: „Poslouchám, kdo jsi, můj synu?“ Jakub odpověděl svému otci: „Já jsem Ezau, tvůj prvorozenec. Udělal jsem, cos mi poručil. Vstaň, posaď se a jez, co jsem ulovil, a požehnej mi.“ Ale Izák odpověděl svému synu: „Jak jsi to mohl tak rychle najít, můj synu?“ A on: „Hospodin, tvůj Bůh, dal, že mi to vběhlo do cesty.“ Izák řekl Jakubovi: „Pojď přece blíž, abych tě ohmatal, zda jsi můj syn Ezau, nebo ne.“ Jakub přistoupil k svému otci Izákovi, ten ho ohmatal a řekl: „Hlas je hlas Jakubův, ale ruce jsou ruce Ezauovy.“ Nepoznal ho, neboť jeho ruce byly jako ruce jeho bratra Ezaua chlupaté, a požehnal mu. Znovu řekl: „Ty jsi skutečně můj syn Ezau?“ Odpověděl: „Ano!“ Izák pravil: „Podej mi to tedy, ať se najím z úlovku svého syna a požehnám ti.“ Podal mu to a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil. Potom mu řekl jeho otec Izák: „Pojď sem, můj synu, a polib mě!“ Když přistoupil a políbil ho, pocítil vůni jeho šatů a požehnal mu: „Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, kterému požehnal Hospodin. Ať ti dá Hospodin rosu nebes, úrodnost země, hojnost obilí a moštu. Ať ti slouží národy, klanějí se ti kmeny, buď pánem svých bratří, ať se ti klanějí synové tvé matky. Kdo tě proklíná, ať je proklet, kdo ti žehná, ať je požehnán!“

Mt 9,14-17

K Ježíšovi přišli Janovi učedníci a ptali se: „Proč se my a farizeové postíme – ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim odpověděl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom se budou postit. Nikdo přece nevsadí záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten přišitý kus ze šatů vytrhne a díra se ještě zvětší. Ani se nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Ale mladé víno se nalévá do nových měchů, a tak se uchová obojí.“

Komentář: Gn 27,1-5.15-29
Jakub tedy obelstil bratra. Bůh dává své požehnání i uprostřed našich intrik, ač je jistě neschvaluje. Je to velkorysý Bůh, který dokáže obrátit naše zlo k dobrému.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:


TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
- http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/



NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
- http://www.pastorace.cz/kazani



PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- http://www.pastorace.cz/primluvy
na základě nedělních biblických textů:
- http://www.pastorace.cz/Kazani/



LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- http://www.pastorace.cz/kalendar/



MISÁL NA WEBU, odkud čerpáme biblické texty na každý den
http://www.liturgie.cz/misal/



VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
http://www.vojtechkodet.cz/videa/uvody-do-nedeli/



BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- www.tvnoe.cz
- www.proglas.cz





Mediálně spolupracujeme

Tomáš More (22.6.)

Tomáš More (22.6.)
(21. 6. 2019) Filozof, humorista, mučedník... Popraven králem Jindřichem VII. Patron politiků a vládců.

Tip k přečtení: Víra - jak ji najít, žít a zachovat

Tip k přečtení: Víra - jak ji najít, žít a zachovat
(19. 6. 2019) Další z řady Gilbertových knížek malých rozměry, ale velkých obsahem. V krátkých kapitolkách píše velmi intenzivně o...

Lucy Grimble a The Violet Burning jsou dalšími zahraničními hosty festivalu UNITED

Lucy Grimble a The Violet Burning jsou dalšími zahraničními hosty festivalu UNITED
(19. 6. 2019) Zahraničními interprety letošního ročníku bude třeba zpěvačka Lucy Grimble a formace The Violet Burning.  

Josef Kemr - výročí narození skvělého herce

(19. 6. 2019) Josef Kemr (20. 6. 1922 – 15. 1. 1995) vynikající herec a aktivní křesťan.

Boží tělo -svátek

(17. 6. 2019) Slavnost Těla a krve Páně

Den otců

(15. 6. 2019) Den otců se mnoha zemích slaví třetí neděli v červnu. Jinde se slaví na svátek svatého Josefa (19.3.)