Mnozí rodiče se snaží bránit konzumnímu tlaku a diktátu módy. Nechtějí nebo si nemohou dovolit kupovat značkové oblečení. Takové zásadní rozhodnutí rodičů by děti ale měly přijmout za své a umět ho mezi svými vrstevníky obhájit. Čím jsou starší, tím více problémů s tím spojených to však může přinášet.

I když jsme my všichni také dříve chodili do školy, žádný z nás rodičů si neumí představit, co se v dnešní době mezi dětmi ve třídě děje. Abych nehodnotila pouze ze svého úhlu pohledu to, co mi o tom děti vyprávějí, pomáhá mi indiánské přísloví: „Nikoho neposuzuj, pokud jsi alespoň jeden den nechodil v jeho mokasínech.“

Na druhé straně jim však chci také pomoct, aby byly silné a dokázaly zastávat své přesvědčení navzdory reakcím svých vrstevníků. V této věci se mi líbil postoj jedné mé známé. Její dcera nedávno přišla ze školy se slovy: „Tyhle boty už na sebe nikdy nevezmu.

“Několik jejích spolužáků pokládalo její boty za „nemožné“ a posmívali se jí. Moje známá chvíli přemýšlela, protože nechtěla svou dceru jednoduše přemluvit, aby přesto boty dál nosila, a pak jí navrhla: „Rozmysli si, jestli bys dokázala si zítra ty boty ještě jednou vzít. Prostě abys klukům ukázala, že ti nemůžou předepisovat, co máš nosit. Jinak riskuješ, že se budou zítra smát tvému svetru a pozítří bundě, i když tobě se ty věci budou líbit.“ Další den se její dcera skutečně rozhodla jít v botách znovu do školy. Když se vrátila, vyprávěla, že už si jich nikdo ani nevšiml. O několik dní později se jí jedna kamarádka ze třídy dokonce zeptala, kde že ty skvělé boty koupila.

Katharina Parlasca
Se svolením převzato z časopisu Nové město, 2/2009